Pozor, maskulinní jed

Osobní výběr ze světového tisku

Nekrology se soustředí na to, co inspirativního po sobě dotyčný zanechal. Tak jak se dostal do titulku nekrologu za literáta Philipa Rotha výraz „toxická maskulinita“?

Těmi slovy se odsuzuje mužnost coby příčina i motor všeho zla. Řečeno orwellovsky – maskulinita je špatná, feminita je dobrá. Což vypovídá spíš o trendech společnosti než o zesnulém spisovateli.

*** Titulek „Toxická maskulinita“Philipa Rotha použil Sam Lipsyte v článku pro The New York Times. Ne proto, aby literáta účelově kádroval, ale proto, aby doložil změnu prostředí. Dobře ji ilustruje Rothova životní dráha (1933–2018).

V mládí Roth zažil 60. léta a prolamování konzervativní pokrytecké morálky. Tedy i slavenou sexuální revoluci. To se odrazilo v jeho knihách jako Portnoyův komplex či Sabbathovo divadlo („příběh zahořklého, priapického, chtíčem omláceného loutkáře“, píše Lipsyte). A odrazilo se to i na uměleckých cenách, které Roth za prózy dostával. Ale dnes tato optika naráží. To, co pro jednoho bylo nocí volné lásky bigotům navzdory, mohl ten druhý vnímat jako znásilnění.

Proto i postava Mickeyho Sabbatha znamená z pohledu 60. let průlom do pokrytecké konzervativní morálky, ale z pohledu dneška je studií o tom, čemu hnutí MeToo říká „toxická maskulinita“. Totéž platí pro román Portnoyův komplex. Před půlstoletím budil skandál svou otevřeností, teď budí zuřivost tím, že vystavuje na odiv toxickou maskulinitu.

Až tragikomicky působí fakt, že oba tábory – někdejší oslavovatelé i dnešní kritici – se hlásí k témuž ideovému směru: k levicově liberálnímu progresismu. Jen s tím rozdílem, že v 60. letech byla jeho vlajkovou lodí sexuální revoluce a dnes je jí puritánství ve stylu MeToo.

Lipsyte zmiňuje nejmenovanou mladou spisovatelku, která mu řekla: ačkoliv ZBYNĚK PETRÁČEK ví, že to není správné, má ve svém srdci místo pro Philipa Rotha. To je zajímavé. Říká-li to jen ve skrytu, jako bychom se vraceli ke konformitě i pokrytectví, jež měla rozbít revoluce 60. let. Nerozbila. Konformita se vrací. Jen s tím rozdílem, že konformitu konzervativní, již provokoval mladý Philip Roth, nahradila konformita levicově pokroková, kterou týž Roth provokoval na sklonku života.

*** Toxická maskulinita se šíří i Evropou. Svůj text jí věnuje bloger píšící pod jménem Don Alphonso, Němec trávící značnou část roku v Toskánsku. Dlouhá léta patřil k prestižním blogerům webu listu Frankfurter Allgemeine Zeitung, leč loni byl jaksi vyštípán a náruč mu otevřel web novin Die Welt.

Don Alphonso je vzdělaný a uměřený konzervativec – a vášnivý cyklista. Nehandrkoval by se o to, zda je horší „toxic- ká maskulinita“, nebo „toxická feminita“, zato maskulinitu obhajuje z pohledu jízdního kola. Jeho krédo zní: „Psychickému ustrojení muže se dnes s oblibou přičítá odpovědnost za všechnu bídu světa. Ale právě ono může někoho dovést do cíle, i když by to rozumově vzdal.“

Text je dlouhý a výraz toxická maskulinitu uvádí šestnáctkrát. Autor ho ale nevnímá ideologicky, leč osobně, dokonce ho personifikuje, když líčí, s čím zápolil při cyklistické jízdě L’Eroica Nova. Libuje si ve větách: „Já, můj parťák a toxická maskulinita, nikdo z nás tří dosud něco takového neviděl.“To mužská iracionální zaťatost mu umožnila dokončit jízdu, ač mu daleko před cílem praskla guma. Píše, že s toxickou maskulinitou je to jako s každým jedem: ve správném dávkování je lékem, jenž vás dovede ke zdánlivě nemožnému cíli, který dnešní bolest promění v zítřejší pěknou vzpomínku.

Je pro vás takový postoj toxický, ba nepřijatelný? V tom případě třímáte pochodeň pokroku a evropské budoucnosti.

Konformitu konzervativní, kterou provokoval mladý Philip Roth, nahradila konformita levicově pokroková, kterou týž Roth provokoval na sklonku života

*** Hrozí pálení knih? Už nemá smysl, píše Ramin Bahrani, režisér televizní adaptace knihy 451 stupňů Fahrenheita, v článku pro The New York Times. A cituje svého 82letého přítele: „Jen jdi pálit knihy. Všechno, co čtu, mám ve svém tabletu.“

Bahrani, po rodičích Peršan narozený v USA, ale dodává, že to přibližuje původní vizi Raye Bradburyho. Jeho představa, že lidé budou komunikovat „mušlemi“, je verzí airpodu značky Apple. Jeho obavu, že knihy budou nahrazeny čtenářskými výběry, uskutečňuje Wikipedie či Twitter. „Zdá se, že dnes v online provozu dobrou polovinu slov nahrazují emotikony,“píše Bahrani. „A čím více erodujeme jazyk, tím více erodujeme komplexní myšlení a tím více usnadňujeme jeho kontrolu.“

Upřímně, tohle je větší riziko než strašení ruskými hackery a placenými trolly.