Když dítě nerozumí ani slovo
PRAHA Dětem rostou pod rukama dinosauři. Mladší na zahradě vystřihují geometrické tvary a lepí je na papír. V budově o něco starší kluci vytvářejí dávná stvoření ze stavebnice. V posledním týdnu jsou totiž ústředním tématem všech projektů ve školce prehistorická zvířata.
„Výuka“v soukromých pražských jeslích a mateřské škole Bambíno není typická. V čem totiž může poskytnout předškolákům pomoc tyranosaurus?
Do této školky docházejí často děti, jejichž mateřským jazykem není čeština. A ani jejich rodiče leckdy nerozumějí česky. Komunikačním jazykem v této školce jsou čeština a angličtina, ale najdou se tací, kteří se na začátku musí dorozumět rukama nohama. Anebo díky dinosaurům.
„Když se od rodičů dozvíme, že dítě má rádo dinosaury, pak pro ten týden, kdy přijde do školky poprvé, ho zařadíme do projektu. A protože dítě pracuje s něčím, co má rádo, jeho adaptace probíhá lépe,“popisuje ředitel Tomáš Trnka.
Celých 35 procent dětí z bilingvních rodin a šestina ze zcela cizojazyčných prostředí vytvářejí silně multikulturní atmosféru. Svědčí o něm nejen nápisy na informačních tabulích. „Tady zrovna můžete vidět francouzské knihy a hry,“ukazuje na knihovnu v jedné třídě učitel Eda Šípek.
Některé rodiny hlásí své děti do této školky s představou, že budou žít v Česku pár let, jiné se ale chtějí usadit, a připravit tedy potomky na přechod do školy.
„Máme tu děti diplomatů, kteří jsou v tuzemsku na časově omezenou dobu. Většinou na dva nebo čtyři roky. Pro ně není priorita, aby dítě mluvilo perfektně česky, ale aby navázalo sociální kontakty,“popisuje Trnka. Podobnou strategii volí i zahraniční pracovníci světových korporací.
Pokud se ale rodiče cizinci rozhodnou v tuzemsku zůstat, chtějí, aby jejich dítě odcházelo ze školky s velmi dobrou úrovní znalosti českého jazyka. „Plánují, že bude chodit buď vyloženě na českou, nebo třeba česko-americkou školu,“vysvětluje Trnka.
Stává se, že do jeslí nebo školky přihlásí svého potomka rodiče takové národnosti, že jim ostatní vůbec nerozumí. „Můžeme uvést třeba italský příklad. Myslím, že z učitelů nikdo italsky skutečně nemluví. Musíme pak volit zvláštní postupy, připravujeme se na jeho adaptaci pečlivěji. Je to vlastně taková inkluze,“uvádí ředitel Trnka.
Pomoci k dorozumění může i plyšák. V multikulturní školce si děti s jazyky hlavu nelámou.
Prolomené bariéry
S rodiči se pedagogové domluví, co má dítě rádo, jak reaguje na určité situace. „Dorozumívacím prostředkem se pak stává třeba plyšák, hračky nám hodně pomáhají,“říká učitelka Tereza Hodinová, která se ve školce stará o nejmladší děti. Postupně se pak dítě učí slovo po slově anglicky.
Bariéry se však prolamují i díky živým zvířatům. Na zahradě je ohrada pro kamerunské kozy, uvnitř jsou šneci. „Ty je odvedou od stesku. Děti si ale vždycky v rámci hry hezky porozumí, ať je jejich mateřský jazyk jakýkoliv,“říká Tereza Hodinová. Přesto nejdříve začnou věřit dospělým.
Někdy se ale učí děti i od sebe. „Chlapec Jonathan naučil ostatní děti říkat slovo abu, což znamená tatínek. Stává se, že když přijde děti jiné národnosti vyzvednout jejich otec, volají na něho abu,“směje se Hodinová.
Pokud je dítě z bilingvní, například italsko-francouzské rodiny a ve školce se naučí ještě česky a anglicky, odchází ze školky s velice slušnou jazykovou výbavou.