U nás mi angažmá nenabídli...
LN Jaké role vás v Drážďanech v nejbližší době čekají?
Bude jich mnoho. Nejprve premiéra moderní opery Philipa Venablese 4.48 Psychosis a pak v Meyerbeerově Hugenotech
ztvárním páže Urbaina. Jako Cherubín budu vstupovat do Figarovy svatby, čeká mě dvojrole v Hoffmannových povídkách,
Rosina v Lazebníku sevillském a Olga v Evženu Oněginovi .Ktomu všemu se přidalo ještě hostování Carmen ve vídeňské Volksoper. Tak doufám, že se mi to vše podaří skloubit a hlasově to zvládnu. Nejdůležitější je, aby drželo zdraví.
LN Máte široký repertoár od barokní opery přes mozartovské role, Rossiniho bel canto až po Gounoda či Masseneta. Zpíváte i menší role v operách Richarda Strausse nebo Arnolda Schönberga. Jste závislá na tom, co vám kdo nabídne?
Zatím jsem měla vždy na role štěstí. Nabídky, které přicházely, byly ve svém čase správné, nikdy mimo obor, takže jsem je mohla s klidem přijmout. Nyní v angažmá je to trochu jiné, zde mohu sice říct, co bych chtěla nebo nechtěla zpívat, vedení si i vyžádalo seznam rolí, které bych si přála dělat. Ale občas se uvádějí opery, jejichž role bych si sama nevybrala, například druhý sólový hlas v Schönbergově opeře Mojžíš a Áron. Ze začátku jsem trpěla, ale spíš to bylo tím, že jsem s moderní hudbou měla malé zkušenosti. Ale jak jsem do hudby víc pronikala, najednou se mi part začal líbit. Zpívalo se mi to nakonec dobře. LN Nabídlo vám angažmá některé z našich divadel?
Ne, žádné divadlo u nás mi angažmá nenabídlo. Vždy jsem u nás vystupovala jen jako host.
LN Jak byste srovnala odlišnosti zahraničních a našich divadel?
Co mě v českých divadlech překvapuje, je plánování sezon. V zahraničí se plánuje několik let dopředu, zpěvák přibližně rok dva dopředu přesně ví, co ho čeká. Měla jsem zpívat v jednom českém divadle a tam ještě v srpnu nevěděli termíny představení na druhou půlku sezony.
LN Spolupracovala jste s řadou významných dirigentů a režisérů, často vyhraněných, třeba s Christianem Thielemannem, Daniellem Gattim či Verou Nemirovovou. Jak byste charakterizovala způsoby jejich práce?
Například Thielemann je známým odborníkem na Wagnera a Strausse a je také proslulý tím, že od zpěváků vyžaduje perfektní německou výslovnost. Režiséři jako Vera Nemirovová nebo Stefan Herheim zase kladou důraz na připravenost a absolutní koncentraci během zkoušek. Tito umělci se pohybují na té nejvyšší profesionální úrovni a to samé očekávají od zpěváků, které si vybrali.
LN Působíte ve dvou extrémně konkurenčních oborech – v modelingu a v opeře. Co je klíčové pro prosazení se?
Nikdy jsem nebyla typická modelka, vlastně jsem si tím jen přivydělávala při studiu, vždy byl u mě na prvním místě zpěv. Modeling mi ukázal, jak správně držet tělo, chodit a nebát se toho, když se na vás dívají stovky lidí. Proto dnes, když jsem na jevišti, si pohledy lidí užívám, nebojím se jich.
LN A jak je dnes důležité i v opeře dobře vypadat?
Pryč jsou doby, kdy hvězdy opery na jevišti zpívaly ve statické poloze a byly při těle. Dnes režiséři chtějí akci, kolikrát se i na jevišti musíte odhalit nebo ztvárnit věrohodně charakter postavy. Nadváha je přítěží a bohužel jsem se v těchto případech setkala i s úsměvy publika. Je v zájmu každého zpěváka a zpěvačky vypadat a cítit se co nejlépe, být fit a v kondici. Přece jen prezentujeme i sami sebe, jsme na očích.
LN Na JAMU jste začala studovat jako sopranistka, pak jste přestoupila na Universität Mozarteum v Salcburku, které jste absolvovala s nejvyšším vyznamenáním a jako mezzosopranistka. Jak hodnotíte své studijní peripetie?
Na začátku mi říkali – ty budeš mladodramatický soprán. Měla jsem spolehlivé výšky, tmavší barvu, zazpívala jsem árie Rusalky, Musetty, Terinky. Byla jsem šťastná, že velké árie zvládám. To, že mě u toho bolelo v krku, že jsem se namáhala a neměla vůbec střední rejstřík, jsem neřešila. Pak se mi ale hlas začal dostávat dozadu, nebylo to dobré. Kdybych tehdy nepotkala Elisabeth Wilkeovou a nepřešla do Salcburku, možná bych už dnes ani nezpívala. Dva roky jsme pracovaly jen na střední poloze, zpívala jsem písně, byla jsem netrpělivá a nechápala, proč nemůžu zase dělat velké árie jako dřív. Dnes vidím, že to bylo potřeba, a nesmírně Elisabeth děkuji za to, že byla tvrdá a nenechala mě „vyřvávat“velké árie. Díky tomu jsem se také dostala do kontaktu s písňovým a oratorním repertoárem, což kvituji s povděkem, protože nabídek tohoto typu přichází stále víc a víc.
Na oslavě Mozartových narozenin ve Stavovském divadle v režii Placida Dominga vystoupí i česká mezzosopranistka Štěpánka Pučálková. Pražské publikum ji zná jako Charlottu v Massenetově Wertherovi, mezinárodní kariéru nastartovala na salcburských festivalech, ve Florencii a v Bregenzu. Nyní je v angažmá v drážďanské Semperově opeře.
LN Takové studium v Rakousku ale určitě není levná záležitost...
To opravdu není. Samotný život v Rakousku je nákladný. Bez mých rodičů by tato zahraniční zkušenost vůbec nebyla možná. Během studia jsem si ale „vyzpívala“dvě prospěchová stipendia a přivydělávala si již zmíněným modelingem a koncerty. Po studiích, kdy jsem se rozhodla v Salcburku zůstat a dál soukromě studovat u své profesorky, jsem rozvážela v noci noviny a pak pracovala v obchodě s oblečením.
LN Habaneru z Carmen jste zpívala na oslavě 70 let automobilky Ferrari v Maranellu. Jak jste se k vystoupení dostala?
Na oslavy Ferrari mi volal můj agent. Když se dramaturgie této show na poslední chvíli rozhodla zařadit blok z opery Carmen, volal mi agent, abych hned druhý den poslala videonahrávku Habanery. S kamarádkou jsme rychle natočily video na mobil. Během pár hodin přišlo potvrzení a za tři dny jsem se účastnila té monumentální oslavy na obrovském pódiu přímo na slavné Pista di Fiorano, privátním testovacím okruhu Ferrari. Přenášela ji RAI, mezi hosty byly automobilové legendy a další celebrity. A také jsem navštívila dům Luciana Pavarottiho v nedaleké Modeně.
Autorka je operní kritička