Jaká bude budoucnost módy?
Příroda byla vždy zdrojem a nástrojem obchodu. Ze zámořských objevů, koloniálních držav i expedicí pronikajících do vzdálených, exotických koutů světa se přivážely unikátní suroviny a materiály, ze kterých se šily náročné modely pro šlechtu. S rozšířením manufaktur se produkce zmnohonásobila a cílila i na střední a nižší třídu.
Od 19. století už britské impérium operovalo po celém světě a vědci, cestovatelé i koloniální úředníci vystavovali materiály dovezené z celého světa na trzích (například kožešinové se pořádaly dvakrát do roka, s peřím vzácných ptáků i několikrát do roka) nebo prostřednictvím muzeí jako třeba Victoria a Albert Museum a ukazovali veřejnosti, designérům a výrobcům, jak se dají komerčně využít. Průmyslová revoluce udělala z módy byznys.
Výstava Fashioned from Nature ukazuje unikátní oděvy a módní doplňky z přírodních materiálů, o kterých už dnes nemáme ani ponětí. Například mořské „byssové hedvábí“získávané z vláknité škeble Pinna nobilis (kyjovka šupinatá) vyskytující se ve Středozemí. Z jejích vláken se pletly rukavice, šátky a punčochy pro bohatou šlechtu. I krovky brouků byly exkluzivním dekorativním materiálem. V roce 1867 byla v Londýně prodána zásilka dvaceti pěti tisíc zeleně kobaltových křídel indického brouka Sternocera aequisignata, jímž jsou ozdobeny šaty na fotografii. Když se kolem roku 1880 stala Jamajka populární turistickou destinací, začala se ve větším měřítku těžit exfoliantní kůra stromu Lagetta lagetto, z níž se vyráběly vějíře, ubrousky a suvenýry.
Extrémně žádanou komoditou byly také sloní kly, takže se už na začátku 20. století za ně doporučovala etičtější náhrada získávaná z jader ořechu trpasličí palmy Phytelephas rostoucí v Jižní a Střední Americe. Ořechy byly téměř stejně tvrdé jako sloní kly a používaly se na výrobu levných knoflíků, potřeb pro švadleny, vyřezávané předměty nebo hlavice vycházkových holí.
Lov kožešinových zvířat a ptáků, především pštrosů, albatrosů, rajek, ledňáčků i labutí, jejichž peří se používalo na vějíře, klobouky i ozdoby na šaty, masově devastoval jejich populaci. V roce 1891 byla v Británii založena společnost na ochranu ptáků a lobovala za jejich legislativní ochranu.
Módu provázely objevy a vynálezy využitelné i v jiných odvětvích. Když skotský chemik Charles Macintosh v roce 1823 patentoval chemický proces, který dokázal rozpustit gumu z kaučukovníku brazilského (Hevea brasiliensis), rozjela se ve velkém měřítku výroba voděodolných materiálů v manufakturách. V roce 1856 přišel britský chemik William Henry Perkin s objevem „anilinu“, čímž ukázal na možnosti chemicky vyráběných barviv použitelných pro hedvábí, vlnu a především v Británii komerčně nejdůležitější bavlnu. A tak dále.
Dnes stojí před všemi, kteří se módou zabývají, otázka, jak dál. Zdroje jsou vyčerpané a chemicko-technologické procesy při výrobě textilií extrémně zatěžují životní prostředí. Nemluvě o spotřebě vody. Móda na půl roku z nekvalitních materiálů jenom přihazuje tuny „hadrů“na skládky. Ale předvoj tu je.
Výzkumem a vývojem nových materiálů se zabývá například kalifornská společnost vědců a inženýrů Bolt Threads. Vyvinula novou bílkovinnou vlákninu napodobující strukturu pavoučího vlákna blízkého hedvábí nebo materiál z kořenové struktury hub, mycellia, který se podobá kůži. Před dvěma lety se s Bolt Threads spojila módní návrhářka Stella McCartneyová a vytvořila jako první z těchto nových bioinženýrských materiálů módní kolekci. Na výstavě je prototyp její kabelky, Mylo Falabella, k nerozeznání od pravé kůže.
Kdo zvládne na výstavě to obrovské množství zajímavých informací až do konce, čekají ho dvě minuty s ikonou britské módní avantgardy Vivienne Westwoodovou. V krátkém videu doporučuje víc přemýšlet o tom, co si kupujeme a na jak dlouho.
Čtyři sta let existence módy a jejích nároků na přírodní zdroje je zajímavý i trochu děsivý cestopis po všech kontinentech zeměkoule. Výstava Fashioned from Nature (Vytvořeno přírodou) v britském Victoria a Albert Muzeum je atraktivní i poučnou zprávou o tomto „vykořisťování“.