Barbara, matriarcha rodu Bushů
Barbara Bushová zemřela v požehnaném věku dvaadevadesáti let. Těšila se všeobecné úctě; již dlouhou dobu nebyla v Americe na něčem tak všeobecná shoda napříč celým politickým spektrem.
Američané Barbaru Bushovou milovali kvůli její jednoduchosti a bezprostřednosti, normálnosti a autentičnosti. Nehrála si na někoho, kým nebyla. Právě kvůli této prostotě byla coby první dáma mnohem oblíbenější než její předchůdkyně Nancy Reaganová a následovnice Hillary Clintonová, které byly shledávány příliš snobskými či elitářskými. Barbara Bushová nikoli, tu vnímali především jako hodnou a laskavou babičku, kterou i byla a nestyděla se za to.
Přitom paradoxně pocházela ze společensky mnohem výše postavených kruhů než první dáma před ní i po ní. Pocházela stejně jako jejímanžel ze společenské elity na severovýchodním pobřeží USA; elity, která patřila mezi WASPs (bílé anglosaské protestanty). Tato elita ovládala americkou politiku, ekonomiku i finance od občanské války Severu proti Jihu až do poloviny 20. století. Prescott Bush byl investičním bankéřem na Wall Street a v letech 1952-62 dokonce senátorem. Proslul liberálními postoji: podporou dostupné antikoncepce a práva na potrat, podporou hnutí za občanská práva černochů, kritikou svého republikánského kolegy, antikomunistického senátora McCarthyho. V ekonomických otázkách byl stoupencem fiskální odpovědnosti a umírněnosti.
Na politických osudech rodiny Bushů tak lze krásně vidět jejich názorovou trajektorii: zatímco Prescott Bush byl liberál, jeho syn George už napravo od středu a Georgeovi synové George W. a Jeb ještě výrazněji napravo než jejich otec, přičemž z obou konzervativních sourozenců je tím pravicovějším mladší Jeb.
A vidět lze nejen posun politický, ale i geografický: zatímco děd Prescott byl ze severovýchodu USA, kde bylo tehdejší těžiště americké politiky i ekonomiky, Bushové příštích generací se stěhovali na západ a na jih. Tedy do regionů, v nichž se po roce 1945 odehrával ekonomický boom, který přitahoval a způsoboval i populační boom, což následně zvýšilo váhu těchto regionů i v politice. Politické, ekonomické a populační těžiště USA se od roku 1945 kontinuálně posouvá ze severovýchodu jihozápadním směrem.
George a Barbara s rozrůstající se rodinou se usadili v Texasu a George tam v 50. letech podnikal v ropném nebo, jak je zvykem říkat, „olejářském“byznysu. Zbohatl byznysem, nikoli dědictvím, a takto zajištěn se od počátku 60. let začal aktivizovat v republikánské politice ve státě, v němž v té době stále dominovali demokraté.
Matka vládne světu
V letech 1964 a 1970 George kandidoval na amerického senátora za Texas, ale ani jednou neuspěl. Větší štěstí však měl v letech 1966 a 1968 ve svých kandidaturách do Sněmovny reprezentantů: stal se kongresmanem.
Naopak Barbara rezignovala jak na vyšší vzdělání, tak na kariéru, plně se věnovala rodině. Tato silná a sebevědomá žena se vymykala feministickému stereotypu, podle něhož žena může být šťastná, jen když má vlastní kariéru. Přitom byla vlivnější než nejedna feministka: byla manželkou prezidenta jednoho a matkou druhého. Jako by naplňovala staré americké předfeministické přísloví: „Ruka matky, která kolébá kolébku, vládne světu.“
Manžel George byl v té době už známý a respektovaný v republikánské politice: byl z jižanského prosperujícího státu, napravo od středu, ale nikoli extrémně napravo, což byla dobrá pozice uvnitř Republikánské strany v 70. letech 20. století, a tak jej prezident Richard Nixon jmenoval v letech 1971–73 americkým velvyslancem při OSN. Následně byl v letech 1973–74 předsedou (což je manažerská, nikoli politická funkce) Republikánské strany, aby byl v letech 1974–75 opět jmenován na diplomatický post: stal se šéfem amerického zastoupení v komunis- tické Číně, v Pekingu. Barbara a George času stráveného v Číně využili k jízdám na kolech po čínských městech, které milovala (jízdy na kole; zda města, to nevím). A pak nastal úkol nový: George Bush se stal na rok od ledna 1976 do ledna 1977 ředitelem CIA.
Srážka s Perotem
V roce 1980 se pokusil o politickou metu nejvyšší, rozhodl se kandidovat na prezidenta. Jenže Republikánská strana se posouvala stále doprava, takže nominaci v tom roce získal představitel jejího pravicového konzervativního křídla Ronald Reagan. Bush skončil v primárkách druhý a Reagan mu nabídl kandidaturu na viceprezidenta. Společně v roce 1980 uspěli a Barbara se stěhovala do viceprezidentské rezidence ve Washingtonu.
Reagan byl velice úspěšný prezident a Bush jeho loajální viceprezident, takže s Reaganovou podporou v roce 1988 nominaci na prezidenta získal, volby vyhrál a prezidentem se stal. Dočkal se, politické mety nejvyšší dosáhl. Jeho otec byl „jen“senátor, on se stal prezidentem. Barbara Bushová se stěhovala do Bílého domu a stala se jednou z nejoblíbenějších prvních dam USA v novodobé historii. Byla laskavá a prostá, ke členům ochranky se nechovala jako k zaměstnancům, nýbrž jako k členům rodiny. Milovali ji.
Bushe více zajímala politika zahraniční než domácí. Byl u koncovky pádu sovětského bloku a návratu svobody do střední a východní Evropy, které připra- vil předchůdce Reagan, jakož i u úspěšné a populární války v Zálivu v roce 1991, která přinesla osvobození Kuvajtu od irácké okupace. Jeho popularita byla vysoká. Pak nastala menší ekonomická recese a Bush se vzdor svému slibu v kampani dohodl s demokraty na zvýšení daní. Tím ztratil popularitu u mnoha republikánů.
Tweet profesorky Randy Jarrarové, že prý právě zesnuvší Barbara Bushová byla „velkorysá a chytrá a úžasná rasistka, která vychovala válečného zločince“, a ona je proto „šťastná, že čarodějnice je mrtvá“, nevystihuje přístup Američanů k manželce 41. a matce 43. amerického prezidenta úplně přesně. Milá paní profesorka to schytala ze všech stran.
Srážka s Perotem
Ve volbách 1992 kandiduje za demokraty mladý centristický guvernér Bill Clinton, coby nezávislý kandidát však i texaský miliardář Ross Perot s protekcionisticko-populistickým programem (politický předchůdce Donalda Trumpa), který bere více hlasů Bushovi než Clintonovi, takže nakonec výsledky jsou: Clinton 43 %, Bush 37,5 %, Perot 19%. Prezidentem se stává Clinton, Bush je poražen. Podle konsenzu amerických politologů, kdyby Perot nekandidoval, Bush by nejspíš vyhrál. A kdyby neporušil svůj slib a nezvýšil daně, tolik republikánů by nedalo své hlasy Perotovi.
Barbařin tchán Prescott Bush proslul liberálními postoji: podporou antikoncepce a práva na potrat, podporou hnutí za občanská práva černochů, kritikou McCarthyho. Barbara – ač z velmi elitní rodiny – rezignovala na vyšší vzdělání i na kariéru. Jako by naplňovala staré americké přísloví: „Ruka matky, která kolébá kolébku, vládne světu.“
Dosti bylo Bushů i Clintonů
Barbara: žena prezidenta, matka prezidenta. Taky dvounásobná matka prezidenta? Ne, to už ne. Jeb Bush sice v roce 2016 usiluje o republikánskou nominaci na prezidenta, ale jeho naděje v primárkách ukončuje Donald Trump. Jak Trumpův předskokan Ross Perot překazil naděje na znovuzvolení Bushe otce prezidentem v roce 1992, tak Trump originál ukončuje prezidentské ambice syna Jeba v roce 2016. Třetí Bush prezident se nekoná (byť Jebův syn George P. Bush pomalu stoupá nahoru v republikánské politice v Texasu; je to již čtvrtá generace Bushů v politice, takže kdoví...).
V roce 2016 voliči v primárkách rozhodli „dost bylo Bushů“a ve volbách „dost bylo Clintonů“. Dynastická politika? Ano, v Americe do určité míry možná. Ale vše má své meze. Od roku 1980 se přes pětatřicet let v nejvyšší americké politice vyskytoval nějaký Bush nebo nějaký(á) Clinton(ová). Američané už toho měli dost.
A co Barbara? Ta byla spokojená. Nijak nadšená nebyla z politických ambicí ani Jeba a předtím ani George W., byť své syny ve jejich kampaních loajálně podporovala. A ona jediná nenásledovala ostatní Bushe v posunu doprava a ještě více doprava. Zůstala tam, kde vždy byla: centimetr napravo od středu. Politicky jí byly zřejmě nejbližší názory tchána Prescotta, především v otázce potratů. Ale ona o svých politických názorech mluvila zřídkakdy. Neměla potřebu. Byla rezervovaná a umírněná, jako dobrá příslušnice WASP elity ze severovýchodu, jež v době jejího mládí Americe vládla. A taky věděla, že „ruka matky, která kolébá kolébku, vládne světu.“