Bum. A bude to

Rozvodů přibývá. Usnadníme je ještě víc?

Rozvody možná neprospívají zdraví, ale bezpochyby prospívají ekonomice. Tam, kde stačila jedna pračka, jsou náhle potřeba dvě; tam, kde stačily dvě dětské postýlky, jsou náhle potřeba čtyři; o novém bydlení či autě ani nemluvě. Cynický pohled národohospodářů na rozvodovost je podobný jejich vnímání válek či živelních katastrof: válečné běsnění pomohlo nastartovat poválečný růst Evropy a každá povodeň v posledku pomáhá růstu HDP. Ale na rozchody sezdaných partnerů se můžeme podívat i méně cynicky, leč přesto v ekonomických kategoriích.

V podstatě je ekonomický nesmysl, aby takzvaný nesporný rozvod rozhodoval draze placený soudce a zaměstnával tím celý aparát. Soudce vás nesezdával, a nemusí vás tudíž ani rozvádět, pokud se náhodou nehrdlíte o děti a statky.

Nic nového pod sluncem. S plánem přišli soudci už dávno, před třinácti lety s ním vyrukoval předseda Soudcovské unie Jaromír Jirsa a podporoval jej tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec. „Nesporné rozvody by měly být řešeny mimo justici. Provádět by je mohli notáři nebo svobodná právnická povolání,“plánoval už v roce 2006 ministr spravedlnosti. Jen „se“to již jaksi nepodařilo zprocesovat.

Nesporný rozvod je takový, kdy spolu manželé nejméně půl roku nežijí, oba prohlašují svazek za nezvratně a trvale poškozený, dohodli se na případné péči o děti i rozdělení společného jmění. Pár se prostě musí předem domluvit na rozchodu, majetku i péči o děti – samotný akt rozvodu před soudkyní je pak formalitou a trvá několik (desítek) minut.

Ekonomicky tedy není co řešit. Jak říká soudce Jirsa: „Nechci manželství nijak znevažovat. Pokud je vás ale někdo schopen oddat během pěti minut na zelené louce, nechápu, proč řešit rozvody v talárech u soudu.“

Otázka však zní, zda je toto hledisko hlavní a jediné. Zda úřední snadnost rozvodu nezláká ještě více lidí k lehkomyslným sňatkům a následným bolestivým rozpadům. Není to úplně sranda – jen loni se rozvod rodičů zle dotkl čtyřiadvaceti tisíc dětí.