Prokleté pražské mosty
Pokud nejde železniční most na Výtoni opravit, měla by se postavit jeho přesná kopie
mají vzniknout nové, kapacitnější a modernější. S trochou nadsázky bychom mohli doporučit i zbourání toho nejslavnějšího propojení obou břehů Vltavy.
Karlův most je poddimenzovaný, nemohou po něm jezdit tramvaje ani automobily. Konstrukce je částečně dožilá a vyžaduje nákladné opravy. Navíc ani není z velké části autentická, neboť většina kamenů byla stejně během četných oprav po ničivých povodních nahrazena kopiemi. Ani ta převážně barokní sochařská dekorace vlastně není košer – jde vesměs o díla oslavující katolickémučedníky, na jinověrce a bezvěrce se zapomnělo. Pryč s takovým mostem! Postavme dílo nové, ideologicky neutrální, stylově moderní, nejlépe ze železobetonu nebo oceli a bez hloupých a zbytečných oblouků a dostatečně dimenzované pro různé druhy dopravy! Ušetříme finance nutné pro nákladnou rekonstrukci této stavby a navíc ještě vyženeme protivné turisty, kteří si to dílo uzurpovali pro sebe.
Rozmanitost stylů
Že vám připadá podobná úvaha šílená? Jistě, další mostní konstrukce nejsou tak staré, nenavrhl je středověký génius Petr Parléř, ale i ty mají své technické a architektonické hodnoty. Stáří není rozhodně jediná veličina, i moderní architektura může být cenná a obdivovaná, jak o tom svědčí četné stavby z minulého století, secesí a kubismem počínaje a třeba Tančícím domem konče. Praha je městem mnoha stylů, to je pro ni typické. Mosty přes Vltavu to potvrzují: gotika, historismus, secese, moderna, konstruktivismus, funkcionalismus, brutalismus… památková péče to ostatně bere na vědomí – až na ten nešťastný Libeňský a ty nejnovější jsou všechny pražské mosty pod památkovou ochranou.
A platí to i pro viadukt pod Vyšehradem. Neznáme sice autora, ale přesto jde o dílo znamenité. Dokumentuje éru železných konstrukcí, jako je slavná Eiffelova věž v Paříži a její pražská zmenšená varianta Petřínská rozhledna nebo Průmyslový palác na pražském Výstavišti. Příhradový most, postavený v letech 1900 a 1901 má železnou konstrukci o třech polích, nosníky jsou poloparabolické, pilíře pak kamenné. Konstrukce i celý projekt montáže je dílem libeňské mostárny bratří Prášilů, známé také ze stavby Pet- řínské rozhledny. Spolupracovali ovšem s První českomoravskou strojírnou a s Rustonkou.
Ač jde o technickou stavbu, má architektonické kvality a navíc se typem konstrukce a svým vzhledem liší od ostatních mostů v Praze, jeho silueta je pak podobným fenoménem jako obrys dalších cenných památek, každý ji dokáže okamžitě identifikovat a to se cení. Jen jsme kvalit toho díla zatím nedokázali využít. Chytrým a nenákladným osvětlením by se konstrukce nad řekou stala i večer krasavicí tak jako výše zmíněné rozhledny.
Bez údržby
Každé takové dílo ovšem vyžaduje průběžnou údržbu. Ta je ale stejně zanedbaná jako v případě dalších ohrožených mostních konstrukcí v Praze. Železniční most léta pokrývá rez, lávky pro pěší jsou dnes natolik zkorodované, že byly nedávno uzavřeny. Což je mimochodem velká škoda, kdo po nich někdy absolvoval procházku nad Vltavou, ví, o čem mluvím. A moment, kdy celou konstrukci rozvibruje projíždějící vlak, patří k nezapomenutelným zážitkům.
Teď se mluví o demolici a vytvoření nového díla, jednou z variant je prý jeho zdvojení, což by umožnilo přidat další kolej. Na první pohled to zní rozumně, ale duplikací oblouků by se změnil výrazně vzhled stavby, která by v určitých pohledech ztěžkla a ztratila svůj půvab. To už by asi bylo lepší připojit nějakou novou subtilní stavbu v sousedství, samozřejmě směrem proti toku řeky.
Jsou-li jednotlivé díly mostu natolik poškozené, je možno je nahradit přesnými kopiemi a použít samozřejmě identickou technologii, tedy obdobnou metodu, jakou se opravují další památky, včetně Karlova mostu.
Nejde o technologicky složité řešení. Stávající most zde nahradil starší, provizorní a jednokolejní. Ten původní sloužil až do okamžiku, kdy byl v sousedství dokončen viadukt nový. Výluka vlaků tak trvala – jak uvádějí dobové prameny – jen dva dny a tři noci. Lodní doprava nebyla dokonce přerušena vůbec.
Ať už bude řešení jakékoli, mělo by v maximální možné míře respektovat původní dílo. Toto konstatování by ostatně mělo platit i pro další nešťastné mosty v metropoli, které na svůj osud čekají.
Před čtyřmi lety vyšel v rámci této rubriky článek Krásný a bezejmenný (LN 15. 2. 2014), věnovaný pražskému železničnímu mostu spojujícímu od roku 1901 Vyšehrad a Smíchov. K tématu se vracíme znovu, protože – jak jsme se nedávno dozvěděli od odborníků – je konstrukce mostu ve špatném stavu a má být nahrazena novou.