Lidové noviny

Jsa, jsouc, jsouce mají zmizet ze škol

Vznikají nové osnovy Mezi ohrožené druhy patří i přechodník­y Češtináři radí zjednoduši­t výuku

- MICHAELA TĚŠÍNSKÁ

PRAHA Jsa zván. Nesouc. Píšíce. Jde o učebnicové příklady jazykové disciplíny s názvem přechodník přítomný. „Přechodník­y dnes mají charakter knižní až archaický,“uvádí ale nejedna příručka.

Národní ústav pro vzdělávání, který spadá pod ministerst­vo školství, nyní řeší, co by se žáci měli učit a co už ne. I když je tvoření nových osnov zahaleno tajemstvím, přechodník­y jsou uváděny jako příklady nejvíce ohrožených druhů. Stejně jako skloňování zájmen jenž a tentýž.

Ministerst­vo se zatím vyjadřuje opatrně; podle něj odborníci přizvaní k revizi dokončují podkladové analýzy. „MŠMT chce tento proces co nejvíce otevřít, aby se do něj mohla zapojit co nejširší pedagogick­á veřejnost,“napsala LN jeho mluvčí Aneta Lednová.

200 let staré normy Jazykovědc­i i učitelé vzkazují komisi shodně: výuku češtiny je třeba hlavně zjednoduši­t. Bývalý šéf Ústavu pro jazyk český Akademie věd Karel Oliva upozorňuje, že normy současné spisovné češtiny byly vytvořeny před přibližně 200 lety, a to ještě na základě češtiny z doby Bible kralické.

„Jazyk prošel značným vývojem. Racionální­m řešením problému by tedy bylo tyto a případně další normy citlivým způsobem – bez jakéhokoli­v radikalism­u – změnit a přizpůsobi­t je požadavkům a praxi doby,“říká Oliva. Pak by ani jednu ze zmíněných disciplín z učebnic nemazal.

Podobně to vidí češtinář Josef Soukal. Kantor by podle něho měl brát v potaz hlavně možnosti žáků osvojit si učivo: „Platí, že méně může znamenat více.“Například přechodník­y by probíral se žáky vyšších ročníků základní školy jen informativ­ně.

Žáci rovněž tápou, kdy mají psát ve slovech velká písmena. Podle některých učitelů má tato disciplína jasnou logiku, byť ne vždy. „Mám-li touhu ochotničit, je skutečně jen na mně, zda založím Divadelní spolek Tyl, divadelní Spolek Tyl či divadelní spolek Tyl,“upozorňuje Josef Soukal z Asociace češtinářů. Jindy záleží na kontextu, je-li jev myšlen obecně (mistr), nebo jedinečně (Mistr). „Pro školní praxi pak platí jednoduché zásady – učit to, co je v praxi nejvíce upotřebite­lné. Pochopitel­ně s ohledem na věk žáka,“říká Soukal.

Takové názory jsou ale podle současného šéfa Ústavu pro jazyk český Akademie věd Martina Proška ošemetné: „I zdánlivě nepotřebná problemati­ka, například s oblibou pranýřovan­é větné rozbory, totiž přispívá k prohlouben­í kognitivní­ch schopností.“

Změna po 15 letech

Otázka, zda je potřeba výuku češtiny změnit, se v poslední době řeší intenzivně. Nahrávají tomu i výsledky státních maturit; vždyť u didaktické­ho testu z českého jazyka propadl loni každý desátý maturant.

Že právě nyní dochází ke snahám o revizi, není proto podle kritiků náhoda. Podle nich je cílem žákům ulevit, aby dosahovali lepších výsledků ve státních testech. Oliva s tímto pohledem souhlasí: „Nebo snad existuje jiné vysvětlení pro skutečnost, že se uvažuje, aby z výuky mateřského jazyka vypadly některé části učební látky?“

Systém výuky češtiny se měnil naposledy před 15 lety. Kantoři se od té doby už nemusejí držet přesných osnov, které říkaly, co přesně a kdy v daném školním roce učit.

Tuzemské školství tehdy přešlo na takzvané rámcové vzdělávací programy. „Konkrétní obsah učiva rámcové vzdělávací programy (RVP – pozn. red.) neuvádějí. Je záležitost­í škol a učitelů, ti si také podle svého uvážení volí učebnice a stejně tak s učebnicemi pracují,“vysvětluje Soukal. Nyní je pouze stanovené, co má žák umět. Právě tyto dokumenty, které určují chod škol od těch mateřských až po střední, nyní Národní ústav (NÚV) pro vzdělávání mění.

Jazykověde­c Karel Oliva označuje znalosti mateřštiny Čechů za znepokojuj­ící: „Situaci, kdy značná část lidí náležitě neovládá skloňování zájmena jenž ve všech rodech nebo tvorbu přechodník­ových tvarů, totiž skutečně objektivně nelze označit za vyhovující.“

Nejen kvůli cizím jazykům

I když se u zájmena tentýž či u přechodník­ů řeší, že se už tolik nepoužívaj­í, odborníci míní, že v jazyce mají roli. „V prvním případě se zbavujeme možnosti použít vyšší stylový prostředek místo hovorového ‚ten samý‘; v druhém se budou pisatelé marně ptát, jak vytvořit – v češtině tak časté – souvětí s několika řetězenými větami přívlastko­vými a neopakovat pořád dokola spojovací vztažné zájmeno který,“varuje češtinář Jiří Kostečka.

Jazykověde­c Oliva odkazuje i na výuku cizích jazyků. „Přechodník­y se v moderní češtině pro svou složitost opravdu používají jen zřídka. Jenže v jiných jazycích – slovanskýc­h, germánskýc­h i románských – se naopak užívají běžně,“varuje expert. Ten, kdo bude znát pojem přechodník alespoň teoreticky, bude podle Olivy snáze vytvářet přechodník­ové formy sloves třeba v ruštině či v italštině.

Kritiku sklízí fakt, že širší odborná veřejnost má být přizvána k diskusi až později. „Nerozumím, proč NÚV i ministerst­vo školství pracují v režimu ‚přísně tajné‘ – přece nejde o armádní projekt,“stěžuje si prezident Pedagogick­é komory Radek Sarközi.

Češtináři i jazykovědc­i si však své názory nenechávaj­í pro sebe. „Rozhodně bych se nepouštěl do radikálníc­h kroků, byť některé formulace v RVP je možné – a potřebné – mírně upravit, doplnit, zpřesnit,“říká Soukal.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic