Rukopisy naše svaté
Na počátku projektu Nové scény byl skvělý nápad: pokud tolik našich spoluobčanů je ochotno věřit nejneuvěřitelnějším pitomostem (dopravním letadlům rozsévajícím otrávený prášek, vybuchujícím mikrovlnkám, světovým spiknutím iluminátů…) a pokud tolik našich spoluobčanů oživuje nejtupější podoby českého nacionalismu 19. století, co vytvořit na jevišti fiktivní sektu, která obě tendence propojí a představí v groteskním zrcadle? Režisér Jan Frič s dramaturgem Milanem Šotkem vymysleli sektu, která nejenže věří v pravost Rukopisu královédvorského a zelenohorského, ale povýšila je na jakési české Písmo svaté: na texty, ba jednotlivé verše rukopisů se členové sekty „zbožně“odvolávají, když řeší, co s národem, se světem i s vlastními životy.
Pondělí Neff
Na počátku představení Zbyhoně jsem si říkal: Jo! Jo! Předveďte všechnu tu pitomost, co se valí už nejen z „alternativních médií“, ale i z úst leckterých politiků (a žádného „vlastence, co se nemá za co stydět“jsem nejmenoval). Jo! Přiveďte sem na Novou scénu, výtvarnou iluzí proměněnou ve „starou“scénu Národního divadla, nějaké ty „vlastence“bez ohledu na politickou barvu, ať křičí, ať se pohoršují v „alternativních médiích“, ať organizují petice a žádají zákaz. Ať se o této hře dozvědí kruhy co nejširší, ať se hraje a hraje.
Jenže… Jenže pak se hra zadrhla. Pak se původní nápad začal v ději komplikovat a spíš rozmělňovat. Jednotliví členové sekty začnou rozkrývat pozadí svých podělaných životů, které je přivedly až k víře v posvátné rukopisy. Nedo-
Úterý Putna
Středa Baldýnský rozkrývají však, protože se do představení vloží ještě další prvek, totiž úvahy o divadle a smyslu herectví, „zcizovací“výlevy herců „jako“vypadávajících z role… a nakonec jako by se nevědělo, jak z toho ven. Původní příběh sice dospěje do pointy: originál rukopisů, ukradený z Národního muzea, je slavnostně spálen – aby už nikdo nemohl prokázat, že je padělaný. Cestu nám ukázali Rusové, slovanští bratři: ti své Slovo o pluku Igorově prozřetelně spálili hned po objevení a už ho nikdo nikdy nevyvrátí. Jenže i tato pointa je rozňahňána vedlejšími nápady a přebita koncem spíše trapným (neprozradím!).
Pánové tvůrci, blíží se divadelní prázdniny. Prosím, sedněte na to a sekejte. Odsekejte všechny ty vtípky, vedlejší linie, zcizováky, „improvizace“. Soustřeďte se na
Čtvrtek
Oliva jediné podstatné. Zkuste na podzim představit Zbyhoně nového, pročištěného, průzračného. Takového, který si zaslouží, aby byl na 28. října večer vysílán Českou televizí jakožto ten nejpřiměřenější způsob konstatování stavu, do kterého jsme dospěli sto let od vzniku státu: státu založeného na důvěře v rozum, slušnost a pravdivost; státu založeného na autoritě muže, který svým životem, a mimo jiné též prokázáním nepravosti rukopisů, předvedl vůli překonat primitivní nacionalismus a uřvané panslavistické čecháčkovství. MARTIN C. PUTNA
Pátek Šustrová Sobota Hanák