Malíř bulharské historie
V Praze jsou k vidění obrazy Jaroslava Věšína, českého malíře, který se proslavil v Bulharsku i díky tamnímu ministerstvu války
VBulharském kulturním institutu probíhá do 31. května výstava obrazů malíře Jaroslava Věšína, který strávil velkou část života v Bulharsku a ve svých kresbách a obrazech ztvárňoval některé z rozhodujících okamžiků bulharských dějin i výjevy z každodenního života.
Věšín studoval malbu nejdříve na Akademii výtvarných umění v Praze a pak vMnichově. Zúčastňoval se řady výstav, například v Berlíně, Praze, Vídni, Bruselu či New Yorku. Přelomovým momentem jeho života se stalo pozvání do Sofie v roce 1897, kde začal učit na Státní kreslířské škole. Zásadním způsobem ovlivnil své žáky, které seznamoval s novými evropskými proudy ve výtvarném umění. Tehdy se začalo rozvíjet jeho dlouhé a plodné bulharské období. Za svůj život získal řadu ocenění. Vystavoval v bulharském pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 a právě tam obdržel cenu francouzského ministerstva školství a umění.
Když skončil svou pedagogickou dráhu na Státní kreslířské škole, stal se malířem ministerstva války. Namaloval řadu výpravných obrazů s vojenskou tematikou ( Signalizace nebo Jízdní hlídka). Právě na nich je založená současná výstava, která ovšem jeho tvorbu připomíná pouze v této jediné rovině. Věšín uměl citlivě vyjádřit atmosféru krajiny a především hor. Živě dokázal ztvárnit krajinné proměny, přesvědčivě vystihnout prostorové vztahy, a navíc do nich přirozeně začlenit válečné situace a okamžiky z vojenských tažení.
Jeho malba je spíš tradiční, duchem zůstává v 19. století, vychází ze staletého vývoje evropské malby. Na první pohled je na obrazech vidět skvělé zvládnutí výrazových prostředků. V zobrazení krajiny je zřetelné, že ho zcela neminuly určité výboje 19. století spojené s realistickou a v náznacích i s impresionistickou malbou. Někdy malíř vytvářel prostor expresivními gesty. Figury maloval spíš klasickým, poněkud upjatým způsobem, ale přitom zručně modeloval jejich tvary. Projevoval vytříbený smysl pro složité kompozice.
Jeho tvorba ovšem nebyla ani zdaleka omezená jen na válečné motivy. Byla zaměřená i na kaž- dodenní život na venkově a v horách ( Selská svatba, Dostaveníčko či Cikánský tábor). Právě tyto obrazy působí přirozeněji než výjevy z války. S těmi se sice diváci v komorním prostoru galerie nese- tkají, mohou je však spatřit v katalogu, který umělcovo dílo poměrně podrobně zpracovává a jenž je na výstavě k dispozici. Citlivé akvarely a precizní perokresby dokládají, že byl vynikající kreslíř. Jeho malba vycházela právě z těchto základů.
Věšínova tvorba je zastoupená nejen v Národním vojenskohistorickém muzeu v Sofii, ale i v našich významných institucích, v pražské Národní galerii, Západočeské galerii v Plzni, Galerii výtvarného umění v Ostravě, Moravské galerii v Brně nebo v Oblastní galerii v Liberci. Je dobře, že se Bulharský kulturní institut ve svém programu zaměřuje i na české umělce spojené s bulharským prostředím a kulturou, kteří přispívali k jejímu rozvoji a přinášeli nové podněty a své zkušenosti ze studií doma v Čechách i v zahraničí. A nebylo jich málo. Při této příležitosti bych chtěl připomenout, že tvorba jednoho z nich, Jana Mrkvičky, se tu před časem představila a vzbudila zasloužený zájem návštěvníků.
Jaroslav Věšín
Autor je historik umění