NA HRADĚ A V PODHRADÍ: JAK SE ŽILO V DOBĚ JIŘÍHO Z PODĚBRAD

Prostředí dvora se řídilo určitými způsoby a zvyky, které v průběhu staletí dostávaly propracovanější charakter. Vznikala pravidla, jež zajišťovala uspořádání a logistiku, počínaje pokrytím materiálních potřeb, včetně zásobování, a konče odpovídajícím chováním skupin i jednotlivců.

Podobu organizace odhalují dvorské řády (soupisy povinností/náplní jednotlivých služeb nebo úřadů), jež se např. na francouzském dvoře vyhotovovaly pro každý rok. V případě, že se nezachovaly nebo ani neexistovaly, informace o chodu dvora se dozvídáme ponejvíce z pramenů panovnických kanceláří. Např. v listinách, relacích či účtech bývají zmiňováni úředníci i sloužící.

Chování dvořanů a popisy způsobů dvorské společnosti pak popisují jak prameny normativní povahy, např. korunovační řády, tak i lidé působící při dvoru, například vyslanci, vychovatelé, učenci a další.

Na dvoře Jiřího z Poděbrad tomu nebylo jinak. Pro české prostředí se nám ale nedochoval žádný středověký dvorský řád. Jednotlivé úřady a jejich náplně je tak třeba hledat v dalších zdrojích a písemných pramenech. Sama dvorská etiketa se ale jen zřídka objevuje jako téma nějakých pojednání.

O tom, jak vypadalo například dvorné chování ve starším středověku, se mnohem častěji zmiňovala dvorská literatura, epika i lyrika 12. až 14. století. Na stránkách eposů se veršovalo o kurtoazii neboli dvorném chování k ženám, tanci, turnajích či okázalém stolování. Dvorskou společnost při hodování lze zase spatřit na iluminacích. Odděleně tu sedí urození – u jedné tabule muži, u druhé ženy – a na nejvyšším místě král.

Pro dvůr pozdního středověku, tedy zhruba pro dobu od konce 14. století, najdeme alespoň drobné zprávy v Nové radě Smila Flašky z Pardubic. V této alegorické básni radí levhart králi, aby zvláštní stůl vždy uchystal „prelátům, biskupům a kněžím“. Při hodokvase měl sám „hodovat skvostně, po královsku“a poté se věnovat zábavě „jsa přívětivý a družný“. Učený Pavel Židek pak přímo králi Jiřímu doporučoval střídmost a pamatování na chudé a hladové.

Způsoby dvora krále Jiřího tak lze lépe vyčíst z dokladů o služebnictvu, jež sloužilo, obsluhovalo, bavilo (ze šašků zvláště Jan Paleček), nebo o hodnostářích, kteří plnili své povinnosti a dvůr reprezentovali.

Zvyklosti dokládají rovněž zprávy o průvodech a doprovodech krále Jiřího. Např. pro „mezistátní“setkání se nejednou píše o doprovodu celé rodiny krále (manželky, dětí) a 3000 jezdců, jindy až o pětitisícovém doprovodu. V pozadí nezůstává ani korunovace, ze které se zachoval dokonce korunovační řád ( Ritus coronationis regis Georgi).