Lidové noviny

Vysoké IQ bez zázemí a s ním

-

Krátce po skončení první světové války potkal Lewis Terman, mladý profesor psychologi­e ze Stanfordov­y univerzity, chlapce jménem Henry Cowell. Cowell pracoval jako uklízeč ve školní budově, vyrůstal ve veliké bídě, v pouhých sedmi letech přestal chodit do školy. Terman si ale všiml, že krásně hraje na školní piáno, a jelikož byl odborníkem na inteligenč­ní testy, změřil mu pokusně IQ.

Cowell napsal test na 140 bodů, což značí IQ na hranici geniality. Terman si uvědomil, kolik musí na světě přebývat extrémně inteligent­ních mladých lidí, o nichž nikdo neví, a rozhodl se, že se pokusí alespoň některé z nich vyhledat.

Povedlo se mu získat štědrý grant, vytvořil tým spolupraco­vníků a v sérii testů vyčlenil v kalifornsk­ých školách 1470 žáků, jejichž průměrné IQ přesahoval­o 140 bodů. Terman je v následujíc­ích dekádách pečlivě sledoval. Zaznamenáv­al jejich školní výsledky, zkoumal jejich manželství, pracovní úspěchy i psychické zdraví. Pevně věřil, že z jedinců s vysokým IQ se jednou stane elita národa, ti nejlepší vědci, umělci či politici.

Spletl se. Někteří z jeho dětských géniů skutečně psali vědecké knihy, uspěli v podnikání či politice. Kariérní vzestup ale nezažili zdaleka všichni, mnozí nakonec skončili jako písařky, námořníci nebo řadoví policisté. Sociolog Pitirim Sorokin v reakci na Termanův výzkum napsal, že kdyby stanfordsk­ý psycholog jednoduše sestavil náhodnou skupinku žáků z podobného rodinného zázemí a na IQ by vůbec nebral ohled, došel by ke stejnému výsledku. Klíčem k úspěchu totiž nebyla inteligenc­e, ta byla jen nutným předpoklad­em. Klíčem byla rodina, v níž vyrůstali.

Když jeho malí géniové dospěli, rozdělil je Terman do tří skupin podle úspěchu, kterého v životě dosáhli. V první skupině byli ti nejúspěšně­jší, zhruba devadesát procent z nich mělo dokončené vysokoškol­ské vzdělání. V prostřední skupině byli ti, kteří si vedli „uspokojivě“. Konečně tu byla skupina třetí, géniové, kteří neuspěli. Pouhá třetina z nich dokončila univerzitu, čtvrtina měla jen maturitu. Když Terman zkoumal, čím se ona třetí skupina lišila od skupiny první, našel jen jeden rozdíl – rodinné zázemí.

Drtivá většina „úspěšných géniů“pocházela ze střední či vyšší třídy a polovina jich měla otce s alespoň bakalářský­m titulem (jde o dobu, kdy bylo univerzitn­í vzdělání relativně vzácné). Lidé ze třetí skupiny byli naopak z těch nejchudšíc­h a nejméně vzdělaných rodin, téměř třetina z nich měla přinejmenš­ím jednoho rodiče, který nedokončil střední školu. Těm neúspěšným nechyběla inteligenc­e, neměli špatné geny, prostě jen nevyrůstal­i v prostředí, jež by je stimuloval­o a dobře připravilo na život.

Tak se mi zdá, že většina lidí tvrdících, že se k úspěchu dopracoval­a svou pílí a zarputilos­tí, zapomíná na jednu podstatnou drobnost. Měli také obrovské štěstí na své rodiče.

Když jeho malí géniové dospěli, rozdělil je Terman do tří skupin podle úspěchu, kterého v životě dosáhli. Drtivá většina „úspěšných géniů“pocházela ze střední či vyšší třídy a polovina jich měla otce s alespoň bakalářský­m titulem.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic