NA HRADĚ A V PODHRADÍ: JAK SE ŽILO V DOBĚ JIŘÍHO Z PODĚBRAD
Jednota bratrská na své členy kladla poměrně vysoké nároky, její biblicky orientovaná teologie bez spekulativních prvků scholastické tradice ale byla srozumitelná i laikům, kteří byli vedeni k prohlubování osobní zbožnosti a budování komunitní pospolitosti. Ta se odrážela již ve slově sbor, které označovalo budovu, kde se stoupenci jednoty shromažďovali k bohoslužbám. V dobách počátků společenství neměly tyto stavby sakrální charakter – bratří se scházeli v obyčejných domech, což bylo výhodné v době hrozícího pronásledování.
Vodítkem života členů bratrského společenství měly být příklady z Kázání na hoře, zapsané v páté kapitole Matoušova evangelia. Tato praxe byla podle mínění bratří vlastní původní apoštolské církvi. Na člena společenství byly kladeny vysoké mravní nároky, měl být vzorem svému okolí. Svou víru měl prezentovat nejen účastí na bohoslužbách, které se konaly několikrát týdně, ale i vzorným osobním životem, jenž se měl vyznačovat pokorným jednáním. Takové ukázal sám na sobě Kristus, který vše trpělivě snášel a nerozpakoval se přijmout ani kříž.
Výklad Písma byl však svěřován pouze kněžím, jednota nezavedla praxi laického kazatelství, jak je známe z moderního protestantského prostředí. Za pozornost také stojí, že bratrští kněží nepřijímali pravidelnou finanční podporu od svého vedení a zcela odmítli instituci povin- ných desátků. Zůstali závislí na darech a zejména na příjmech sboru pocházejících z jeho hospodaření, například z obdělávaných polností, které sboru náležely, nebo z provozování řemesla. Tento způsob obživy jim usnadňovaly šlechtické vrchnosti, které bratrské sbory obdarovávaly různými výsadami.
Život ve městě přináší kompromisy
Pro životní praxi prvních bratří bylo typické vyhýbání se „rizikovým povoláním“, která by mohla věřícího přivést na scestí. Jejich výčet byl v počátcích jednoty poměrně dlouhý. Člen společenství v době Jiřího z Poděbrad nesměl zastávat úřady, které žádaly přísahat (opět vliv radikálního výkladu bible), např. u soudu, ani vykonávat zaměstnání, při kterém by mohl přivést do nesnází svého bližního – nemohl jít do války, ale ani být pouhým biřicem.
Taková praxe se snadněji dodržovala ve vsích, kde vznikaly první sbory. Jakmile se však bratří začali ve větší míře usazovat ve městech, rostlo napětí ve vztahu k zásadám zakladatelské generace. Ale městům se donekonečna vyhýbat nešlo. „Nechtějí krávy mýdla jísti,“posteskl si ironicky jeden litomyšlský mydlář, který se přidal k jednotě, při představě, že se bude muset stěhovat do vsi. Nedlouho po smrti krále Jiřího ale došlo v jednotě ke změnám, které mydlářovy obavy rozptýlily (viz hlavní téma nahoře).