Proč je ženská bolest přehlížena
Před několika dny proběhla médii zpráva o úmrtí Francouzky Naomi Musenguové. Dvaadvacetiletou dívku ze Štrasburku přepadly silné bolesti břicha, a tak zavolala záchrannou službu. Na její nářky, že zemře, ale operátor odvětil, že se tak jednou určitě stane, a odmítl jí pomoci. Když se žena po pěti hodinách konečně dostala do nemocnice, bylo již pozdě. Prodělala infarkt a záhy zemřela na selhání několika orgánů. Jak naznačuje několik alarmujících výzkumů, kdyby byla Naomi mužem, možná ještě mohla žít. Ne snad, že by byla mužská polovina světa výrazně odolnější vůči infarktu, to ne. Vědci zjistili něco jiného – mužským projevům bolesti věnují zdravotníci větší pozornost, než je tomu v případě žen.
Jedna americká studie kupříkladu došla k závěru, že když si ženy na pohotovosti stěžují na akutní bolesti, jsou jim v porovnání se stejně trpícími muži méně často předepsány léky, které ji ztlumí, a také trvá delší dobu, než je dostanou. Podle čtyři roky staré švédské studie ženy rovněž čekají na pohotovosti déle než muži a jsou méně často diagnostikovány jako akutní případy (ačkoli přitom trpí stejnými problémy jako dříve odbavení mužští pacienti). Jak řekla novinářce BBC Jennifer Billockové lékařka Christin Veasleyová, při studiu nemocničních sta- tistik zjistila, že ženy jsou také mnohem častěji poslány na vyšetření k psychologovi či psychiatrovi. Muži se oproti tomu spíše dočkají prohlídky reagující na jejich konkrétní stížnosti. Lékaři prostě ženám jejich bolest často nevěří a problémy svádějí na křehkou ženskou psychiku.
Proč tak činí? Může to plynout z převládajícího přesvědčení, že muži jsou větší „tvrďáci“. K lékaři prý jdou, až když jsou jejich zdravotní problémy skutečně k nesnesení. Jedna britská studie opravdu odhalila, že mužů přišlo na kontrolu k lékaři v roce 2010 o třetinu méně než žen. Jenže mnohé jiné vědecké práce tezi o hypochondrických ženách a drsných mužích vyvracejí. Jedna metaanalýza zabývající se studiemi bolesti zad a hlavy kupříkladu dospěla k závěru, že muži i ženy chodí k lékaři stejně často. To samé potvrdila i devatenáct let stará studie zkoumající pacienty na západě Skotska – bolestí trpící ženy i muži byli v lékařských ordinacích podobně častými hosty.
Nejenže je lékaři ženská bolest často podceňována, celý lékařský výzkum navíc dlouhá léta něžnější polovinu lidstva vmnoha ohledech ignoroval. Klinické testy při vývoji nových léků se kupříkladu před rokem 1990 v USA soustředily takřka výhradně na muže, velmi podobná situace panovala donedávna i v Evropě. Výsledkem bylo, že řada lékařských studií (včetně těch zabývajících se bolestí) pohlížela na daný problém výhradně z mužské perspektivy.
Zdá se, že pohlaví pacienta někdy lékařům zaslepuje oči. A občas kvůli tomu bohužel zbytečně umírají lidé.
Jedna americká studie došla k závěru, že když si ženy na pohotovosti stěžují na akutní bolesti, jsou jim v porovnání se stejně trpícími muži méně často předepsány léky, které ji ztlumí, a také trvá delší dobu, než je dostanou