Upravená kukuřice není nebezpečná
Vyvolává geneticky modifikovaná kukuřice stříkaná herbicidem rakovinu? Ne – nová studie očistila plodinu vyšlechtěnou pomocí genového inženýrství.
Po konzumaci potravy obsahující geneticky modifikované organismy neshledáváme žádné příznaky naznačující poškození zdraví, konstatuje v nové studii publikované ve vědeckém časopise Toxicological Sciences tým francouzských vědců vedený Bernardem Sallesem z univerzity v Toulouse.
Velmi důkladnými experimenty na laboratorních potkanech prověřili Salles a jeho kolegové geneticky modifikovanou kukuřici NK603, které genoví inženýři zajistili odolnost k herbicidu glyfosátu. Pole s touto odrůdou se dá chránit před zaplevelením díky herbicidu, který spolehlivě hubí většinu rostlin. Kukuřice NK603 mu však odolá.
Plodina se neocitá ve středu zájmu veřejnosti poprvé. V září roku 2012 obletěly svět fotografie laboratorních potkanů s těly znetvořenými nádory. „Tohle je výsledek krmení zvířat geneticky modifikovanou kukuřicí NK603, která byla stříkána herbicidem glyfosátem,“vysvětloval francouzský molekulární biolog Gilles-Éric Seralini a odkazoval při tom na studii svého týmu publikovanou ve vědeckém časopise Food and Chemical Toxicology.
Poplach ve světě
O Seraliniho děsivém svědectví vysílaly televizní i rozhlasové stanice. Psaly o něm noviny, zaplavilo internetové servery. V den zveřejnění studie uvedl Seralini také na trh knihu a filmový dokument o studii.
V Evropě se kukuřice NK603 nesmí pěstovat. Dováží se hlavně z USA a není určena pro výrobu potravin. Slouží přednostně jako krmivo pro hospodářská zvířata. Veřejnost však i tady byla ze snímků potkanů s nádory vyděšená.
Gilles-Éric Seralini poskytl studii s předstihem vybraným sdělovacím prostředkům s jedinou podmínkou: „Nikdo o ní nesmí mluvit s jinými vědci.“Zatímco média informovala o potkanech s rakovinou na plné obrátky, odborníci se se studií teprve seznamovali na stránkách Food and Chemical Toxicology. A nestačili se divit. Geneticky modifikovaná kukuřice NK603 byla velmi důkladně prověřena v USA. Bez toho by ji tamější farmáři nesměli pěstovat. V amerických testech ji dostávali pokusní potkani a žádné zdravotní problémy se u nich neobjevily. Jak to, že Seralini došel k úplně opačným závěrům?
„Protože stávající testy jsou nedostatečné. Zvířata při nich konzumují geneticky modifikovanou kukuřici jen určitý čas. Ale lidé jedí potraviny z geneticky modifikovaných plodin dlouhodobě. A právě to simuluje naše studie,“vysvětloval Seralini.
Skutečně. Seralini krmil potkany kukuřicí NK603 dlouhé měsíce a na konci pokusu zaznamenal u některých zvířat zhoubné nádory. Ty se však nevyskytovaly výhradně u zvířat konzumujících geneticky modifikovanou potravu. Stejně trpěli rakovinou i potkani, kteří žrali tradiční kukuřici.
„V tak vysokém věku jsou nádory u potkanů tohoto kmene zcela obvyklé,“namítali Seraliniho kritici a navíc poukazovali na zarážející fakt, že v některých případech byla nádory více postižena právě zvířata, která geneticky modifikovanou kukuřici stříkanou herbicidem nedostávala.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin označil celou studii za špatně zorganizovanou, chybně vyhodnocenou a mylně interpretovanou. Redakce Food and Chemical Toxicology vyzvala Seraliniho, aby článek z časopisu sám stáhl jako chybný, což Francouz ostře odmítl. Časopis proto v roce 2014 studii „vymazal“. Seralini na to reagoval tím, že tentýž článek poslal do vědeckého časopisu Environmental Sciences Europe a ten ho v roce 2015 otiskl. Sklidil za to ostrou kritiku, ale studie se tím vrátila do hry. Řada odpůrců geneticky modifikovaných organismů tímto článkem stále argumentuje.
Důkladná prověrka
V ověřovacích pokusech, které poté připravil Bernard Salles se svými kolegy, dostávali laboratorní potkani po třetinu života buď obyčejnou kukuřici neupravenou genovým inženýrstvím, nebo geneticky modifikovanou kukuřici NK603. Někteří potkani konzumovali kukuřici ošetřenou glyfosátem, jiní byli krmeni stejnou kukuřicí, která však s herbicidem nepřišla do styku. Na konci pokusu vědci posoudili zdravotní stav zvířat mnohem důkladněji, než to provedl před sedmi lety Gilles-Éric Seralini.
Nespokojili se s pouhým vyšetřením orgánů, ale provedli také zevrubnou analýzu aktivity genů v jednotlivých orgánech a analyzovali širokou škálu zplodin látkové výměny jak v krvi, tak i v moči zvířat. Salles s početným týmem spolupracovníků nezjistil, že by geneticky modifikovaná odrůda kukuřice poškozovala zdraví zvířat. Platilo to i v případě, že kukuřice pocházela z pozemků ošetřených glyfosátem. Potkani měli například zcela normální funkce jater, ledvin i reprodukčních orgánů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by čelili zvýšenému riziku zhoubných nádorů.
Salles stejným způsobem otestoval i geneticky modifikovanou kukuřici MON810, která díky genu vypůjčenému z bakterií odolává housenkám obaleče kukuřičného. Pole s touto odrůdou jsou proti tomuto závažnému škůdci chráněná i bez postřiku insekticidy.
Běžnou kukuřici poškozenou housenkami často napadají plísně produkující nebezpečné mykotoxiny. Tyto jedy pak konzumují s krmivy zvířata. Mykotoxiny se tak dostávají do mléka, masa nebo vajec a následně i do lidského organismu.
Oproti tomu pokusy v Itálii prokázaly, že geneticky modifikovaná kukuřice může díky slabšímu napadení plísněmi obsahovat stonásobně nižší množství mykotoxinů, z nichž některé jsou s to navodit vážné defekty u vyvíjejících se lidských embryí.
Ani u potkanů krmených kukuřicí MON810 nezjistil Salles žádné negativní dopady na zdraví. Tato kukuřice se smí jako jediná geneticky modifikovaná plodina pěstovat na polích zemí Evropské unie. Velmi tuhá regulace ale od jejího pěstování farmáře odrazuje. V České republice ji v roce 2018 nepěstoval nikdo.
Autor je spolupracovníkem redakce