Putin odměnil Rakušany za věrnost
Rakousko bylo před čtyřmi lety první zemí, která po ruské anexi ukrajinského Krymu hostila ruského lídra Vladimira Putina. Včera se stalo první zemí, kam zavítal po své čtvrté inauguraci.
VÍDEŇ/PRAHA Před 50 lety, 5. července 1968, to bylo právě Rakousko, které jako první ze západoevropských zemí podepsalo se SSSR dohodu o dodávkách plynu. Dnes je Rusko druhým největším investorem do rakouské ekonomiky a v Rusku podniká 500 rakouských firem. Uvedl to ruský prezident Vladimir Putin na včerejší tiskové konferenci ve Vídni po jednání s rakouským protějškem Alexandrem Van der Bellenem.
Putin si Rakousko vybral jako první zahraniční cíl poté, co byl letos v květnu počtvrté jmenován hlavou ruského státu. Rakouští novináři v tomto gestu vidí odměnu, jež Rakušanům náleží za zpochybňování protiruských sankcí i to, že když si před čtyřmi lety s Putinem zbytek Evropy nechtěl kvůli okupaci Krymu podat ruku, Vídeň mu otevřela své brány bez rozpaků. Zatímco tehdy evropské špičky Rakušany kritizovaly za to, že Putina pozvali, teď je návštěva nepohoršila.
Ruští diplomaté se netajili nadějemi, že by se Vídeň opět jako v dobách studené války mohla stát místem, kde se „obrušovaly hrany“. Putin se snažil o to, aby dostál tradici – na otázku o sankcích odpověděl, že škodí všem, ale Rusko již těžkosti překonalo. Jeho návštěva má mimo jiné demonstrovat, že obchod je důležitější než ideologické rozepře. Vždyť podíl ruského plynu na rakouském trhu je 93 procent.
Sázka na pravé populisty
Plyn se stal jedním z ústředních témat rusko-rakouských rozhovorů. Rakouský ropný koncern OMV, v němž má stát 30procentní účast, intenzivně spolupracuje s ruským Gazpromem. Koncem loňského roku společnost oznámila, že získala čtvrtinový podíl na sibiřském nalezišti Južno-Ruskoje, jež je jedním z největších v Rusku.
Rakousko by také rádo pokročilo v dlouhodobém záměru prodloužit širokorozchodnou železnici vedoucí z Ruska na východní Slovensko až do blízkosti Vídně. Plány počítají s tím, že by zřejmě v Parndorfu na východ od rakouské metropole mohl vzniknout dopravní uzel s překladištěm pro celou Evropskou unii. Studie o proveditelnosti z roku 2017 přišla s tím, že výstavba 400 kilometrů dlouhého úseku širokorozchodné železnice z Košic by přišla na 6,5 miliardy eur.
Putinova již šestá návštěva Rakouska jako hlavy státu je dobře načasována (v 90. letech minulého století zde byl častým hostem jako vysoký úředník petrohradské radnice). V červenci se Rakousko stane předsedající zemí EU. Přitom Moskva pokládá prá- vě Vídeň vedle Budapešti, Prahy a Říma za jednoho ze svých největších evropských spojenců. S nástupem mladého rakouského kancléře loni v prosinci spojovaly ruské vládní kruhy očekávání, že Sebastian Kurz posílí mezi unijními premiéry skupinu těch, kteří budou přinejmenším zpochybňovat smysluplnost sankcí proti Rus- ku. Potvrdila to i nedávno vyřčená slova jeho vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho, předsedy Svobodné strany Rakouska (FPÖ), který prohlásil, že „sankce vyvolávají podráždění“a vyzval k normalizaci vztahů s Ruskem.
Rakouští svobodní už delší dobu podobně jako řada dalších evropských populistických stran flirtují s Ruskem a snaží se „odideologizovat“vztahy pošramocené v roce 2014 anexí ukrajinského Krymu a ruskou vojenskou podporou separatistů na východě Ukrajiny. Byla to také FPÖ, která před rokem a půl uzavřela s vládní stranou Jednotné Rusko dohodu o přátelství a spolupráci.
Shovívaví jsou vůči Moskvě i členové Rakouské lidové strany (ÖVP), z níž vzešel i současný kancléř Kurz. Ten si Rusko vybral po svém zvolení jako první zemi mimo EU, kterou poctil svou návštěvou. Na druhou stranu je to právě Kurz, kdo odmítá diskuse o zrušení sankcí a prohlašuje, že je solidární se svými evropskými spojenci Německem a Francií. Přitom ovšem zůstává faktem, že Rakousko jako jedna z mála zemí Unie odmítla vyhostit ruské diplomaty poté, co Velká Británie obvinila Moskvu, že se pokusila otrávit svého bývalého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru.
I tento postoj otevřel Vídni ces- tu k opětovnému plnění staré role – prostředníka mezi Východem a Západem.
Zatímco rakouští politici jsou vůči Putinovi opatrní, novináři zábrany nemají. Den před odletem z Moskvy Putin poskytl rozhovor rakouské televizi ORF. Ovšem otázky novináře Armina Wolfa byly mnohem tvrdší, než si obvykle zahraniční štáby dovolují Putinovi klást.
Na druhou stranu je to právě Kurz, kdo odmítá diskuse o zrušení sankcí a prohlašuje, že je solidární se svými evropskými spojenci
Jen polonahý
První kanál ruské televize o rozhovoru referoval s patřičným komentářem, v němž zdůraznil, že rakouský novinář jedenáctkrát skočil Putinovi do řeči. Odvysílal vybrané pasáže, například tu, kde Putin vysvětluje, že Jevgenij Prigožin, podle ruských i západních médií majitel slavné „fabriky trolů“, nemá možnost ovlivňovat ani volby v Evropě, ani v USA. Naopak zmínil miliardáře George Sorose, který podle něj své peníze používá k destabilizaci situace v mnohých zemích. Podle Putina financoval i ukrajinský „převrat“Majdan. „Teď se říká, že pan Soros chce rozhoupat euro,“uvedl s úsměvem Putin. Odmítl také, že by Rusko někdy vrátilo Krym Ukrajině a vysvětlil, proč se často fotografuje polonahý: „Sláva bohu, že ne nahý. Pokud odpočívám, nemusím se snad schovávat v křoví,“odpověděl ruský prezident.