Najponkova skandinávská spojka
Jazzový pianista Najponk (Jan Knop) natočil album s uznávaným švédským kontrabasistou Hansem Backenrothem. Na Skandinávii cílí i další plány.
ánrově však Najponk žádné přemety nedělá, vazba švédského hráče neznamená příklon k šerosvitným náladám či experimentům severského jazzu. Na desce nazvané What’s Next se věnuje tomu, co umí brilantně. Náruživě uchopenému jazzovému mainstreamu, který je přirozeně doma i ve Skandinávii.
Setkání s Hansem Backenrothem, který má za sebou spolupráci s velikány Tootsem Thielemansem, Kennym Barronem či Juniorem Mancem, zprostředkoval společný švédský přítel. „Hans se objevil v Praze na jednom mém klubovém hraní, vyměnili jsme si vizitky a poslali cédéčka. Když jsem si pak pustil Hansovu desku Bassic Instinct, spadla mi brada až na zem. Uvědomil jsem si, že mám co do činění se světovým kontrabasistou, který si může stoupnout vedle George Mraze a bude to jedna k jedné. Hans zase miluje Mraze, proto byl odvázaný z mých desek s Georgem,“vzpomíná Najponk.
Logicky následovala domluva spolupráce. Nahrávka What’s Next vznikla hladce za jediné odpoledne. Než vyšla, stihl Najponk dvakrát vycestovat na koncerty ve Stockholmu a Backenroth oplácet vystupováním v Česku.
Deska vznikla převážně v ustáleném obsazení jazzového pianového tria a důraz na skandinávského hosta nemá zastínit přínos domácího bubeníka Jiřího Slavíčka (Robert Balzar Trio, Illustratosphere s Danem Bártou). Sešli se tu samí špičkoví hráči s příkladně kompatibilním feelingem a timingem, tedy zjednodušeně řečeno citem a smyslem pro frázování, načasování, proporce a rytmus.
Zpestřující výjimku z triového pravidla představuje kytarista Jaroslav „Barney“Kantor. Ve dvou kompozicích z repertoáru orchestru Counta Basieho posiluje rytmiku, v Blues For Gene od Milta Jacksona potvrzuje kvality sólového hráče i mistra unison s kapelníkovým pianem. Najponkovi příznivci si možná sentimentálně připomenou počátky 90. let, kdy právě s Kantorem zakládal pianista svoje první kapely.
Úpravy mají „šmrnc“Repertoár alba tvoří převážně standardy. Jak je pro Najponka typické, uchopené nejen s důkladnou znalostí, ale čitelně, přehledně, s elegancí. Pianista patří k osobnostem, které dokázaly fakt, že nejsou ani novátoři, ani avantgardisté, proměnit v klad. Ale nejsou tu pouze standardy. Úvodní blues Some Groove For The King napsal Najponk a díky přehledné, chytlavé melodii, která standard evokuje, se mezi nadčasovými motivy neztratí.
Samostatnou kapitolu představuje úprava šlágru Butterfly od francouzského zpěváka Danyela Gérarda. Právě na ní vynikne, jak invenčně pracuje Najponk s předlohami. V originále jde totiž o neskutečný kýč, i když pianista poprvé objevil píseň v mnohem vkusnější verzi countryového zpěváka Eddyho Arnolda. Najponk dokázal přetvořit prostinký vlezlý motiv v sofistikovanou decentní baladu hned dvakrát. V aranžmá pro trio a v závěru desky znovu coby rozjímavou miniaturu pro sólové piano. Podobně přece kdysi vznikaly z muzikálových a filmových melodií, jenže vesměs i v původní verzi kvalitních, jazzové standardy.
Jazzový svatý grál
Nejen v triové podobě Butterfly těší krom odlehčeného synkopování protagonisty i sólo kontrabasu. A vydáním alba naštěstí Najponkova spolupráce s Hansem Backenrothem nekončí. Naopak, stala se impulzem k rozšíření skandinávských aktivit. Pianista a basista přesvědčili legendárního dánského bubeníka Alexe Riela (doprovázel Thada Jonese, Arta Farmera, Dona Cherryho, Dextera Gordona či Billa Evanse), ať se přidá k jejich květnovému českému turné.
Díky koncertování ve Švédsku si navíc Najponk zahrál s další tamní ikonou, saxofonistou Berntem Rosengrenem. „Od pana Rosengrena jsem dostal dva ohromné svazky standardů a jazzových originálů, svatý grál, který se dědí z generace na generaci. Chtěl bych je důkladně využít k rozšíření repertoáru,“nadchl se Najponk. Zdá se, že spojení se skandinávskými mistry ponese další ovoce.
Najponk: What’s Next
Vyd. Animal Music, 2018