Andula Warhol

BŘETISLAV RYCHLÍK

Pes je člověk, kterému se to nepovedlo.“To pravil Ludvík Vaculík při pozorování našeho mladého labradora před lety. Ludvík je na onom světě, my křesťané věříme kde. Kam se připravuje odejít náš čtrnáctiletý pes Andy? Zvěř byla podle Bible stvořena šestý den, dříve než člověk. Podle Genesis jsou zvířata i člověk Božím stvořením. Ale co s psí duší?

Legenda praví, že ochránce zvířat a patron ekologie svatý František z Assisi kázal po lesích zvěři a ptactvu, protože u nich našel víc pochopení než u člověka. Dokázal prý svým kázáním napravit zlého vlka, který terorizoval pastýře a jejich stáda. Obvykle se soudí, že člověk svoje stárnutí pozoruje na vlastních dětech. Já ho pozoruju na psu. Jméno Andy mu přidělila Apolena, už znalá Andyho Warhola, pro jeho žlutou srst. Časem se z psa výstředníka pop-artu stala Andula či Andulka. Tento hravý i svéhlavý člen rodiny nás v jistou chvíli, kromě lásky a oddanosti, obdaroval stmelením rodiny. Na lednici visel rozpis vycházek a venčení. To by člověk netušil, jak se taková drobnost při postupném přechodu dcer do kroužku puberty může ukázat geniálním vynálezem. Na procházkách pod Špilberkem se dá v dýmu zakázaných cigaret milovanému zvířeti upřímně vyznat všechnu trpkost k nemožným rodičům. S nimi je ovšem nutno kooperovat, třeba vyměnit ranní venčení za odpolední. To se pak hůř odmlouvá a vzdoruje.

Andy se stal zvířetem i pro naše vnučky. Dřív než děda a babi říkaly Andy. Nedivím se, je to mohutný krasavec, při svém stáří ještě impozantní figura. Vidím ho pořád při všech tricích, které uměl. Divokých skocích do vody, přes lavičky v parku, hravých schovávankách ve vysoké trávě bělokarpatských luk, útěcích za ženskými a nočních pokorných návratech, rozhovorech štěkáním i mlčením. Teď ho musíme do auta nakládat. Leží před domkem v Javorníku a jak starý indiánský náčelník moudře a smutně hledí na okolní kopce Bílých Karpat až kamsi za obzor, kam se hodlá vypravit. Je to pro nás bolestné čekání. Odchází pes, který má duši člověka.