Záchraně EU pomůže liposukce

Pokud se má zvýšit funkčnost Evropské unie, je třeba rozhodování v EU zjednodušit, píše finanční expert Tomáš Hlaváč ve svém dalším zamyšlení o evropské dosud stále ještě osmadvacítce.

Každého obyvatele EU stojí roční provoz tohoto uskupení států přibližně 235 eur. Z toho na administrativu připadá 24 eur. To nejsou opticky nijak závratná čísla. Večeře pro dva v dobré německé restauraci.

Nikdo ale neumí spočítat vyvolané náklady v jednotlivých členských zemích, které vzniknou dopady špatných rozhodnutí, a náklady vzniklé plněním rozhodnutí, která jsou „pouze“zbytečná.

Co EU počítá do administrativních nákladů, lze těžko ověřit. Pravidla jsou záměrně tak složitá, že na jejich ověření by musel být do Bruselu nasazen alespoň pětiletý audit.

Do těch špatných rozhodnutí lze namátkou počítat závody ve zpřísňování ekologických norem, přidávání alkoholu do paliva a s pompou vyhlášené a později potichu zrušené ekonomické závody s USA.

Do těch pouze zbytečných rozhodnutí lze zahrnout třeba ekocertifikáty nemovitostí, monopol kominíků na čištění komínů a GDPR. Nebo vám už GDPR v něčem pomohlo?

EU má ovšem minimálně jednu pozitivní aktivitu a tou je zrušení roamingových poplatků v rámci EU. Stálo to ale hromadu peněz a stejného účinku dosáhnete, pokud si v cíli své cesty koupíte místní SIM kartu.

Právo opustit nadstavbu Byrokracie EU má jednu zajímavou zásadu. Hlásá, že dobrá řešení jsou jen ta složitá a naopak ta jednoduchá jsou principiálně špatná. To je samozřejmě nesmysl. Řešení jsou buďto dobrá, anebo špatná. To, že byrokracie EU preferuje řešení složitá, pro ni má řadu výhod. Málokdo má při svém zaměstnání tolik času, aby mohl studovat stostránkové materiály, a tak EU nikdo do její činnosti lidově řečeno nekecá.

To vše vede k závěru, že efektivita nadstavbových politických a ekonomických aktivit, tedy všech kromě zajišťování volného pohybu osob, pracovních sil, zboží a kapitálu, je přinejmenším sporná a jednotlivé členské státy by měly mít právo rychle a bez jakékoliv sankce tuto nadstavbu opustit a nepodílet se tak ani na jejím financování.

Kompetence v rámci Evropské unie tvoří tři části. Výlučné kompetence EU, kompetence sdílené mezi unií a členským státem a výlučné kompetence členského státu. To je ale spíše teoretické rozdělení. Realita je taková, že v rámci sdílených kompetencí může EU závazně upravit prakticky cokoliv a má reálný a silný vliv v oblastech, které spadají do výlučné kompetence členských států.

Za novou směrnici zrušení jiné Podle některých zdrojů pracuje v současné době v Bruselu až 30 tisíc lobbistů. Že takto složitý rozhodovací proces EU vyhovuje hlavně jim a že se jeho změně budou bránit jakýmikoli prostředky, se nelze divit.

Pokud se má funkčnost EU změnit, je třeba celý způsob přípravy a vydávání rozhodovacích aktů zjednodušit. Prvním stupněm k tomu by mohlo být zavedení jediného jazyka v rámci orgánů EU, a to angličtiny, která se brzy stane jazykem neutrálním. Pokud ji někdo na vyjednávací úrovni neovládá, nemá v Bruselu co dělat. Jak by se na takový nápad dívali v Paříži nebo Berlíně, je asi bohužel dopředu jasné. Co by se naopak mohlo zavést poměrně rychle, je zásada, že za každou novou směrnici nebo obdobný legislativní akt EU bude jedna již existující zrušena.

S bruselskou byrokracií nelze zabřednout do nekonečných diskusí o tom, jak by se měla EU reformovat. Nikdo si pod sebou dobrovolně nepodřeže větev.

Jedna z rychle realizovatelných strategií je velmi jednoduchá. Zkrátit rozpočet EU každý rok o 15 procent minimálně po dobu pěti po sobě jdoucích let. A nechat eurobyrokracii, ať jednotlivé zbytnělé součásti politicko-ekonomické nadstavby oseká sama.