Jak Číňané vidí svět

Osobní výběr ze světového tisku

Také si všímáte, jak na seriózních zpravodajských webech ve světě ubývá zajímavý obsah dostupný zdarma? Je to nezvratný trend a odráží se i na této rubrice. Ta nyní čerpá z užší škály nabídky než ještě před pár lety.

I když ale weby čím dál větší část obsahu zpoplatňují, přece jen je ještě stále řada textů – včetně starších trendových článků – volně dostupná. Příkladem je americký magazín Foreign Policy a jeho stále aktuální analýzy toho, co Číňané sledují na webu.

*** Magazín Foreign Policy využil na webu algoritmu „autocomplete function“(česky asi: automatické doplňování jen částečně naznačeného). Když například do Googlu naťukáte jen jedno slovo, ba jeho část, algoritmus sám nabídne pokračování i rozvinutí. Řídí se podle toho, na co se ptala většina zájemců před vámi. Zadáte-li například do českého Googlu slovo Miloš, algoritmus nabídne nejpravděpodobnější pokračování. První v řadě je u nás momentálně Zeman, další Forman, pak Kopecký a za ním Jakeš. Něco podobného zkusili redaktoři Foreign Policy s čínským masově používaným vyhledávačem Baidu.

Zjišťovali, o co konkrétně se zajímá většina Číňanů, hledají-li pomocí Baidu informace o té či oné zemi. Výsledkem této metody je samozřejmě sbírka stereotypů, nikoliv soubor dat s parametry pro vědeckou práci. Přesto ty informace o něčem vypovídají. Tím spíš, že objektivní sociologický průzkum by v Číně vznikl jen těžko. Jak tedy vidí běžní Číňané svět skrze Baidu?

Začněme Evropou. Těžko říci, nakolik se Číňané zajímají o vypořádání se s minulostí (hobby kontinentální EU), neboť čínština nemá gramaticky jednoznačné časy. Takže ptají-li se Číňané na to, proč Francie a Polsko nedokážou porazit Německo, jde zřejmě o fotbal. Konkrétnější ZBYNĚK PETRÁČEK jsou u Itálie. Zajímá je, proč nebyla po druhé světové válce předmětem takové kritiky jako Německo a Japonsko. U Británie se zaměřují na její roli v opiové válce v Číně. U Německa projevují pozoruhodnou vyváženost. Nejvíce se ptají po antisemitismu a holokaustu, ale velmi často i na toto: „Proč Němci stále nenávidí Hitlera?“

Člověk se neubrání dojmu, že tento způsob dotazů odráží uvažování impéria trvajícího pět tisíc let. Číňany zajímá státoprávní pozice částí Britských ostrovů – Irska, Severního Irska, Skotska, Walesu. Proč Irsko je samostatné a Severní Irsko není? Proč se německy mluvící Rakousko nesjednotí s Německem? Proč Španělsko neanektuje Portugalsko a Itálie Vatikán? – ptají se lidé v zemi, kde nejpoužívanější webový vyhledávač nereaguje na slova jako Tibet či Ujgursko.

A teď se podívejme na Afriku. Článek ve Foreign Policy kritizuje neznalost Čí- ňanů ohledně jejích reálií. Autor Warner Brown jim vyčítá, že při hledání informací o Africe podléhají klišé. Zadáte-li do Baidu slova „Proč je Afrika...“, algoritmus nabídne nejpravděpodobnější pokračování: chudá, zaostalá, neschopná rozvoje... Ale jak přiznává sám autor, čínské stereotypy zrcadlí ty západní. Jiné zase odrážejí již zmíněný „imperiální“pohled na svět. Třeba Egypt se pojí s dotazem: „Proč je starší než Čína?“A další jsou vysloveně racionální. Třeba Botswana jako „nejbohatší stát v Africe“.

Proč se Rakousko nesjednotí s Německem? Proč Španělsko neanektuje Portugalsko a Itálie Vatikán? ptají se lidé v zemi, kde vyhledavače nereagují na slova Tibet či Ujgursko.

*** Tady se nabízí odbočka k Wikipedii, konkrétně k heslu Seznam sousedících zemí s největšími rozdíly v HDP na hlavu ( List of bordering countries with greatest relative differences in GDP per capita). Je to velmi názorná a poučná pomůcka. Opírá se o data z roku 2011, je tedy již poněkud starší, ale obecně stále platí. Dokládá, že největší kontrastymezi bohatstvím a chudobou nenajdete na hranicích prvního a třetího světa, ale nejčastěji ve třetím světě samotném.

Zazobané západní státy (na špici je Lucembursko) sousedí s jinými bohatými státy, chudé rozvojové státy zase až příliš často sousedí s jinými chudými státy, takže tady i tam by velké kontrasty měly scházet. Ale jen podle klišé. Vůbec největší kontrast totiž v roce 2011 představovala hranice mezi Botswanou a Zimbabwe (poměr 32:1 v HDP na hlavu). Následovala hranice Jižní Afriky se Zimbabwe (poměr 22:1) a až na třetí místo se řadila jedna z nejpověstnějších hranic planety – mezi ekonomicky i technologicky úspěšnou Jižní Koreou a totalitní i ekonomicky zdevastovanou Severní Koreou (poměr 18:1 v HDP na hlavu).

Tady velmi názorně vidíme, že čínské klišé o Botswaně jako „nejbohatším státu Afriky“je pravdivé. Zřejmě bychom to měli reflektovat i v našich klišé o Africe jako paušální „černé díře“.