Dobrá práce!

o mě („Zdá se, že už hodinu sedíte, je čas na malé cvičení...“), pracovaly na mém rozvoji („Není čas zvednout si cíle?“), občas jsem je sice zklamal (“Není čas si cíle snížit?“), ale v zásadě byly se mnou spokojené, což jsem poznal na nápisu „Dobrá práce!“, kterým doprovázely všechno, co jsem udělal.

Je to hezké, mít s sebou neustále někoho, kdo má zájem o váš život. Kdo sleduje každý váš krok, kdo když se rozčílíte, vám změří tlak a citlivě naznačí, že by bylo dobré se zklidnit. Někoho, kdo hlídá váš spánek, někoho, kdo vás donutí vstát, když máte pocit, že nic nemá smysl. Někoho, kdo vám připomene, kam jste zaparkovali auto, kdo vám najde mobil pod polštářem a kdo vás upozorní na špatné počasí. Někoho, kdo vám nikdy nic nevyčítá a jen svou přítomností vás nutí být lepší. Jasně, někdy taky byly zmatené. Když jsem si šel s hyperaktivní kamarádkou kupovat zimní bundu, zavibrovaly a napsaly „42 minut dynamického cvičení. Dobrá práce!“, ačkoliv to správné by samozřejmě bylo: „Teď si dej panáka a pak jeď domů tágem.“Ale měly i pár jasnozřivých momentů, z nichž nejkrásnější byl, když mi během ohnivé hádky s producentem napsaly „Zdá se, že boxujete. Dobrá práce!“A byla to dobrá práce, protože jsem si vyboxoval, co jsem potřeboval.

Před časem jsem je unavil tak, že jejich displej úplně zčernal a ani po celé noci v nabíječce se na nich neobjevil nápis „Dobré ráno! 100 % baterie!“. Ležely tam zhaslé a studené, nereagovaly na dotek, ani na můj tep, ani na teplo mých dlaní. Nevěděl jsem, co si počít, nedokázal jsem si představit, že bez nich odejdu z domu. Jenže jsem musel.

Byla to smutná cesta, na metro to mám kolem pole deset minut ostrou chůzí, musel jsem spěchat. Ale když jsem tam došel, v hlavě mi najednou zavibrovalo a před očima se mi objevil nápis „10 minut ostré chůze. Dobrá práce!“A když jsem ten den dopsal scénář, tak zase „Dobrá práce!“. A pak doma, a pak s dětmi, vlastně skoro pořád. Dneska mě napadlo jim poděkovat, že mě naučily mít se rád. Ale během nějakého dynamického uklízení jsem je někam strčil, tak aspoň takhle. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ