Milan Kňažko na horské dráze
Text tuniského rodáka Érica Assouse vznikl v roce 2004 a na francouzské půdě v něm při prvním uvedení zazářil samotný Alain Delon. A jsou to právě překvapivé zákruty komorního příběhu pro dva herce stejně jako zajímavé obsazení, na které inscenátoři v čele s režisérem v Brně sázejí ponejvíce. Obsazení tvoří známý slovenský herec Milan Kňažko a zkušená členka činohry Národního divadla Brno Eva Novotná.
Postarší proutník Pierre si do svého luxusního pařížského bytu přivede atraktivní mladou Julliet, každý se snaží udělat dojem na opačné pohlaví. On se snaží užít si, ona hraje ctnostnou dámu, která by i byla svolná, ale chce spíše trvalou lásku než jednorázovou tělesnou rozkoš. Z Julliet se nakonec vyloupne luxusní štětka, aby donchuánovi vzápětí tvrdila, že je investigativní redaktorkou feministického časopisu v terénu. Pierre se těžce opije a po noci strávené se ženou, která mu naráz tvrdí, že je špionkou najatou jeho vlastní manželkou k prokázání nevěry, se děj stočí úplně jinam a překvapení s Julliet nekončí…
Jakkoliv se tyto piruety v syžetu mohou zdát divoké, nepravděpodobné a nefunkční, výsledkem je hořká tragikomedie o různých podobách lásky: manželské, milenecké, proutnické, profesní a nakonec i té sebeobětující – rodičovské. Text může působit jako vykalkulovaná komedie a není potřeba jeho primární zábavní mantinely přeceňovat. V tuzemských šířkách však jde také o novinku, která v záplavě nejrůznější textových a divadelních experimentů odkazuje ke kořenům kvalitní konverzační francouzské frašky. Pierre je jako u Feydeaua vystaven skutečnému presu neočekávaných událostí a jako u Labiche je (nakonec vlastně dobromyslně) konfrontován s institutem vlastního manželství a lásky k ženám.
Horská dráha je čistě hereckou a v Brně také využitou záležitostí. Režisér tady správně nijak neexhibuje a spolehl se na dva zkušené interprety. U expolitika Milana Kňažka jde o třetí český exkurz k česky hranému divadlu za poslední tucet let (v Praze předcházeli Picasso a Shylock). Je potěšitelné, že jej vysoká politika nevyřadila z hereckého provozu. Kňažko svého Pierra nehraje v jednostrunné komice opakovaně napalovaného záletníka. V komickém textu umí jemně obtáhnout i jeho vážnější polohy, a tak vlastně diváka jemně připravuje na šokantní, ale lyrický závěr. Kňažkovu zajímavému hereckému řešení role výtečně sekunduje Novotná. Její pětijediná figura sváděné ženy je po logice plastičtější a strukturovanější záležitostí, herečka naznačené polohy přesně rozvrhla mezi zábavný a žensky emancipovaný pól, aby se nakonec v podstatě podvolila.
Novotná je jako motýlí larva, která se na chvíli zakuklí, aby se ukázala ve zcela neočekávané poloze. Krátce řečeno: vytěžila z textu maximum. K tomu jí pomáhají také důmyslné, vydařené kostýmy Hany Halberstadt, která ji do bytu uvádí v zeleném kožíšku, pod nímž jsou krásné zavinovací šaty kultivované dámy a ty zase překrývají blyštivou kombinézu profesionální prostitutky. Novotná následně loupe slupky garderóby i kontrastních hereckých poloh.
Horská dráha je ukázkou zábavného konverzačního divadla, které je místy vtipné, místy pikantní, či dokonce duchaplné. Díky hereckým výkonům obou protagonistů nesklouzává k bulváru – nabízí vcelku vážný příběh, který servíruje s velkou dávkou nenuceného humoru.
Francouzská konverzační komedie Horská dráha, jak ji v české premiéře uvedlo Divadlo Bolka Polívky v Brně, se snaží dostát svému názvu. Její děj díky překvapivým proměnám hlavní hrdinky diváky zprudka vozí nahoru a dolů. Hru, která nakonec projede nečekaným cílem, připravil herec a režisér Petr Halberstadt.
Éric Assous – Horská dráha
Režie: Petr Halberstadt Dramaturgie: Jan Krupa Scénografie: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Hana Halberstadt Překlad: Alexander Jerie Divadlo Bolka Polívky, Brno, 11. 1.