Svět podle Godarda
lu někdy splynou a jindy si jdou každá svou cestou a přicházejí k divákovi z jiného místa. Tak by se měl podle Godarda dnes prezentovat film, aby probudil okoralé divácké vnímání. „Filmy by se měly pouštět spíš v kavárnách, než abychom se na ně dívali v televizi,“domnívá se filmařská legenda. „Zvuk by neměl být příliš blízko obrazu. Když vidíte obraz a odjinud se ozývá zvuk, dá vám trochu práci si to pospojovat.“Právě tím se podle Godarda vracíme k podstatě filmu, jak ho vynalézali bratři Lumiérové.
Film podle Godarda také nemá nic diktovat, ale ukazovat, co se děje – a nejen to. „Málo filmů ukazuje, co se naopak neděje. A film by měl ukazovat právě i to, co nikde neuvidíte. Ani na Facebooku.“
Na letošním festivalu v Cannes Jean-Luc Godard byl i nebyl a svůj soutěžní snímek natočil i nenatočil. Přesto je tu jednou z ústředních postav. Ostatně i festivalový plakát vychází z jeho filmu Bláznivý Petříček a ukázka z tohoto filmu byla součástí slavnostního zahájení.
Nechme Araby na pokoji
Nový Godardův film Le livre d’image pracuje výhradně s materiálem, který natočili v dávné i nedávné minulosti jiní filmaři. Objeví se v něm Frigo na mašině i mašina s hákovým křížem, fikce i úryvky z dokumentů. Obrazy z nesčetného množství slavných i neznámých snímků vytvořily pod Godardovýma rukama esej na témamoderní historie, arabského světa, organizovaného násilí a v neposlední řadě i filmu jako takového. A je sice pravda, že si někteří účastníci ranní novinářské projekce filmu občas zdřímli, ale jinak rozhodně Le livre d’image není obrázková knížka na čtení před spaním. Mozaika obrazů je zneklidňující, inspirativní, místy strhující a někdy samozřejmě i ne zcela snadno pochopitelná. K „arabské“pasáži svého filmu poskytl režisér vysvětlující klíč během tiskové konference: „Chtěl jsem zdůraznit, že Arabové nikoho dalšího nepotřebují. Mohou vládnout svému světu sami. Vynalezli své písmo, mají víc ropy, než spotřebují. Měli bychom je zkrátka nechat na pokoji.“
Jiný postřeh celoživotního levicového aktivisty směřoval k africkému kontinentu: „V Evropě se přestávají rodit děti, v Africe jich je spousta. To je přece zajímavé, že je dnes v Africe o tolik více lásky než v Evropě.“A pochopitelně 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází se ve filmu také cituje. „Nic mi neříká jméno toho filmu ani toho člověka,“opáčil Godard. „Ani teď nevím, o kterou pasáž by mělo jít.“
Na dotaz směřující k jeho vzpomínce na slavný festivalový ročník 1968, kdy Godard spolu s dalšími francouzskými filmaři přehlídku v Cannes rozpustil, režisér příliš nereagoval. „Mám na ten rok spoustu vzpomínek,“pronesl neurčitě. Že je jeho film po 50 letech na této přehlídce, je podle něj velmi příjemné.