Je to darebák, ale nemáme na něj páky
Kárná řízení jsou zvláštní už jen tím, že soudci před kárným senátem svlékají talár a vystupují v úplně jiné roli. A takřka bez výjimky je na nich patrné, že jim nový kabát nesedí. Je to zvláštní očistný proces, kdy justice pere špinavé prádlo před zraky veřejnosti. Je to výjimečná příležitost nahlédnout pod pokličku a zjistit, jak justice reálně funguje – že i soudci jsou lidé z masa a kostí, mají své osobní i zdravotní problémy, konflikty s vedením nebo kolegy... Nikomu není příjemné řešit profesní pochybení či interní vztahy na veřejnosti, tím spíše soudcům, opláštěným závojem ctihodnosti a nezávislosti. Je pak zajímavé spatřit, jak na sebe v jednací síni Nejvyššího správního soudu (NSS) štěkají kolegyně z Obvodního soudu pro Prahu 1. Nebo jak předsedkyně blanenského soudu s hlavou v dlaních sleduje soptění své kolegyně Dany Sedlákové, jež se překřikovala s předsedou senátu Karlem Šimkou, přičemž kárnou žalobu viděla jako obří spiknutí proti své osobě...
Nemyslím si, že v zásadě stagnující počet kárných řízení je důsledkem toho, že by v české justici existoval nějaký „jánabráchismus“. Je jistě možné, že někteří předsedové soudů kryjí poklesky svých podřízených, ale věc se ke kárnému soudu může dostat i od předsedů nadřízených soudů, kteří už daného soudce znají jen ze statistických výkazů. Na samotném NSS jsou pak šestičlenné kárné senáty složeny natolik pestře, že přítomnost profesní loajality a osobních vazeb je v podstatě vyloučena.
Objektivním faktem však je, že kární žalobci nemají úplně vysokou úspěšnost a i zjevně špatní soudci v taláru zůstávají. Důvody bych však hledal úplně jinde. Kárné senáty rozhodují opravdu vel- mi pečlivě, až jim bývá vytýkáno „hnidopišství“. Odmítají hrát roli justičních inkvizitorů a vyžadují po kárných žalobcích, aby jejich návrhy byly precizně důkazně podložené. Úskalím mnohých kárných řízení je pak nepřipravenost kárného žalobce při jednání.
Vede se také zajímavá diskuse o tom, nakolik lze v kárném řízení využít některé důkazy. Hlavní spor je o policejní odposlechy, z nichž plynou znepokojivé informace o důvěryhodnosti soudce. Zatím kárné senáty zastávají ná- zor, že je v řízení použít nelze. „Je to enormní zásah do soukromí, je nebezpečné pouštět to do disciplinárního řízení, když trestní řád odposlechy umožňuje jen u závažných trestných činů,“hájil tento názor soudce Šimka. Podle předsedy „exekutorského“senátu Zdeňka Kühna to ale může být potíž, je-li zpochybněna osobní integrita soudce. „Nelze se přece smířit s tím, že sice víme, že soudce je darebák, ale nemáme na něj žádnou páku,“míní i Jan Lata, šéf Unie státních zástupců.