Podnikání je třeba pomoci v politice
Jeden z největších francouzských průmyslníků, mediální magnát, senátor a bývalý starosta města Corbeil-Essonnes, ale také muž zapletený do řady korupčních afér. Ve své kanceláři na pařížské třídě Champs-Élysées zemřel v pondělí 93letý Serge Dassault.
ním podporovatelům budoucího premiéra a prezidenta Jacquesa Chiraka. Jeho syn Serge mezitím studoval a postupně se zapojoval do rodinné firmy. V roce 1960 začal šéfovat exportnímu oddělení skupiny, po třech letech převzal na dlouhých 25 let vedení elektronické divize firmy.
Na obou postech byl tvrdě pracujícímuž úspěšný, dokázal například prodat stroje Mirage do Austrálie amodelyMystere 20 do Spojených států. S otcem měl ale přesto složitý vztah: „Můj otec neměl rád dvojí vedení, chtěl řídit všechno. Když jsem měl nějaké návrhy, ne vždy je dobře přijímal,“přiznal po několika letech. Otec dokonce zvažoval, že vedení předá Sergeovu synovi Olivierovi, jemuž bylo tehdy 35 let.
Nástup dědice v těžkých časech
Vedení firmy v roce 1986 po smrti svého otce ale nakonec převzal Serge. Tehdejšíministr obrany André Giraud ho sice nepovažoval za připraveného pro převzetí podniku, který má pro zemi strategický význam, jeden z představitelů státu v předsednictvu ho ale neuposlechl a hlasoval pro to, aby Serge Dassault rodinný podnik převzal.
V době, kdy začal firmě šéfovat, zažívala těžké časy – státy zmenšovaly své vojenské rozpočty, výroba bojových letounů se celosvětově propadala a společnost čelila konkurenci ze strany americké supervelmoci. S nástupem tehdy 61letého Serge Dassaulta proto prošla firma radikální modernizací, jež reagovala na tento stav. Dassault zrušil některé provozy, následovalo rozsáhlé propouštění, zmrazení platů, ale i sázka na budoucnost v podobě investic do robotizace a kompozitních materiálů.
Klíčová byla pro firmu značka bojových letounů Rafale. Jejich první prezentaci na veřejnosti sice ještě asistoval jeho otec, otcem Rafalů byl ale především Serge Dassault. Podepsán je i pod vývojem soukromých tryskových letounů pro byznysmeny, které se staly páteří prodejů skupiny GIMD.
Dassaultovo šéfování mělo ale i své stinné stránky. Na konci deva- desátých let propukla v Belgii korupční aféra Agusta-Dassault, která na pár let převrátila tamní politický život. Aféra skončila v roce 1998 odsouzením deseti socialistických politiků a samotného Dassaulta, jenž odešel s podmínečným trestem dvouletého vězení.
Stejně jako jeho otec věřil i Serge Dassault, že úspěchu v podnikání je třeba pomoci na poli politickém. Zatímco Marcel Dassault to dotáhl na poslance, Serge Dassault se v roce 1988 stal starostou Corbeil-Essonnes, kdy vedl kampaň za „osvobození města od komunistů, kteří ho dusí“. Podobně jako jeho otec se Serge zařadil do gaullistického Sdružení pro republiku (RPR), později přejmenovaného na UMP (Svaz pro lidové hnutí). Jeho tehdejší soupeř, ale i konkurenti v dalších volbách si stěžovali na klientelistický systém, jenž ve městě Dassault vytvořil. Mnozí svědci zejména z řad mladých vypovídali, že jim za hlasy Dassaultovi lidé platili.
Miliardář byl během svých 14 let v čele radnice opakovaně vyšetřován a v únoru loňského roku odsouzen k pokutě dva miliony eur a pěti letům, kdy nesmí kandidovat na veřejné funkce. Kdyby nezemřel, šel by v červnu před soud kvůli finančním podvodům a ukrývání desítek milionů eur na zahraničních kontech.
Svého otce předstihl Serge zejména na poli mediálním. Zatímco Marcel skončil vlastnictvím týdeníku dobrých zpráv Jours de France, jeho syn si k prosazování svých zájmů pořídil mediální dům Socpresse, vydávající mimo jiné pravicový deník Le Figaro. Během let sice zjistil, že redakce se nepodřídí všem jeho požadavkům, jeho rozčilené telefonáty redaktorům ale nebyly výjimkou. Zvlášť pozorní museli být při psaní o zemích, kde měla skupina GIMD své obchodní zájmy.
Uznání ze všech stran
Na stránkách deníku pak Dassault vždy na začátku roku zveřejňoval svůj editorial, v němž bojoval (stejně jako v senátorském křesle) proti milionářské dani, francouzskému sociálnímu systému nebo 35hodinovému pracovnímu týdnu. Horoval také za snížení veřejných výdajů, ovšem s jedinou výjimkou – těch na obranu nebo letecký průmysl. O nezaměstnaných mluvil jako o těch, kteří „nechtějí pracovat“. V roce 2012 se také stavěl proti manželství homosexuálů, které podle něj „zničí obnovu populace“. „Budeme mít zemi homosexuálů a za deset let tu už nebude nikdo,“prohlásil na stanici France Culture.
I přes jeho jasně pravicové smýšlení ale našel milovník lovu a golfu pozitivní slova i pro bývalého levicového prezidenta Francoise Hollanda. Právě za jeho vlády se totiž začalo dařit prodávat do ciziny výše zmíněná letadla Rafale. Zatímco jeho pravicový předchůdce Nicolas Sarkozy se sice s Dassaultem přátelil, pokroku v prodejích Rafalů ale nedosáhl, Hollandova vláda udala letouny do Egypta, Kataru a Indie. V té době už ale Serge Dassault nebyl v čele koncernu, zůstal jen jeho čestným prezidentem a poradcem. Přestože byl otcem čtyř dětí, jmenoval do čela Dassault Aviation v roce 2014 svou pravou ruku Charlese Edelstenna.
Spokojenost mu vydržela i po nástupu centristy Emmanuela Macrona, kdy prodeje Rafalů pokračují. „Za sedm měsíců je třeba říci, že prezident neztrácel čas a připsal si na své konto reformy, na něž Francie čeká už třicet let,“citoval Dassaulta deník Le Figaro. O nynějším ministru zahraničí Jeanu-Yvesi Le Drianovi, který vedl v Hollandově éře obranu, se vyjádřil jako o vůbec nejlepším ministru obrany. Slova uznání pak zazněla na adresu zesnulého průmyslníka od všech tří výše zmíněných hlav státu i od představitelů francouzské opozice. Dassault odešel ve chvíli, kdy firma vzkvétá a vláda Édouarda Philippa už spolu s ní pracuje na stíhačkách, jež by měly Rafaly nahradit – jen už nebudou čistě francouzské, nýbrž evropské.
Během let Dassault sice zjistil, že redakce se nepodřídí všem jeho požadavkům, jeho rozčilené telefonáty redaktorům ale nebyly výjimkou