Prokleté pohlaví
Faso, Nigérie, Togo, Bahrain, Pákistán. To opravdu nejsou státy s velikou rovností mužů a žen. Právě naopak. „V zemích s vysokou mateřskou úmrtností a často značně sníženou dostupností zdravotní péče pro ženy obecně se odolnost žen nestačí projevit,“vysvětluje demografka zdánlivý paradox.
Nejmenší rozdíly jsou právě v chudých a nerozvinutých zemích s obecně nízkou délkou života. S vyšší mírou péče o rodičky a s elementárním zrovnoprávněním žen se rozdíly v naději dožití mezi muži a ženami zvyšují, v Evropě je tento rozdíl v průměru sedm let.
Táto, zůstaň doma s miminem
Ale u těch nejvyspělejších a nejbohatších společností, obvykle i s nejvyšší nadějí dožití, pak ona Stvořitelova nespravedlnost zase klesá.
Jak spekuluje antropolog Skupnik: „V této věci nemám v ruce přesná data, ale předpokládám, že tam, kde se diferenciace genderových rolí zmenšuje, zmenšuje se i rozdíl v naději dožití. Třeba ve Švédsku nebo na Islandu, kde je tento rozdíl dokonce jen 3,2 roku.“
Ta křivka vztahu délky života a rozdí- lu mezi pohlavími vlastně připomíná obrácené U. Jak se společnost vymaňuje z bídy, prodlužuje se naděje dožití všech a zároveň se čím dál zřetelněji projevuje vyšší odolnost žen. V asijských zemích proslulých dlouhověkostí je to krásně znát: krom Japonska jde třeba o Hongkong nebo Macao, kde všude umírají muži až po osmdesátce a ženy ještě později. Ale od jisté míry bohatství a délky života se rozdíly mezi muži a ženami zase snižují, viz výše zmíněné Švédsko, Kanada či Nizozemsko.
Zdá se tedy, že vyspělá a bohatá společnost, která z různých důvodů příliš nerozlišuje mezi jednotlivými pohlavími (v Izraeli slouží holky povinně v armádě, ve Švédsku zas tatínkové tráví hodně času na rodičovské dovolené), výrazně snižuje i rozdíly v naději dožití. To by mohlo pro zdejší pány, jimž je často představa rovnosti (zejména platové) značně proti srsti, být vlastně velmi nadějné sdělení. Přijdeme sice o část své moci, ale zase získáme nějaký ten rok života k dobru.
Sobecký gen či záměr Stvořitele
Nicméně stále nevíme, proč ženy žijí déle než muži. Chtěla to Evoluce nebo Stvořitel? Je nižší úmrtnost lidských samic zájmem života samého, protože, prakticky vzato, k zachování a rozmnožení populace je potřeba mnohem méně mužů než žen?
Ostatně můžeme zneužít i evoluční biologii a říci: zatímco babičky se starají o spřízněné vnučky a vnoučky, dědečkům je to zhusta šumafuk, protože zamlada sledovali úplně jinou evoluční strategii: oplodnit včas dostatek sousedek/kamarádek/kolegyň, prostě těch dnešních babiček.
Trpět jak pan tarantule
Navzdory existenci speciálních laboratoří, které zkoumají stárnutí, navzdory specializovaným časopisům naše věda neví, proč se ženy dožívají vyššího věku než muži.
Neví ani to velké Proč (jaký to má „funkční“smysl, zda to tak chtějí sobecké geny či zda to bylo přání Pánaboha, jenž chtěl Evu lépe připravit na opakované mateřské strasti). Ale neví ani to malé vědecké proč, tedy jaké fyziologické mechanismy tento rozdíl způsobují.
Jedna z velmi oblíbených hypotéz říká, že klíčem k pochopení jsou pohlav-
Stát se eunuchem
Abychom byli ještě zmatenější, nezáleží jen na pohlaví, ale i na vlastnictví pohlavních orgánů. Veliká studie doma chovaných psů v Anglii, publikovaná v The Veterinary Journal, ukázala, že nejkratší život mají feny. O něco vyššího věku se dožívají psi-samci a kastrovaní samci a výrazně nejdéle žijí kastrované feny.
Ale fakt je, že rozdíl v naději dožití je u lidí jako jediného druhu velmi výrazný a všudypřítomný.
Na mysl se vkrádá hypotéza některých evolučních biologů, podle nichž je ženské tělo „připraveno“na mnoho (dokonce 10–20) cyklů porodů a kojení… Ale málokdo je ochoten se pod takto teleologickou spekulaci podepsat...
Proč tedy žijí ženy déle než muži, ačkoli jsou častěji nemocné a častěji chodí k lékaři? Světová věda neví. Jak říká Klára Hulíková: „Na základě toho mála, co víme, můžeme říci, že půjde o kombinaci relativně známých sociálních faktorů (zejména styl života) a relativně neprozkoumaných faktorů biologických – jako třeba vliv estrogenu.“
Takže kdybychom zavřeli muže do skleníku, v němž by nemohli pít vodku ani lézt po skalách?
„Z toho, co víme o příčinách úmrtí, můžeme soudit, že i tak by měly ženy pravděpodobně vyšší naději dožití,“odváží se zaspekulovat si Klára Hulíková. Kdo by se divil, když je sama žena.
Proč tedy my, kdysi hrdí pánové tvorstva, umíráme vždy a všude dřív?
Nevíme. Jak říká jeden z našich nejznámějších popularizátorů vědy, profesor Jaroslav Petr: „Je to překvapivě spoře prozkoumaný problém.“A když prohledáváme vědecké databáze, tak pod články v Cell Metab i Gender Medicine najdeme podepsána stejná jména…
A tak se zatím můžeme klidně smířit s hypotézou, kterou vypráví pro pobavení studentům Tomáš Kučera, šéf katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy:
„Proč máme nadúmrtnost mužů? Protože Adam byl prototyp a Eva už sériovka, u níž se konstrukční mouchy Adama podařilo vychytat.“