Stát krouží blíž kolem cínoveckého lithia
Český stát si může přednostně obsadit ložiska důležitých surovin, z nichž nejznámější je lithium. Odpadla překážka v podobě antimonopolního úřadu. Ložiska v Krušných horách
PRAHA Mediální bouře kolem lithia vzala s předloňskými sněmovními volbami zasvé, ale v podpalubí téma nevychladlo. Zápal premiéra Andreje Babiše (ANO) trvá a netrpělivě urguje zodpovědná ministerstva o výsledky. Teď už mu budou moci odpovídat rychleji; část prací donedávna stála, protože se čekalo, jak se antimonopolní úřad vyrovná s podnětem Těžební unie. LN zjistily, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) už rozhodl a s výhradami soukromých těžařů se neztotožnil.
„Podnět Těžební unie týkající se surovinové politiky byl na konci minulého roku vyřízen. Úřad v dané věci neshledal důvody k zahájení správního řízení,“sdělil LN mluvčí antimonopolního úřadu Martin Švanda.
Těžaři podali podnět loni v létě, vadilo jim, že vláda na základě aktualizované surovinové politiky poskytla – ve jménu veřejného zájmu – státnímu podniku Diamo ve spolupráci s Českou geologickou službou přednostní práva ke stanovení průzkumných území nad zajímavými nerostnými nalezišti. Přednostní právo na průzkum znamená přednostní právo na těžbu. Týká se to takzvaných kritických surovin Evropské unie, z nichž se však žádná nevyskytuje na našem území ve smysluplném množství či stavu, a dále tantalu, zirkonia, titanu, zlata, lithia a uranu.
Součástí vládního pověření je i předběžný propočet, kolik lithia se nachází pod Krušnými horami v lokalitě Cínovec a na kolik by přišlo dostat ho ven v rentabilní podobě. To vyvolává nejvíc nevole, protože se tak de facto prolamuje hornické právo, jak ho české země znají od středověku.
Kdo vloží – tak jako australská společnost EMH na Cínovci – horentní sumy do průzkumu, má přednostní právo tamní poklady vytěžit a zpeněžit. Pokud to není stát, náleží mu dobývací poplatky.
Jenomže v Krušným horách stát stále hledá uličku, jíž by se k lithiu dostal, přestože horní zákon je nyní na straně Australanů. „Diamo v roce 2019 zpracuje orientační studii proveditelnosti osvojení ložiska lithia v oblasti Cínovec za využití stávajících veřejně dostupných údajů. Budou navrženy varianty otvírky a zpracování suroviny. Studie umožní definovat doporučení pro přístup státu ve věci osvojování ložiska Cínovec. Tento dokument by měl rovněž sloužit jako podklad k případným jednáním státu
Česká geologická služba loni
■ zrešeršovala a shrnula zdroje lithia v oblasti Cínovec. Zkoumala přitom i cín a wolfram, protože se v Krušných horách vyskytují pospolu a společná těžba by mohla zvýšit rentabilitu.
Ve zdrojích je podle údajů
■
656,5 milionu tun rudy s obsahem
0,43 procenta oxidu lithného .To představuje asi 1286 kilotun lithia, potažmo 6990 kilotun uhličitanu lithného. V této sloučenině se s kovem obchoduje.
Původní odhady přitom hovořily
■ o dvojnásobku rudných zásob, jejichž hodnota se odhadovala na skoro půl bilionu korun. Číslo však nezohledňuje náklady na těžbu a úpravu rudy. s privátními investory,“shrnuje aktivity materiál ministerstva průmyslu, který mají LN k dispozici a s nímž se bude brzy seznamovat ministerský sbor.
Bez dohody to nepůjde Premiérova vize byla, že lithiová ložiska se ve veřejném zájmu Australanům vyvlastní a těžbu si převezme Diamo. Tak přímočaře to v právním prostředí nejde. Rozhodnutím antimonopolního úřadu se sice odblokovala aktualizace surovinové politiky, kde se vypočítávají zásoby, na něž si vždycky přednostně sáhne stát, stejně jako novela horního zákona, ale nic z toho nemůže platit zpětně a vztáhnout se na předmětnou krušnohorskou lokalitu. Tam musí vláda hledat dohodu na společném podniku s firmou EMH, respektive s její českou dcerou Geometem – firma spolupráci a priori neodmítá, ale zmínky o vyvlastnění ochotě nepřidávají.
Vedle úpravy výsadnějšího postavení státu vůči surovinám zavede novela horního zákona i zvýšení poplatků. Dobývací poplatek už se nebude měnit jednou za pět let, ale každoročně a pokaždé se odvine od aktuálních tržních cen, přičemž jejich desetina bude horní mezí poplatku.
Aby bylo z čeho vycházet, těžařům přibude povinnost hlásit ministerstvu průmyslu, kolik je kutání stálo a za kolik prodávali. Ani to se firmám nelíbí, v některých případech to podle nich povede k rozsáhlému propouštění, až ekonomickému konci.
Pokud se všechny započaté snahy dovrší a Diamo se vrhne do těžby rentabilních surovin vlastními silami, stane se Česká republika v evropském prostoru ojedinělým úkazem. Loňská vládní analýza doložila, že téměř bez výjimky v cizině kutají soukromé firmy: domácí, cizí i nadnárodní. „Jedinou dohledanou přímou angažovaností státu v těžbě některé z kritických, superstrategických komodit je případ těžby chromitů ve Finsku společností Outokumpu Oyj, ve které drží vláda menšinový podíl 40 procent,“píše se v závěrech dokumentu.
Důvody, proč státy přenechávají aktivitu na bedrech soukromníků, jsou vesměs ekonomické – průzkumy a studie spolykají milionové částky a jejich výsledkem může být, že se těžba nevyplatí. U cínoveckého lithia podobný příběh hrozí, protože krušnohorská ruda není moc kovnatá – laicky řečeno to znamená, že z jedné tuny horniny bude většina odpadu a jen malý zlomek obchodovatelné komodity. Jedná se o lithnou slídu, což je v podstatě odpad po těžbě jiných kovů. S jejím zpracováním nejsou zkušenosti. Je tak otázka, jestli se vůbec vyplatí lithium z podzemí dobývat. K rizikovým faktorům patří i srbská konkurence – balkánská země disponuje rovněž velkým ložiskem, které má lepší výnosovou bilanci, a napřed je i v přípravách projektu.