Nejstarší voják monsignore Rudolf Zháněl
Duchovní, jenž aktivně prošel dvěma válkami, se narodil 15. dubna 1867 v Sebranicích u Boskovic. Po maturitě vystudoval v Brně a v Olomouci teologii, v roce 1890 byl vysvěcen na kněze a v následujících letech působil jako kaplan v brněnské diecézi.
O šest roků později, v roce 1896, vstoupil dobrovolně do rakousko-uherské armády a stal se vojenským duchovním z povolání. V letech první světové války prošel různými funkcemi, a to jak na frontě, tak v zápolí. Naposledy byl od května 1918 až do konce války zařazen jako duchovní správce rakousko-uherské východní armády v Oděse.
Stoupenec loajality
Hned po skončení války se dal k dispozici nově formované československé armádě. Od roku 1920 zastával místo duchovního správce u Zemského vojenského velitelství v Praze. Již v březnu 1922 však odešel v hodnosti plukovníka na vlastní žádost do zálohy. Důvodem byla zřejmě dobová kritika armádní duchovní služby coby útočiště rakouských „feldkurátů“.
Zháněla se tato kritika osobně nelibě dotýkala – přestože sám byl k rakousko-uherské monarchii bezpochyby loajální, zároveň byl upřímným českým vlastencem.
V roce 1926 odjel z Československa do Francie a stal se duchovním správcem tamní početné československé vystěhovalecké kolonie. O pět let později papež Pius XI. ocenil jím vykonanou práci a jmenoval jej monsignorem.
V Paříži jej zastihla okupace českých zemí a začátek druhé světové války. Ačkoliv mu v té době bylo již 72 let, přihlásil se mezi prvními ke vznikajícímu československému zahraničnímu odboji a následně i do řad zahraniční armády. Svou nezpochybnitelnou autoritou se zasadil o obnovu duchovní služby a až do pádu Francie v červnu 1940 tuto službu řídil.
V letech 2. světové války sloužily v řadách československé zahraniční armády desítky katolických kněží a řeholníků. Na tom, že duchovní služba byla již od počátku války nedílnou součástí našich exilových formací, má největší zásluhu Rudolf Zháněl, který byl zároveň jejich vůbec nejstarším vojákem.
V čele české duchovní správy v Londýně
Krátce po příjezdu do Velké Británie byl, vzhledem ke svému věku, přeložen do výslužby. Až do konce války však pracoval v čele civilní české duchovní správy v katolickém kostele sv. Jakuba v Londýně. Za své zásluhy v odboji obdržel mimo jiné Československý válečný kříž 1939.
Po válce se opět usadil v Paříži, nicméně nedlouho poté odešel definitivně na odpočinek. Vrátil se do Československa a zemřel 31. ledna 1956 v domově pro přestárlé kněze v Pardubicích.