Našel jsem Zachariase Lichtera!

Už více než čtyři roky čekám na český překlad knihy německého spisovatele Daniela Kehlmanna s neobvyklým názvem F. V němčině vyšla v roce 2013 a předpokládal jsem, že překlad vzhledem ke globální oblíbenosti autora vyjde brzy, ale mýlil jsem se. F jsem chtěl koupit kamarádovi, který neumí německy, ale asi budu muset najít jiný dárek.

V knihkupectvích a antikvariátech jsem hledal i další skvost, avšak na internetu mne překvapila informace, že česky doposud nevyšel, byť v původním jazyce byl publikován už v roce 1969, tedy skoro před padesáti lety. Jenže koho dnes zajímá nějaký zapomenutý myslitel, který ke všemu psal rumunsky? (Mimochodem rekord ve zpoždění českého překladu zatím – samozřejmě podle mých kritérií – držela Atlasova vzpoura, perla z pera americké spisovatelky ruského původu Ayn Randové. Poprvé byla v angličtině publikovaná v roce 1957 a česky, díky nakladatelství Argo, vyšla v roce 2014, tedy po padesáti sedmi letech. Předtím už ji dokázali vydat ve všech evropských jazycích, včetně albánštiny.)

Knihu, kterou jsem marně hledal v češtině, jsem našel v angličtině. Vydalo ji nakladatelství The New York Review of Books až letos na jaře pod názvem The Life and Opinions of Zacharias Lichter (Život a názory Zachariase Lichtera). Na Amazonu jsem ji koupil za 15 dolarů, teď ji čte mladá filozofka Tereza Matějčková, aby pak napsala rozsáhlou recenzi do Lidových novin.

Knihu napsal Matei Călinescu (1934–2009), který v 70. letech minulého století odešel přednášet do USA a pak už se do Rumunska nevrátil, zemřel v Bloomingtonu ve státě Indiana. Četl jsem, že si Zachariase Lichtera v době kruté komunistické totality lidé tajně půjčovali mezi sebou, protože kniha na osobní příkaz diktátora Nicolaeho Ceaușeska zmizela z obchodů a knihoven a Călinescu se stal přísně zakázaným autorem. Dnes zakázaný už není, přesto tento jeho zhruba stopadesátistránkový „katechismus“prakticky nikdo nečte.

Zacharias Lichter je představitelem již zaniklého světa a jeho slova, jak sám říká, ožehával sám Bůh. V jednotlivých krát- kých kapitolách vypráví o odvaze, o ďáblovi a lži, o ženách a o dětech, o odpovědnosti a svobodě, o smyslu lásky, o lenosti, o stárnutí a omnoha dalších životně důležitých pojmech, o nichž tak často přemýšlíme při usínání. Tato fiktivní postava, jakýsi novodobý hebrejský prorok, ztracený symbol víry, rozumu a moudrosti, chodí po ulicích a parcích středoevropských velkoměst a žebrá, protože tato činnost prý nás dostane blíže k Bohu.

Hodlá svrhnout společnost, která je založená na vlastnictví věcí. A cesta k pádu takového systému podle něj vede přes žebrání. Vlastnit v nové sakrální společnosti založené na víře nebude sice zákonem zakázané, ale bude to považované za projev duševní nemoci. Člověk, který vlastní, zaslouží jen pohrdání a lítost. A proto Zacharias Lichter hodlá přemluvit miliony lidí, aby se vydali cestou žebrání.

V jeho vznešené revoluci však mají místo i zloději, protože krádež je prý jednou z mnoha forem revolty proti vlastnění. Jinak každý bude pracovat svobodně a zadarmo, někteří ale budou kvůli živobytí žebrat, jiní zase krást. Ideální situace prý nastane, až žebráci budou žebrat od zlodějů a zloději krást od žebráků.

Călinescu svoji nejslavnější knihu napsal v době reálného komunismu. Netušil ale, že jeho vysněný existenční model pro lidstvo, i když zcela jinak, než si ho Zacharias Lichter představoval, se kvůli tvůrcům současné formy globálního kapitalismu pomalu stává brutální skutečností. Žebráci žebrají od zlodějů a zloději okrádají žebráky. Problém je, že žebráků jsou miliardy a zlodějů jen pár.

Člověk, který vlastní, zaslouží jen pohrdání a lítost. A proto Zacharias Lichter hodlá přemluvit miliony lidí, aby se vydali cestou žebrání.