Vědci se noří do hlubin času
Archeologové spolu s potápěči hledají zbytky středověkých mostů: Juditina i dřevěné lávky z 10. století
PRAHA „Je tam hrozně silný proud a špatná viditelnost,“líčila LN Barbora Machová z Archeologického ústavu Akademie věd, když se včera po poledni vynořila z chladné Vltavy pod Karlovým mostem v Praze. Právě tam zahájila spolu s týmem sedmi potápěčů třídenní podvodní výzkum.
Cílem je zaměřit fragmenty kamenného Juditina mostu, který v roce 1342 strhla povodeň. Archeologům je jeho přibližná poloha známa, neboť se dochovaly některé části mostu – například v ulici U Lužického semináře, kde je v domech s čísly 77 a 78 k vidění i starodávný mostní oblouk.
Oproti několika dřívějším podvodním výzkumům, jež se uskutečnily v letech 1984, 1996 či před zhruba deseti lety, využívá nynější průzkum nejmodernější archeologické dokumentační techniky.
A prvně se s potápěči noří do řeky i člověk s odborným archeologickým vzděláním, kterou je právě Machová. Ta získala zkušenosti v podvodní archeologii například v Chorvatsku či na Kypru. Ovšem ve Vltavě je to úplně jiné kafe. A to takřka doslova. „Je tam vidět tak na dvacet centimetrů,“líčí vědkyně, když na břehu shrnuje první obhlídku dna.
Akce pod Karlovým mostem Předcházely jí dlouhé a pečlivé přípravy. Lednový termín byl vybrán i proto, že v oblasti severně od Karlova mostu nepluje tolik lodí a není ani moc vody. Teplota pod vodou činí tři stupně Celsia.
Včera ráno v 8.30 hodin se pak potápěčský tým tvořený dvojicí žen a pěti muži sešel k brífinku. „Nezačínáme úplně od nuly. Už v roce 1890 se profesor pražské techniky pokoušel lokalizovat pilíře Juditina mostu,“vysvětluje Jaroslav Podliska z Národního památkového ústavu. Na něj i na Petra Starce z Muzea hlavního města Prahy pak směřovaly další dotazy potápěčů, kteří se posléze vydali do akce pod Karlův most.
Ač se ráno zdálo, že jim bude na práci svítit sluníčko, nebe se zatáhlo a přidal se silný vítr.
Potápěčský tým si nejprve bójkami vyznačil oblast, kam se na hradčanské straně potopí. Dle historiků a archeologů činila celková délka románského mostu, který předcházel tomu obdivovanému gotickému, zhruba 514 metrů. Šířka se pohybovala v rozmezí od šesti do 7,5 metru.
Juditin most vznikl někdy mezi lety 1158 a 1172, přičemž šlo o první kamenný most, jenž v Praze překlenul Vltavu. O stavbě psal jako první kanovník Vincencius. Jméno dostal dle manželky knížete a krále Vladislava II. (Judity Durynské). Po zmíněné povodni roku 1342 byly části této konstrukce využity ke stavbě Karlova mostu, ale relikty několika původních pilířů se zachovaly po další stovky let. Jeden z pilířů u malostranského břehu je patrný i na fotografii z roku 1940.
Úpravy v řečišti patrně řadu stop zničily, takže nový výzkum má přinést důkladnější zprávu i pro další ochranu. „Říční koryto je dlouhodobě zanášeno bahnitými sedimenty. S narůstající intenzitou plavebního provozu, který vyžaduje pravidelnou údržbu dna řeky, jsou bezprostředně ohroženy poslední pozůstatky Juditina mostu a dalších movitých i nemovitých památek uložených v říčních sedimentech,“varuje Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu AV ČR a hlavní garant.
Dárek ke stým narozeninám? Ponory do vody i do hlubin věků mohou přinést zajímavé nálezy. Jasněji bude už v polovině tohoto týdne. Kromě hledání kamenné „Judity“by vědce potěšily i stopy po nejstarší dřevěné spojnici vltavských břehů již z 10. století.
O lávce se toho mnoho neví, není známá její poloha, ale zmínil se o ní mnich Kristián při popisu přenosu těla svatého Václava ze Staré Boleslavi v březnu 935.
Archeologický ústav Praha letos slaví sté výročí založení, tudíž by případné objevy byly hezkou oslavou. Že výzkum není bez šancí, naznačuje od pondělí několik plovoucích bójek, jež označují zajímavá místa. Jsou v jedné řadě.