V roce Gándhího

Premiér vyrazil do „největší demokracie na světě“

Kdyby Andrej Babiš zahájil svou zatím nejdelší cestu před sto lety, řeklo by se prostě, že jede do Indie. Tehdy bylo Indií (Přední a Zadní) de facto vše mezi Arábií a Čínou. Teď ale musíme poctivě napsat, že včera vyrazil na týden do Singapuru, Thajska a Indie. Nicméně na důležitém charakteru té cesty to nic nemění.

Svým rozsahem připomíná výpravy prezidenta Havla do Austrálie či do Jižní Ameriky v 90. letech. Samozřejmě, že časy, kdy český lídr střílel s domorodci z luku, se už nevrátí. Však i cíle premiérovy cesty naplňují body jako „diverzifikace českého vývozu“. Ale nevyřčeně naplňují i něco jiného. Ta cesta by měla vyvážit silný tah prezidenta Zemana na Čínu. A připomenout, že v Asii se nabízí zajímavá alternativa.

Označovat Indii za „největší demokracii na světě“působí jako klišé, ale to slovní spojení se opírá o realitu. Indie (1,34 miliardy obyvatel) je už prakticky stejně lidnatá jako Čína (1,39 miliardy). Nechlubí se sice rychlým čínským růstem, ale na druhou stranu se v jejím případě nespekuluje o prasknutí bubliny. Neprošla sociálně inženýrskými experimenty, jako byl maoismus, Velký skok, kulturní revoluce či politika jednoho dítěte. Zato prošla érou života pod britskou správou, z níž si uchovala leccos dobrého – od široké znalosti angličtiny přes parlamentní demokracii, železniční síť, levostranný provoz na silnicích, kvalitní školství i soudnictví a nezávislý tisk.

Nejde jen o historii. Už dva roky zvažujeme, jaké škody přinese brexit. U nás se nemluví o Indii. Přitom je zřejmé, že má-li Indie, brzy už pátá největší ekonomika planety (za USA, Čínou, Japonskem a Německem), přímou vazbu na Evropu, tak společenskou, ekonomickou i kulturní právě přes Británii. S odchodem Britů z EU ta vazba přirozeně zeslábne. Už proto je užitečné ji kultivovat i jinak, třeba návštěvou českého premiéra. Snad ve víru „diverzifikace českého vývozu“nezapomene na to, že Indie letos slaví 150 let svého velikána Mahátmy Gándhího.