Ruská nadutost, ruská bída
Ruští představitelé tvrdí, že uvalené sankce ekonomice prospějí, zemi však hrozí izolace
To, co počátkem minulého týdne ruské sdělovací prostředky označovaly jako „černé pondělí“, se od středy stává normou. Pád rublu se nezastavuje, zahraniční investoři prchají, akcie se propadají. Vše se děje v opožděné reakci na zavedení protiruských sankcí ze strany USA. Nic z toho nezabránilo premiéru Dmitriji Medveděvovi, aby ve středu v bilančním projevu před Státní dumou (dolní komorou parlamentu) zopakoval, že ekonomická situace je „absolutně stabilní“. Oligarchům, kteří kvůli sankcím přišli během pár hodin o miliardy dolarů, pomůže stát a sankce budou nakonec ruské ekonomice „ku prospěchu“.
Chudoba jako jediná skvrnka
Premiér připustil jen jednu skvrnku na jinak impozantních úspěších ruské vlády – chudobu širokých vrstev obyvatel, která „je největší bídou Ruska“. I proti ní však stát reálně bojuje, když „poprvé v historii Ruska zvýšil minimální mzdu na úroveň životního minima“, tedy v přepočtu na cca 3700 Kč. Podle oficiálních údajů žije pod hranicí bídy asi 13 procent Rusů. Režim prezidenta Vladimira Putina jim chce podle Medveděva pomáhat příspěvky a dotacemi, které dnes pro statisticky průměrného Rusa představují asi pětinu všech jeho příjmů. Podle Světové banky jsou více než polovinou svých příjmů na rozpočtových penězích závislé dvě pětiny obyvatel.
Záměry státní charity působí ušlechtile, ovšem i v tomto případě platí, že košile je bližší než kabát. Aktuálně je prvořadým cílem pánů státní pokladny podpora oligarchů, kteří utrpěli ztráty kvůli poslední vlně sankcí motivovaných Putinovou až příliš „asertivní“zahraniční politikou. Vějíř pomoci miliardářům, zejména z metalurgie, energetiky a obranného průmyslu, je v úvahách činovníků rozestřen do široka – od úlev na daních a odvodech až po zvýhodněné státní půjčky či vytváření „daňových rájů“na vybraných ruských ostrovech u Kaliningradu a Vladivostoku. Sem by mohli oligarchové přesunout svá zahra- niční aktiva při zachování všech výhod, které měli v offshorech.
Příznačné je, že Putinova věrchuška ujišťuje o pomoci největším zaměstnavatelům, ale opomíjí dopad sankcí na jejich menší partnery. Ti budou podle ministerstva financí USA podléhat stejným restrikcím jako sankcionovaní oligarchové, pokud s nimi budou i nadále spolupracovat. Vlastně ruští činitelé nezapomněli ani na ně a preventivně jim hrozí „administrativními tresty“. „Některé banky a spotřebitelé se pokoušeli co nejvíc se zřeknout využívání produkce těchto (sankcionovaných) společností. My je za to budeme co nejkrutěji trestat,“hřímal ministr průmyslu a obchodu Denis Manturov.
Zloba Putinova klanu se nejspíš brzy obrátí i proti USA. Zatímco Medveděv jen v obecné rovině vyzval poslance k „iniciativním návrhům“v tomto směru, předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin měl jasno. Na „hulvátské chování“Američanů je třeba reagovat stejnými opatřeními proti je- jich firmám. Rovněž místopředseda zahraničního výboru parlamentu Vladimir Džabarov je přesvědčen o nutnosti „adekvátních kroků“. V očekávání nového sankčního balíku, který prý chystá poradce prezidenta Donalda Trumpa John Bolton, si z Američanů utahoval. „Proč se tak trápí a stále se radí, ať prostě uvalí sankce na celé Rusko,“řekl. Jeho země ani tak panikařit nebude a z linie své politiky se neodchýlí.
Nebezpečná hra se statistikou
Ruští ekonomové se ovšem na rozdíl od politiků nedomnívají, že Rusko mohou sankce posílit. Nepůjde sice o katastrofu, především proto, že kurz rublu pomáhají držet současné solidní ceny exportu energií, ale jeho ekonomice hrozí stále větší izolace. Nemluvě již o riziku jeho odříznutí od světového systému platebního styku SWIFT či embarga na obchody s ruskými státními dluhopisy. Národohospodář Sergej Chestanov v tomto směru nevylučuje „íránský scénář“, jeho kolega Roman Tkačuk hovoří i o „severokorejské“variantě. „Ruská státní moc může získat výhodu i z toho – prezidentův plán na urychlení ekonomiky byl bez toho nerealistický a teď to vše budou moci svést na vyšší moc“, soudí.
Medveděvova hra se statistikou, kterak se díky sankcím podařilo zvýšit soběstačnost země v řadě odvětví, i jeho vize rozvoje vnitřního trhu budí v ekonomech rozpaky. Zejména pak teze, že když západní partneři „dělají vše proto, aby nás odřízli od vnějších zdrojů kapitálu, jsme nuceni naučit se vytvářet takový kapitál doma“. Jedni se ptají: Jak může profitovat vnitřní trh s miliony chudých, jejichž reálné příjmy se snížily čtvrtý rok po sobě? Bývalý vysoký státní úředník, v současnosti opoziční politik Nikita Isajev dodává: K čemu nám jsou finanční rezervy, když proudí do ztrátových státních korporací? Odpověď je nasnadě – ruskému hospodářství budou platné jako mrtvému zimník. Bez zahraničních transfuzí, kterých se jeho činovníci s gustem nadutce zříkají, mu jeho konzervy živou krev nenahradí.