Neskončí-li sám, skoncují s ním jiní
PRAHA „Dálnice, dálnice, dálnice,“hlásaly billboardy hnutí ANO před dvěma lety, když vrcholila agitace ke krajským volbám. Jednu takovou ceduli si dlouze prohlížel i předseda hnutí Andrej Babiš, když v té době uvázl v zácpě na rozkopané D1. Měl tak spoustu času, aby si v sobě nakumuloval rozčilení, s nímž pak v Praze uhodil na ministra dopravy Ťoka, ať dá věci do pohybu. Není to ale letitě zabržděné budování infrastruktury, které předznamenává Ťokův konec.
Od momentu, kdy Babiš propadl se svým prvním vládním pokusem a začal si shánět spojence pro druhý, patří Ťokovo jméno k těm, které vytipované politické strany zmiňovaly nejčastěji, když došlo na to, kdo už by neměl ve vedení resortů pokračovat. Kritizoval ho Tomio Okamura se svou SPD, hlasité výhrady vyjadřují i komunisté a s tím, že nynější ministr dopravy je nepřijatelný, přišel před pár dny také první místopředseda ČSSD Jiří Zimola.
Babiš zatím případné personální změny nekomentuje, ale dosavadní vývoj ukazuje, že kdo je nepohodlný komunistům, pod tím taje led. Před několika týdny byl adeptem na Ťokovo místo šéf stavební firmy Hochtief Tomáš Koranda. Premiér v demisi má rád, když má někdo zkušenost z byznysu – ostatně Ťok přišel ze Skansky a v rámci jeho nástupce se spekulovalo také o řediteli další stavební firmy, Tomáši Kronesovi z Colas CZ.
Milovník vlaků
Podle informací LN však Babiš s nápadem na Korandu narazil u komunistů. Proto přišli s protinávrhem a nabídli Babišovi Emanuela Šípa. „Už jsem ty spekulace také slyšel. Zatím se mnou nikdo v tomto směru nejednal. Takže nemá smysl se mě ptát, co bych chtěl nebo nechtěl,“odpověděl LN. Babiš sdělil, že „to není pravda“a předseda KSČM Vojtěch Filip na dotaz nereagoval.
Šípovi se v kuloárech přezdívá „širokospektrální supernezávislý odborník“. Přízvisko si vysloužil kvůli ideovému oblouku, který od 90. let vyklenul. Po převratu dělal na federálním ministerstvu financí a patřil k nejpřesvědčeněj- Kdo za Ťoka? Možná Emanuel Šíp, ším liberálům. Za vlády další nejznámější české ikony liberalismu, prvního kabinetu Václava Klause, se na rok stal generálním ředitelem Českých drah. Tehdy Šíp přišel s tak důsledným projektem reformy a privatizace železnice, že to bylo moc i na pravicovou ODS. Vláda mu plán zatrhla a Šíp rezignoval.
Pak pracoval pro ČSOB, zasedal v dozorčí radě České pojišťov- ny a nabízel své dopravní poradenství. Mimo jiné si takto přivydělával poskytováním konzultací stavební firmě Viamont, již spoluvlastnil Aleš Řebíček. Tentýž Řebíček, který se v roce 2006 stal jedním z nejkontroverznějšíchministrů dopravy a Šípa si do resortu o rok později přivedl coby náměstka pro evropské dotace. A tentýž Řebíček, který později čelil nařčení, že majetkový podíl ve Viamontu ukončil jen zdánlivě a z pozice ministra nahrává této firmě lukrativní státní zakázky.
Postupně se dvaašedesátiletý milovník vlaků Šíp vyprofiloval tak, že konvenuje komunistickému světonázoru, a jeho nominace by znamenala i úlitbu zaměstnavatelským svazům – Šíp je předsedou dopravní sekce Hospodářské komory. Proti jeho odbornosti lze těžko něco namítat, dlouhodobě komentuje dopravní problematiku. Rozpačitý pocit pramení spíš z toho, že tlakem tichého partnera v podobě komunistů usednou v kabinetu lidé, kteří by se profilem hodili spíš do úřednické než politické vlády.
Třetí v řadě
V Ťokovi ztratí Babiš dalšího z čelných politiků spojených s hnutím ANO, kteří se umisťují na předních příčkách průzkumů oblíbenosti nebo důvěryhodnosti. Ťok na rozdíl odministra zahraničí Martina Stropnického a sprave- dlnosti Roberta Pelikána není členem hnutí, ale v podzimních sněmovních volbách vedl jednu z kandidátek. A podobně jako Stropnický s Pelikánem svým rozhodnutím neparticipovat na druhé Babišově vládě předchází situaci, kdy by ho předseda obětoval KSČM sám, aby se udržel v roli premiéra. Jestli Ťok stejně jako jeho dva kolegové složí i poslanecký mandát, hodlá upřesnit do konce týdne.
Novým argumentem Ťokových kritiků se teď stal krach tendru na provoz mýtného systému. Antimonopolní úřad soutěž zrušil kvůli formálním nedostatkům. Hrozí, že se správce mýtného nestihne vybrat dřív, než doběhne smlouva tomu stávajícímu, Kapschi. Předseda úřadu Petr Rafaj může rozhodnutí změnit, ale pravděpodobné to není. Antimonopolní úřad už shodil řadu i méně třaskavých zakázek, které vznikly za éry ministra Ťoka. Vina nepadá jen na resort, v zákulisí je sdíleným faktem, že Rafaj nemá Ťoka rád. Jako mýto dopadla i zakázka na správce registru vozidel.
„Já za tím cítím trošku mýtný tendr. Pokud chtějí na ministerstvu někoho, kdo se domluví přímo s Kapschem, tak jim to nabídnu. Přiznám se, že přestože se udělala spousta dobré práce a bylo by dobře nějakou dokončit, tak se mi nechce,“řekl včera ministr dopravy novinářům na otázku, jestli má zájem na postu setrvat, i když se znelíbil KSČM a ČSSD.
Ťok vstoupil do služeb ANO a vlády v prosinci 2014, kdy nahradil na pozici ministra Antonína Prachaře, to bylo ještě za premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD). Prachař svůj konec tehdy pojal jako vlastní rezignaci, ale neměl na vybranou. Dostal od Babiše jasné signály, že s ním není spokojený a skončí buď jak buď.
Důvody byly tehdy prakticky identické jako teď – zpoždění v mýtné soutěži a malé pokroky v zahušťování dálniční sítě. Úkol Prachaře a po něm i Ťoka byl urychleně připravit zákon o liniových stavbách, jímž by se nastavil pro strategickou infrastrukturu specifický režim. Povolování staveb, zvlášť velkých, se v Česku počítá v mnoha rocích. Zákon měl jasně vymezit, kudy důležitá dálnice povede, majitelé půdy pod ní by se mohli soudit jen o kompenzace, ale ne o umístění, a všechna razítka by stavbě vyřizoval jediný úřad.
Cíl nesplnili Prachař ani Ťok, narazili na resortní řevnivost, jednotlivá ministerstva se odmítla vzdát dílčích kompetencí, aby se agenda mohla soustředit na jednom místě. Podle srovnání, které nedávno udělal časopis Ekonom, se přesto za Ťoka počet nových a rekonstruovaných kilometrů rozhýbal, v historickém srovnání se svými předchůdci si nevedl zle.
Expirační lhůta ministrů dopravy patří v Česku k těm nejkratším. Dana Ťoka (za ANO) vedle tradičních obtíží s hlemýždím tempem dálniční výstavby odsouvá z křesla i obětování pěšáků v politické hře, která má za cíl uhlídat figuru premiéra.