Překvapení v Rudolfinu
Arthur Jafa přináší nepravděpodobná setkání černého druhu
Vedle návštěvnických trháků a sázek na jistotu Galerie Rudolfinum uvádí i projekty, které rozhodně nejsou pro většinové, konzervativní publikum. Podle odborné scény jsou však právě takové hlavním posláním podobné instituce: být in, přivádět aktuální, nejistá témata a současné umělce.
Arthur Jafa (1960) je příkladem autora, kterého bychom mohli podle teoretika Nicolase Bourriauda zařadit do umění postprodukce. Pracuje s nalezenými obrazy, do nichž přidává bez rozlišení své autorské, vytváří jakési filmové koláže či mozaiky vypovídající o chaosu světa. Filmy se ale především vztahují k Jafovu hlavnímu tématu: co znamenalo a stále znamená patřit k diskriminované (odlišné, menšinové) černé části lidstva. Tato problematika je pro bílé, středoevropské, postkomunistické a poněkud xenofobní obyvatelstvo vzdálená jako cesta na Mars, a proto jde o výstavu v mnoha ohledech překvapivou.
Dávat věcem sebe
V případě Arthura Jafy je umělec právě ten člověk, který se za nás dívá kolem sebe mnohem lépe. Nachází spoustu podnětů, obrazů a dává je do afektivní blízkosti, aby pak ovlivňovaly sebe navzájem, aby vytvářely překvapující kontext. Jafa už od dětství sestavoval vlastní knihy z různých výstřižků a fotografií, které dělá dodnes, a jejich kopie s nenápadnými kresebnými komentáři jsou na výstavě rovněž představeny. Jafa se nepovažuje za umělce, ale spíš jakéhosi antropologa či historiografa. Tvrdí, že umění sice jako celek má hodnotu, ale jednotlivá konkrétní díla se dají těžko definovat a jednoznačně ohodnotit. Podle něj je umění o tom, že věcem hodnotu dáváte. Že jim dokážete dát sebe – otevřeně a s plným nasazením.
Pražská výstava navazuje na londýnskou verzi v The Serpentine Galleries, která pak byla prezentována ještě v berlínské Stoschek Collection. Pokaždé si ale autor koncipuje instalaci sám, přidává aktuální věci a komponuje do výstav i díla jiných umělců. Ta jsou pro něj, stejně jako řada jiných mediálních výstupů, zdrojem i inspirací. Autorství či originalita ho nezajímají. Ačkoliv je sám uznávaným filmařem a kameramanem, sbírá s nadšením cizí obrazy, vytváří digitální ready mades. V jeho videích se střídají záběry z dějin násilí na Afroameričanech, černých muzikantů a černošských ghett, stejně jako sekundy z filmu Vetřelec, něco z Kubricka, ale i kosmické útvary a řada nejrůznějších symbolů. Něco je nivelizováno, zinstantněno, něco potlačeno nebo zdůrazněno – a výsledkem je velmi vzrušující děsivá smyčka.
Klíčovými díly výstavy jsou kratší videa APEX a Love is the Message, The Message is Death. Video Love... uvádí celou expozici, vzniklo složením filmových záběrů z různých koncertů, pochodů, policejních zásahů i sběrem na YouTube a bylo sestříháno na hudbu Ultralight Beam od Kanyeho Westa, inspirovanou gospely. Koláž APEX, která je mnohem rychlejší, pouští na diváka hrůzostrašné obrazy, mezi nimiž jako kdyby vás netušeně zmrazovaly i nějaké podprahové záběry.
Na další čtyři dlouhometrážní videa se zvukem je potřeba si udělat čas – to naštěstí galerie návštěvníkům umožňuje bezplatným vstupem. Mezi pohyblivými Hrůzostrašné obrazy. obrazy videí představuje Jafa různé artefakty související s černou identitou – fotografie, objekty i reliéfy. Hledá ve své zkušenosti i ve spletitém historickém výzkumu něco specifického a zároveň toto hledisko zpochybňuje jako jednostranné. Znepokojivý obraz jinakosti – a je třeba si přiznat, že bílý divák to pociťuje z té druhé strany – Jafa posiluje i pracemi svých hostů. Digitálními kolážemi socioložky a umělkyně Fridy Orupabové a starými fotografiemi Ming Smithové, která se od 70. let zaměřovala na portrétování černošských osobností z kultury.
K pochopení Jafových fascinací určitými formami a typy černobílého světa, jak se promítají do našeho života se zaběhlými „bílými“stereotypy, pomáhají ale především obrazové knihy, jimiž je možné listovat další a další hodiny.
Dílo Arthura Jafy je velmi emocionálním zásahem doslova všech smyslů. Nemůžete na něj přestat myslet. Už nikdy na něj nezapomenete. Možná se rozpláčete.
Arthur Jafa
– Cyklus absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání
Galerie Rudolfinum, Praha, 17. 1. – 31. 3.
Autorka je výtvarná kritička