Odešel Jiří Brady. Bez medaile
PRAHA V jeho životním osudu se odrážely dějiny 20. století. Rodák z židovské rodiny z Nového Města na Moravě prošel několika koncentračními a vyhlazovacími tábory včetně Terezína a Osvětimi. Válku přežil, ale rodinu mu vyvraždili. Emigroval do Kanady, kde žil od roku 1951. Po roce 1968 pomáhal československým exulantům, kteří utíkali z domova před sovětskou okupací. Po listopadovém převratu přispěl také k obnově činnosti svobodných Lidových novin.
Nejvíc se však do povědomí Čechů dostal v roce 2016, kdy si měl přijít na Hrad pro státní vyznamenání za svůj přínos k osvětě týkající se holokaustu. Jeho synovec, bývalý ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), tehdy uvedl, že Hrad ho nakonec odmítl vyznamenat, protože se Herman sešel s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou, čímž si proti sobě poštval čínskou ambasádu a jejího hlavního spojence prezidenta Miloše Zemana. Podle Zemana byl Brady sice několikrát nominován na vyznamenání, ale on ho nikdy neschválil, a proto nebylo co rušit.
Brady ale po incidentu s Hradem získal v Česku řadu jiných ocenění, mimo jiné medaili Karla Kramáře, kterou mu udělil tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD). Ocenily ho rovněž sněmovna, Praha, Brno či olomoucká Univerzita Palackého.
Neuděleného státního vyznamenání navíc sám nikdy nelitoval. „Byla to spíš úleva, že nejsem v situaci, kdy bych měl přijmout vyznamenání z rukou člověka, kterého si nevážím,“prohlásil tehdy.
Ze vzpomínek vznikla kniha Neproslavila ho však jen lapálie s Hradem. Jeho osud a také osud jeho mladší sestry Hany především inspiroval tisíce dětí po celém světě i u nás díky knize Hanin kufřík a vzdělávacímu programu ve školách.
Oba sourozenci dostali v roce 1942 předvolání do transportu. Po dvou letech strávených v terezínském ghettu pak musel Jiří nastoupit do transportu směr Osvětim. Až po válce se dozvěděl, že jeho sestra odjela pár týdnů po něm a v Osvětimi ji poslali rovnou do plynu.
Příběh jeho mladší sestry pak v roce 2000 náhodou objevila lektorka Fumio Išioková z tokijského muzea holokaustu. V expozici měli několik předmětů z Osvětimi, mimo jiné kufřík s nápisem „Hana Bradyová“.
Návštěvníci muzea se lektorky často ptali, zda neví, co se s Hanou stalo. Išioková hledala informace po celém světě a objevila Jiřího Bradyho v Kanadě. Její doslova detektivní pátrání popsala v knize Hanin kufřík kanadská novinářka Karen Levineová.
Kniha vypráví příběh sourozenců na základě vzpomínek Bradyho a zjištění Išiokové. České vydání knihy je doplněno o úvod, který napsal sám Brady.
Na základě knihy vznikla za pomoci Bradyho i divadelní hra. S představením určeným hlavně dětem a mládeži cestovalo torontské divadlo po Kanadě a USA. Po Severní Americe hojně cestoval také Brady a čtenářům Hanina kufříku vyprávěl, co zažil.
Příběh jeho sestry tak dnes zná díky knize, která byla přeložena do 35 jazyků, takřka celý svět. „Jen doma v Česku jako by zapadl,“posteskl si Brady v roce 2006.
V kanadském Torontu zemřel v noci na sobotu na srdeční selhání pamětník holokaustu a podnikatel českého původu Jiří Brady, kterému bylo 90 let.
Vzpomínali na něj i politici „Odchod strýce Jiřího pociťuji jako osobní ztrátu. Měli jsme se moc rádi. Byl pro mne velkým příkladem pro chvíle nepohody. Vždy když řeším nějaký problém, vzpomenu si na něho a říkám si, že ve srovnání s tím, co prožil on, je to lapálie. Bude mi chybět,“napsal Herman ČTK.
A připomněli si ho i další politici, kteří se za něj před třemi lety ve sporu s Hradem postavili.
Podle bývalé předsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové (ODS) byl Brady laskavý člověk těžkého životního údělu.
„Sršela z něj vnitřní radost, vyrovnanost a nadhled,“uvedl předseda STAN Petr Gazdík.