K maturitě povozem

Proč trestáme učně a odborné školy?

Přeme se o výsledky státních maturit, přeme se o to, proč má většina (!) dobrovolných (!) maturantů z matiky známku dostatečnou nebo nedostatečnou, přeme se o kvalitu výuky a testů z rodného jazyka. Jakákoli seriózní odpověď je však svým způsobem marná, dokud si neodpovíme na tři základní otázky. Proč máme jednotnou státní maturitní zkoušku? Proč má být její součástímatematika? K čemu má taková zkouška sloužit?

Projekt schválili poslanci před deseti lety zcela jednomyslně: pro bylo 151 ze 171 přítomných, nikdo nebyl proti. Přesto už tehdy bylo naprosto jasné, že problémy, nad nimiž dnes národ nevěřícně kroutí hlavou, musí přijít naprosto neodvratně.

Pokud jdou k maturitě tři čtvrtiny populace a pokud mají skládat stejnou zkoušku, bude ta nutně buď pro některé příliš těžká, nebo pro některé příliš lehká. Třetí možnost prostě není. A to nikoli jen proto, že někteří žáci mají vyšší studijní nadání, ale zejména proto, že některé školy se danému předmětu věnují výrazně méně. Zejména učně a žáky středních odborných škol nesmyslně trestáme. Tito žáci se věnují ve škole odborným předmětům, a mají tudíž logicky výrazně méně hodin na obecné předměty. Chtít od nich stejný výkon v češtině nebo matice, je obyčejný zločin. Studenti lepších gymnázií mají čtyři a více hodiny matiky týdně, chovatelé zvířat jednu. A mají skládat stejnou zkoušku? Kdo tohle vymyslel?

Při zavádění jednotné zkoušky bylo nejvíce slyšet touhy po návratu starých zlatých časů, stesky po časech, kdy „maturita něco znamenala“, a nářek nad tím, že maturita „nemá všude stejnou úroveň“. No samozřejmě že nemá. Stejně jako nemá stejnou úroveň magisterský titul z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Univerzity Karlovy v Praze nebo King’s College v Londýně.

Časy, kdy středoškolské vzdělání „něco znamenalo“, jsou nenávratně pryč, stejně jako koňské povozy a parní mašiny. Dnes i vyloženě manuální profese potřebují mnohem více „intelektuálních“dovedností, včetně jazykové vybavenosti. Nechceme-li za tři roky vyhodit třetinu populace od závěrečné zkoušky, měli by poslankyně a poslanci vzít rozum do hrsti. A nemusí jich být ani 151. Petr Kamberský