Czecho Cola
Již dnes by Evropská komise měla přijít se směrnicí, která zakáže dvojí kvalitu potravin. Odlišná složení identických názvů produktů se stanou nekalou praktikou a obchodní inspekce jednotlivých zemí tak dostanou páku, jak si vynutit, aby i u nás kakao chutnalo jako na západě a místo kuřecího separátu jsme v konzervě lančmítu našli opravdové vepřové. Bez ohledu na to, že pro některé české europoslance je boj za identické potraviny pomalu jedinou náplní jejich činnosti v Bruselu, je třeba EU pochválit. Již jen proto, že unijní heslo „jednota v mnohosti“při pohledu na naředěný prací prášek a levné náhražky místo původních surovin nabírá až bizarních souvislostí.
Kauza ošizeného východu má ale i druhý rozměr, o němž zejména Češi neradi slyší. Ve skutečnosti neplatíme v cizině za obhájce férových potravin pro všechny, ale za národ ze středu Evropy, který má k jídlu a pochutinám ambivalentní vztah.
Při pohledu na seznam všech českých produktů, pro něž jsme si v EU vydupali známku pečeti, by se zdálo, že takovým Francouzům nebo Italům vyrostla gurmánská konkurence. Česko má v Bruselu registrováno šest výrobků s chráněným označením původu, 23 regionálních a navrch ještě pět tradičních specialit. Dohromady víc než třeba sousední Rakousko nebo Belgie, velmoc piva a sýra. Jak by také ne, když jsme kromě chuti řešili třeba i národní otázku. U takových karlovarských oplatek šlo nejen o správný poměr cukru a skořice, ale i o to, jak v oficiálním věstníku EU definitivně překrýt (sudeto)německé kořeny lázeňské pochoutky.
Jakmile se ale vydáme s košíkem mezi regály, jde nějaká národní hrdost stranou. Místo třeboňského kapra africká tilápie, místo českého piva to, o němž prodejce tají, kde se vaří. A nejnovější přírůstek na seznamu unijní známky původu, pražskou šunku, odsouvá ta polská. Ne nutně horší, ale především levnější. Ano, Češi jsou mistři Evropy ve slevách, výprodejích, akčních nabídkách a výhodných koupích. Polovina zboží se u nás prodává s přeškrtnutou cenovkou. Což prodejce vede k tlaku na co nejnižší cenu a výrobce logicky k hledání levnějších řešení, které potom mohou vydávat za národní chuťová specifika.
Neměli bychom být proto překvapení, kdyby na novou unijní normu výrobci reagovali tak, že pro Čechy vymyslí nějaký ten fake vyšperkovaný reklamním trikem. Českost namísto uniformity. Až se na pultech známé červenobílé logo změní třeba v Czecho Colu, protože Češi zkrátka milují kukuřičné sladilo namísto normálního cukru, můžeme spílat limonádníkům, že obcházejí pravidla EU a ještě se nestydí nás do toho špinavého byznysu tahat. Spíš bychom se ale měli zamyslet, jestli nám tím náhodou neosladili docela hořkou pravdu, že nás vybraná chuť zajímá jen tehdy, pokud je za vybranou cenu.
Polovina zboží se u nás prodává s přeškrtnutou cenovkou. Což prodejce vede k tlaku na co nejnižší cenu a výrobce logicky k hledání levnějších řešení, která potom mohou vydávat za národní chuťová specifika.