V řadě obcí už začaly války o vodu
Říká ministr životního prostředí Richard Brabec. Sucho v loňském roce vedlo i k problémům s dodávkami pitné vody pro obyvatele
LN Němci vyhlásili slovem loňského roku termín Heisszeit, doba horká, analogicky k době ledové. Je to podle vás příznačné, nebo jde o normální výkyvy?
Celá řada odborníků – meteorologů a klimatologů – se shoduje, že minimálně v horizontu uplynulého století jde o mimořádný stav. Minulý rok byl vyvrcholením několika předchozích suchých let a ty dopady se logicky sčítají, především pokud jde o hladiny mělkých podzemních vod. V některých oblastech v součtu za posledních pět let chybí celoroční průměr srážek, což je obrovský deficit. Loni v létě v řadě řek v podstatě tekla jen voda z přehrad. Kdyby nebylo nádrží, které masivně vypouštěly stovky milionů kubíků, a nadlepšovaly tak průtok, bylo by mnohem víc vyschlých toků. Někteří klimatologové se domnívali, že stav, který zažíváme dnes, tu nastane až někdy v roce 2050. Předběhli jsme katastrofické vize o třicet let. Poprvé se i v médiích objevil pojem socioekonomické sucho.
LN Co to znamená v praxi?
Že sucho už má dopady na chod společnosti, státu. Je to kumulovaný dopad sucha v řadě hospodářských oblastí – v zemědělství, průmyslu, ve vodní dopravě a samozřejmě i v dodávkách vody ve stovkách obcí, hlavně těch menších, nenapojených na kapacitní vodovody. Kdyby denně nedovážely cisternami vodu do svých vodojemů, zůstaly by doslova na suchu.
LN Chyběla jim pitná voda?
Ano. Dokonce i teď, v polovině ledna, problémy se zásobováním pitnou vodou v řadě obcí pokračují, to je mimořádná situace. Dříve se stávalo, že v suchém létě voda někdy krátkodobě chyběla, ale na podzim, když začalo pršet, se studny opět zaplnily. V republice je jich až milion a významná část obyvatel je zásobována z mělkých podzemních vod, tedy zhruba do dvaceti metrů hloubky. Stovky lidí nám psaly, že jsou pamětníci, a nikdy v životě nezažili, aby jim v obci vyschly studny, i když bylo kritické sucho, třeba v roce 1947. V mnoha desítkách obcí byla taková situace, že pitná voda tekla jen několik hodin denně.
LN Kde se to děje nejvíc?
Určitě standardně jižní Morava, ale jasně se ukazuje, že problém je i v části středních Čech a Ústeckého kraje – Litoměřicko, Žatecko, Lounsko, Rakovnicko. Nicméně skoro v každém okrese bychom našli aspoň jednu obec, kde měli problémy s dodávkami pitné vody. Zásadní roli hraje ještě jeden aspekt, a to určitá psychologie.
LN To znamená co?
Začalo se o tom hodně mluvit, problém sucha se dostal na přední stránky novin. Možná si pamatujete, že když jsme po mém nástupu na ministerstvo v lednu 2014 začali hovořit o boji se suchem coby o jedné z našich klíčových priorit, řada lidí se divila, nebo dokonce smála: „Proč řešíte sucho? Řešte povodně.“Teď už je jim, myslím, jasné proč…
LN Bývali jsme spolu na straně čtyři a výhradně v létě.
Přesně. Dnes není problém dostat se s tím na titulní stránky. My jsme si to na jednu stranu přáli, ministerstvo i vědecká obec, potřebovali jsme přesvědčit lidi, že to je problém, aby se podle toho začali chovat. Dostalo se to ale do situace, která už tak dobrá není. Mnohde v obcích, které jsou suchem postižené, roste v létě agrese. Prudce přibývá sousedských sporů. Lidé mají, často oprávněně, pocit, že spolu soupeří o vodu. Jsou zvyklí brát ze studny, někdo se přistěhuje a udělá další vrt. Když začala hladina klesat, vzrůstaly konflikty mezi starousedlíky a tzv. náplavami. Všichni se začali pozorovat, jestli soused nezalévá moc nebo nenapouští bazén. Často to tak bylo – najeli lufťáci a zatížili už tak chřadnoucí zdroj. V ten moment ubylo ostatním metr vody ve studni. Začínají se obviňovat, kdo za to může, křičí na starostu, ať to vyřeší.
LN Už jsou tady miniválky o vodu?
Bohužel – a v mnoha obcích. Proto jsme v rámci jednoho z našich programů pomohli za uplynulé dva roky třem stovkám obcí, kde žije asi 130 tisíc lidí, najít nové zdroje pitné vody. Pro dalších až pět set obcí máme peníze připraveny. Je to boj s časem a my musíme a chceme pomoct rychle. Vedle toho chystáme i s ministerstvem zemědělství tisíce dalších projektů, a to včetně velkých nádrží, ale zrovna přehrady jsou projekty na deset až patnáct let. Voda se navíc stává zásadním regulativem z hlediska rozvoje některých obcí. Lidi by měli zájem stěhovat se na venkov, jsou tam krásné a dostupné pozemky, ale je tam málo vody i pro stávající obyvatele.
LN Vracíme se do starověku, kdy se města budovala podél řek?
Ano, leckde to tak bude. Dřív byly problémy, že není zavedený plyn či elektřina, dnes je limitem v mnoha oblastech voda. A nepochybně to bude trend. Plánujeme, ale to je na dlouhou dobu, převody vody mezi povodími. Třeba se uvažuje o převodu z povodí Ohře do povodí Rakovnického potoka, což je dlouhodobě suchá oblast. Voda by se vedla podzemním kanálem. Už mnoho let tak vedeme pitnou vodu desítky kilometrů podzemním tunelem z vodárenské nádrže Želivka až na hranici Prahy do Jesenice, technicky realizovatelné to je. Vždy tu budou vodnatější oblasti, typicky horské a podhorské. Vidíme to i teď, kolik sněhu napadlo za pár dní v Krkonoších, Jizerských a Krušných horách. Už jsem se fakt modlil, aby nasněžilo.
LN To se s ministrem dopravy Ťokem asi modlíte proti sobě...
Abychom se navzájem s modlitbou nevynulovali. Ale Dan ji má asi prostorově omezenou na úsek D1, já ji mám plošně. Mně každá kapka a vločka dělá vyloženě radost. Kdybychom se bavili před pár týdny, před začátkem významnějších srážek, tak v polovině prosince bylo pořád až 70 procent území ve stavu silného, až mimořádného sucha, pokud jde o mělké podzemní vody, na kterých jsou závislé stovky obcí. To je naprosto netypické.
LN Pomáhá nynější počasí?
Situace se zlepšuje, především z hlediska půdní vlhkosti. Ale dopad na podzemní vody je postupný – a teď si všichni přejme, aby odtávání sněhu bylo co nejpomalejší. Ve sněhové pokrývce máme dnes zhruba 1,4 miliardy kubíků vody, což je nadějné. A to i pro naplnění vodárenských nádrží, některé z nich, třeba na Jihlavsku nebo Znojemsku, odkud jsou zásobovány desítky tisíc lidí, byly ještě před několika týdny na velmi nízkých stavech. Kdyby nedošlo k jejich dostatečnému doplnění do jara, vstupovali bychom do další sezony s deficitem, který by mohl vést až ke krizovému stavu. I některá velká města by mohla mít problém se zásobováním pitnou vodou. Stoprocentně by na řadě míst došlo k omezení dodávek.
LN Je řešením převod vody mezi povodími, když déšť pět let nezvládá doplňovat hladiny řek?
Někde bude vody logicky vždycky více: v Krkonoších nebo Jizerských horách, na Šumavě. Nestaneme se pouštní zemí. Největší problém bude ale půdní sucho s výraznými dopady v hlavních produkčních oblastech, třeba v Polabí. Budeme mít kapkové závlahy jako v Izraeli v ovocnářství, zelinářství, na chmelnicích, vinicích, ale těžko můžete kapkově zavlažovat obrovské lány obilí. Existují modely, které říkají, jak v měsících klíčových pro růst rostlin bude v příštích desítkách let půdní vlhkost dramaticky nižší než dnes. Z toho plynou obrovské výzvy pro zemědělský výzkum a šlechtění nových odrůd odolnějších vůči suchu.
Řada zaběhlých vzorců přestane fungovat, a to nejen v zemědělství. I kdybychom se v Česku rozkrájeli, i kdybychom se v Evropě rozkrájeli, sami nezastavíme klimatickou změnu, pokud nedojde k zásadní změně chování a myšlení lidí na globální úrovni. Největší emitenti skleníkových plynů jsou mimo Evropu. A ta změna bude hodně bolet, proto ji mnohé země odsouvají. Jde proti přirozené lidské touze mít se líp, vlastnit víc věcí a spotřebovávat víc zdrojů. Bohužel nemám pocit, když se dívám na emise v USA, Číně, Indii, Rusku, Brazílii, že bychom se blížili bodu zlomu a říkali si: „Neblbněme, tak už to dál nejde.“Pragmatický a zodpovědný politik musí počítat s tím, že se něco nepodaří zastavit, protože když to pak nastane, setrvačnost je obrovská. Loňský rok byl prostě ochutnávkou budoucího standardu, to je ta horší zpráva.
V půlce prosince bylo na 70 procentech Česka silné, až mimořádné sucho. „To je něco naprosto netypického, předběhli jsme katastrofické vize o třicet let,“říká Richard Brabec (ANO). Nynější sněhová nadílka je pro vodní zásoby požehnáním: právě v zimě se hladiny obnovují nejvíce – když mají z čeho.
LN A ta lepší?
Vidím velkou změnu v hlavách našich lidí, kteří si uvědomují, že dopady sucha mohou být velký problém, podle řady průzkumů jej dokonce považují za největší riziko. Uvědomují si, že vodní blahobyt, jak ho znali naši rodiče a prarodiče, skončil.
LN Nevím, jestli s vámi bude každý souhlasit, že to je dobrá zpráva.
Je dobrá v tom, že každá revoluční změna vyžaduje, aby si ji lidi vzali za svou. Jako se to stalo s omezením plastů: před pár lety by se lidi ošklíbali, dnes je igelitka pomalu sprosté slovo. A trvalo to jen pár let. Většinově jsme si uvědomili, co je na tomto světě důležité. Bez vody nebude nic a z prášku si ji neuděláme. To, že nám jí sem za rok naprší a nasněží asi 50 miliard kubíků, je skvělé, mnoho států si o tom může jen nechat zdát, ale špatně jsme s ní hospodařili. To nyní měníme, ale bez toho, aby lidi přijali, že je to v jejich zájmu, se změny prosazují těžko.
LN Další věcí jsou poplatky za odběr vody. Je řešením upravit cenu, aby se víc bralo z povrchu?
Když jsme za minulé vlády spolu s ministerstvem zemědělství předkládali novelu, kde se měly poplatky za odběr podzemní vody srovnat na úroveň cen té povrchové, vyvstala obrovská bitva, a to i politická. Některé vlivné lobbistické skupiny začaly demagogicky varovat, jak obrovský to bude mít dopad na peněženky obyvatel, což nebyla pravda. Nicméně všichni víme, že cena vody tu obecně určitě není nízká, a proto vláda naopak navrhla snížení DPH u vodného a stočného, aby zbrzdila další zvyšování její ceny.
LN Všichni to nevědí, mnohde starostové vodu dotují.
Někde ano, ale v průměru je tu voda dražší než v Izraeli. Nechceme situaci, kdy si bohatí řeknou, „máme na to, a tudíž můžeme vodou plýtvat“, a ti ostatní budou muset dál omezovat spotřebu. Ta u nás patří na jednoho obyvatele k nejnižším v Evropě. Případná regulace při nedostatku vody musí mít stejný dopad na chudého i bohatého. Novela vodního zákona, která brzy půjde na vládu a do parlamentu, stanovuje jasné postupy a kompetence. Vodoprávní úřady dostanou vyšší pravomoci a k dispozici od nás budou mít i unikátní aplikaci HAMR, která jim na základě modelů stavu tisíců zdrojů a odběrů vod po celé republice umožní daleko lépe predikovat vývoj. Měli by přitom upřednostňovat odběry povrchových vod, nejen když nastane krize, ale i v rámci prevence. Podzemní vody mají sloužit jako železná rezerva. Velcí odběratelé dnes mohou využívat cenové výhody, platí státu dvě koruny za kubík podzemní vody a až sedm korun za povrchovou vodu. To je samozřejmě velké lákadlo více využívat vzácnější podzemní vodu.
Nenavrhujeme tedy zvýšení ceny vody, ale chceme významné snížení objemu, při jehož překročení se odběry evidují. Z dnešních šesti tisíc kubíků ročně na jeden tisíc.
LN Jenom monitoring, ne placení?
Přesně tak. Tak budeme mít oči, které stát nemá. Vodoprávní úřady nemají všechny informace, které jsou nezbytné pro případnou cílenou regulaci v době sucha. Ti noví v systému registrace budou třeba sportovní oddíly, malé obce, podniky – my jim odběr nezpoplatníme, ale chceme o něm vědět. Protože tisíce menších odběrů mohou dohromady udělat desítky milionů kubíků, což je v době sucha mnohde už zásadní množství.