Pigi čaj je bestseller i po půl století
Tradiční česká značka čajů je na trhu již přes 60 let. Loni její indický majitel, nadnárodní firma Tata Global Beverages, uvažoval o tom, že podnik Jemča prodá. Jenže: „Nabídky zájemců ze sousedních zemí nebyly akceptovatelné a skupina Tata svůj úmysl přehodnotila,“řekl LN ředitel podniku Pavel Pokorný. Tata má silné sociální cítění. Když tu tedy byli zájemci ze sousedních zemí, kteří nechtěli náš provoz, ale jen použít ochranné známky, podobné nabídky nebyly akceptovatelné. PAVEL POKORNÝ ředitel firmy Jemča
Balírnou čaje v Jemnici se nese omamná sladká vůně. Právě tu připravují pytle s klasickým čínským zeleným gunpowderem k balení do čajových sáčků. Muž s bílou čepicí na hlavě sype obsah pytlů do spleti sít a magnetů, až čaj propadne do nerezových beden. V případě ovocného čaje, který obsahuje kusy ovoce a koření, musí naopak surovina kvůli dobrému promíchání projít speciálním trychtýřovitým zařízením. V něm se směs promíchá tak, aby každá dávka čaje v čajovém pytlíku měla stejně vyváženou chuť i aroma.
Procházíme jednotlivými sklady s vyrovnanými papírovými pytli plných čajů. Některé z nich jsou obřích rozměrů, výškou by předčily dospělého muže a váhou se blíží jedné tuně. Jejich obsah pochází především z Jávy nebo z Číny. Jemča ovšem suroviny nakupuje v Hamburku, kde se nachází evropská burza s čajem. V jednom ze skladů se uchovávají ovocné a ochucené čaje.
Jednotlivé pytle nesou názvy jako malina, limeta, jahoda či borůvka. Tady, jak mě upozorňuje Pokorný, by černý čaj, který snadno nasává okolní pachy, být nemohl. „Lidi si často dají doma krabičku s černým čajem třeba do skříňky nad digestoří a pak jim šálek černého čaje chutná jako to, co si v poledne uvařili,“upozorňuje Pokorný na častou chybu.
Čaje balí Ima
Nerezová bedna se v horním patře připojí k uzávěru a její obsah padá přes síta a rozvody do balírny. Pokorný zvedá víko jedné z beden, která právě obsahuje černý čaj. Z části už její obsah zmizel v balírně a to, co zbylo v nerezové nádobě, připomíná pohled do nitra vyhaslého sopečného kráteru.
To už nás ředitel vede do části továrny, kde se odehrává to nejdůležitější. Ima, italský stroj z Bologni, tu balí surovinu do čajových sáčků. Tento stroj v Jemče považují za světovou špičku a ředitel mu kvůli přesnému chodu přezdívá mercedes mezi balicími stroji.
Pokorný nás upozorňuje na jednotlivé kroky, jež stroj provádí, ale kvůli prašnosti je lze pozorovat jen přes vrstvu plexiskla. Za ním se právě odehrává ta nejjednodušší forma balení čaje. Dávka suroviny spadne na filtr, který je ještě ve formě širokého pruhu tkaniny. Přidá se k ní druhá vrstva filtru, stroj ji rozstřihne, zalepí – a hotový sáček s čajem spadne rovnou do složené krabičky. Ta už se jen opatří hygienickou plastovou folií a s několika dalšími krabičkami je pracovnice v červeném oděvu poskládá do větší krabice.
Za balením čaje do takzvaně dvoukomorových sáčků, které jsou pro lepší manipulaci opatřeny visačkou, musíme vyběhnout do vyššího patra jemnické balírny. Složitější mechanismus je tu vybaven velkými špulkami s bílou nití, cívkou s papírovou páskou na vytvoření visačky i sponkovačkou, která nit přišpendlí k sáčku. Balicí stroj je vybaven kontrolní vahou, která pečlivě hlídá hmotnost každé krabičky. Jakmile balení limit nesplňuje, stroj jej automaticky sfoukne z pásu.
V další části továrny, která disponuje celkem 13 balicími stroji, se porcují extra velké sáčky pro jídelny nebo nemocnice, kde se čaj připravuje ve velkých nádobách. Balí se tu ale i do obyčejných plastových pytlíčků, aby si ho zákazníci mohli připravit jako sypaný čaj do sítka. Balení už dále míří do většího skladu, který se nachází v téměř 200 kilometrů vzdálené Olomouci. Odtud čaj jede rovnou do regálů obchodů.
„Vyrobíme kolem tisíce tun čaje za rok,“vypočítává Pokorný. „Řetězce pro nás dělají zhruba dvě třetiny tuzemského prodeje. Z jedné třetiny výrobky směřují do prodejen tradičního trhu a do gastra – tedy do restaurací, sociálních zařízení, škol, školek či nemocnic.“
Zhruba 15 procent výroby by letos mělo směřovat na export. V malém množství míří Jemča na slovenský trh, většina je zase určena pro zahraniční řetězce v Rakousku, ve Švýcarsku, ve Slovinsku a v Maďarsku.
Oblíbenec Pigi
Jemča, jejíž roční obrat činí více než 200 milionů korun, balí celkem 65 druhů čajů. Tím vůbec nejprodávanějším je ovšem Pigi, který se tu poprvé naporcoval již v 60. letech a písmo na jeho obalu má připomínat rozsypané lístky čaje. Zelenomodrá krabička, jak nám Pokorný v laboratoři demonstruje, se za posledních 50 let téměř nezměnila.
„Poprvé se začal prodávat v roce 1967,“vypráví ředitel oblečen do bílého pláště s čepicí. „Traduje se historka, že když vedení po návratu z Anglie přemýšlelo, jak nový čaj pojmenovat, inspirovali se názvem nejprodávanějšího britského čaje PG.“
Ve zmiňované laboratoři, je možné najít i další rarity. Hlavní náplní je tu sice vývoj čajových směsí, uchovávání vzorků, testování vlhkosti nebo pnutí nití na čajové sáčky, mají tu ale i krabičky a další balení, která Jemčou prošla.
„Tady je vše, co jsme kdy vyrobili,“rozmáchne se Pokorný místností, kde to pro vystavené skleněné dózy vypadá jako v lékárně. Mají tu balení z dob socialistického Československa, krabičky z 90. let s označením Zlatý čaj a obrázkem stříbrné konvičky nebo speciální drobné plechovky s výjevy z exotických krajin či s plyšovými medvědy, které Jemča vyrobila jako firemní dárky.
Jemnická balírna si dlouhodobě drží prvenství nejprodávanějšího čaje v Česku. Svou pozici si zachovává i kvůli ceně, která bývá v obchodech cenově atraktivní. Důvodem je podle zástupce Jemči strategie konkurence, která má vyšší vedlejší náklady.
„Jemča je braná jako mainstreamová značka čaje, jehož udržovanou maloobchodní cenou je 19,90 koruny za balení. Výrobky prémiových značek mívají jiný formát balení, kde náklady na obal bývají často vyšší než náklady na čaj uvnitř. Rozdíl může být i v použité surovině nebo v nákladech na marketingovou podporu,“popisuje Pokorný.
Prodej firmy se odkládá
Firma byla založena v Jemnici už v roce 1958. Jméno značky, která tak letos slaví 61 let existence, vzniklo spojením názvů sídla a prodejní suroviny – „jem“jako Jemnice, „ča“jako čaj. V socialistickém Československu měla Jemča i druhý balicí provoz, a to ve slovenském Popradu. Oba závody tehdy zastřešoval národní podnik Balírna obchodu. Vyráběly pouze černé čaje a celkem asi jen pět druhů výrobku.
Po rozdělení republiky a následné privatizaci v roce 1992 vznikla Jemča a.s. O něco později ji v roce 2006 zakoupila Tata Global Beverages – nadnárodní firma s indickým majitelem. Společnost obchoduje po celém světě – od Ameriky, Kanady či Austrálie přes Asii až po Evropu. Zároveň je světovou dvojkou v prodeji teplých nápojů. Nevěnuje se totiž pouze čaji, ale i kávě. Má vlastní plantáže a výrobní závody v Indii i v Africe.
Na evropském kontinentu je ovšem Tata dominantní především ve Velké Británii, kde prodává prémiovou značku čajů Tetley. Ta vznikla již v roce 1837 a je vynálezcem porcovaného čaje. „Začali je vyrábět pro vojenské účely. Zjistili totiž, že sypat a filtrovat čaj přes sítka někde na frontě není úplně pohodlné,“dodává Pokorný.
Loni přišla společnost Tata s překvapivým rozhodnutím českou Jemču prodat. „Proběhla restrukturalizace celé společnosti. Jednotlivá regionální vedení byla soustředěna do Indie a v rámci toho se zvažoval i prodej firmy Jemča,“vysvětluje Pokorný.
V současné době je ale podle něj tento projekt zastaven, protože se prý nenašel vhodný zájemce,
Vliv chřipkových epidemií
Práci najde v jemnické Jemče podle sezonnosti asi 80 až sto lidí. Vrcholná sezona tu bývá od poloviny září do začátku prosince. „V další sezoně, od ledna do března, už záleží, jestli jsou mrazy, nebo chřipkové epidemie. Druhá polovina roku, duben až srpen, jsou prodeje nižší,“vypočítává Pokorný. „Rozptyl mezi vrcholnou a nízkou sezonou je dvojnásobek výroby.“
I když obchod s čajem nezmítají velké módní výstřelky, jednou za pár let se přece jen nějaká populární surovina objeví. „Před osmi lety muselo být vše s brusinkami. Pět let nazpět bylo zase zajímavé vše se zázvorem,“vzpomíná Pokorný. A jaké čaje se nejvíce pijí? „Zhruba polovina trhu se odehrává v ovocných čajích. Relativně stabilní je i oněch 30 procent trhu v černých čajích a ve zbytku, tedy ve 20 procentech, což jsou zelené a bylinné čaje, tam dnes pozorujeme mírný nárůst zájmu ze strany zákazníků.“