(Ne)digitální Česko

Problémem nejsou úředníci, ale dodavatelé

Veřejná správa a společenské obory obecně mají minimálně jedno společné s digitálními technologiemi. Každý tomu rozumí, stačí přece, že sedí celý den u internetu a Facebooku. V horším případě chtějí mnozí radit přímo politikům, protože ti hloupí a neschopní úředníci to přece nezvládají! Ano, zaostáváme v digitalizaci kvůli státu, který nabízí občanům prachmizerné e-služby. Ale to je vina mnoha generací politiků, kteří uzavřeli nevýhodné smlouvy s „mafií“českých i nadnárodních IT dodavatelů. Na Úřadu vlády, ministerstvech i dalších institucích je řada mladých, schopných a odhodlaných lidí, kteří dobře vědí, co dělají a co je špatně, denně čelí firmám a jejich loutkám v politice i státních firmách. Dobře znají evropské iniciativy i předpisy, sami je v Bruselu vyjednávají, často pod brutálním tlakem lobbistů. Zabývají se posledními trendy jako blockchain a umělá inteligence. Už před lety napsali kvalitní strategii Digitální Česko 2.0, jen jaksi chyběla politická vůle uvést ji v život. Dnes máme vládního zmocněnce i náměstka ministra průmyslu pro internetizaci a jasný plán i podporu vlády dohnat Evropu.

Naopak ti, co se nejvíc ohánějí prázdnými pojmy jako Průmysl 4.0, nebo Smart City, vábničkami IT dodavatelů na veřejné peníze, pomáhají konzervovat současný průšvih. Vědomě, či snad nevědomky, pomáhají pouhému střídání dodavatelů, nebo jen jejich novému kabátku. Pořádají si na to konference, vzájemně se propojují, podporují a obsazují různé zdroje veřejných peněz, včetně vysokých škol, i uši politiků. Pokud chceme skutečně digitální Česko, potřebujeme schopné státní úředníky, ne falešné digitální proroky. Jan Klesla