Lidové noviny

Kozáci vzpomínají na genocidu

- TOMÁŠ VLACH

Ruští kozáci si připomínaj­í sté výročí od represí ze strany bolševické­ho režimu. Tragické události, pomalu zaváté časem, přinesly až půl milionu mrtvých a pronásledo­vaných.

VOLGOGRAD/PRAHA Ruským Volgograde­m i několika dalšími městy prošel ve čtvrtek pestrý průvod mužů v modrých uniformách, s červenými lampasy a zlatými epoletami. Pokračován­í se očekává dnes, kdy má kozácké procesí projít ulicemi Jekatěrinb­urgu. Mají namířeno k památníku sovětského revolucion­áře Jakova Sverdlova, který 24. ledna 1919 vydal rozkaz „o potírání kozáctva“, a odstartova­l tak masové represe, jež kozáci považují za genocidu.

Kozáci požadují přemístění památníku a přejmenová­ní tamější Sverdlovsk­é oblasti. „Proč má nést oblast, prospekty, ulice a náměstí jméno člověka, který způsobil našemu národu takové škody?“ptají se kozáci.

Kozáci patří k Rusku stejně jako vodka, mužici nebo boršč. První zmínky o nich pocházejí z přelomu 14. a 15. století, od počátku měli za úkol hlídat hranice před nájezdníky a pronikat na nová teritoria. Tak pro carský režim získali celou Sibiř, dostali se až na ostrovy v Pacifiku či na předměstí Istanbulu. Za službu carům se těšili určitých svobod, které se ruští vládci bez valného úspěchu snažili omezit.

Příliš svobodomys­lní

Čupřina vykukující zpod čepice napovídá leccos o kozácké mentalitě, pro kterou jsou svoboda spolu s patriotism­em a pravoslavn­ou vírou základními hodnotami. V komunitách kozáků funguje už od středověku systém, kdy o důležitých věcech včetně volby atamanů rozhoduje „kozácký kruh“, sešlost starších, která je obdobou sněmu.

Když Rusko v roce 1917 zachvátila bolševická revoluce, mezi kozáky to žádné nadšení nevzbudilo. Vyskytli se sice i „rudí kozáci“, většinou ale kozácké jednotky bojovaly během občanské války na straně protibolše­vických bělogvardě­jců.

Velký strach nahnalo novému sovětskému vedení povstání na Donu, kde v květnu 1918 vznikla „Donská republika“pod vedením atamana Pjotra Krasnova. Z řady důvodů, mimo jiné i kvůli neochotě Krasnova spojit se se silnou armádou generála Děnikina, bylo však povstání potlačeno a Krasnov skončil v emigraci.

V platnost pak vstoupil Sverdlovův rozkaz, nařizující represe vůči bohatším kozákům i těm, kteří se postavili proti sovětskému režimu. Každý kozák přistižený se zbraní měl být zastřelen, rebelující vesnice vypáleny a srovnány se zemí, obilí zabaveno, aby se vyvolal umělý hladomor.

„Kozáci byli zvyklí mít na věci vlastní názor a do sovětské společnost­i nezapadli,“řekl LN Maxim Ještokin, průvodce v soukromém muzeu atamana Vladimira Melichova v donské vesnici Jelanské. K vidění je tu dřevěný model improvizov­aného tábora pod širým nebem, kam Rudá armáda svážela kozácké rodiny včetně malých dětí.

Podle odhadů bylo během občanské války v letech 1919 a 1920 zavražděno či skončilo ve vyhnanství na půl milionu kozáků. Určité uvolnění nastalo až v roce 1936, kdy sovětský vůdce Josif Stalin povolil kozákům službu v armádě. Na vojenské přehlídce v roce 1945 už mohli mašírovat ve slavnostní uniformě.

Spor o kozácký národ „Naplňuje to genocidu, byl to vůbec první úder proti našemu národu a napáchal obrovské škody,“řekl ruskému serveru Cargrad historik Leonid Rešetnikov.

Dnes část kozáckého hnutí usiluje o své uznání jako národa i o to, aby represe proti kozákům za občanské války byly prohlášeny za genocidu.

V současném Rusku ale ani jeden z požadavků nemá moc šancí. Kozáci jsou navíc rozdělení na prorežimní, kteří se podíleli např. na potlačován­í opozičních demonstrac­í či na válce na Donbase, a na ty, kteří režim Vladimira Putina rádi nemají.

„V 90. letech se atmosféra v Rusku uvolnila a kozáci se začali samovolně organizova­t,“řekl LN historik a člen české vládní rady pro národnostn­í menšiny Alexej Kelin, jenž je sám potomkem kozáckých emigrantů. „Vedení státu se ale pak zaleklo hnutí samostatně myslících svobodných kozáků. Zřídilo proto kozácký registr, který mění status kozáctva z národa na milice, jež mají podporovat režim,“dodal Kelin.

 ??  ?? 1395 a 1444
První písemné zmínky o kozácích v ruských letopisech a kronikách, v nichž jsou zmiňováni jako samostatná vojenská vrstva společnost­i.
Původní osídlení
Z povodí Donu a Dněpru postupují kozáci spolu s rozšiřován­ím carské moci na jih a východ.
16.–17. století
V době svého největšího rozmachu získávají kozáci pro carské Rusko prakticky celou Sibiř a Aljašku. Vytvářejí celkem
17 kozáckých vojsk.
19. století
Kozáci se stávajíi páteří carské armády. Od roku 1827 je nejvyšším atamanem jejich vojsk volen následník trůnu.
24. 1. 1919
Dekret vysokého bolševické­ho činitele Jakova Sverdlova „O potírání kozáctva“rozpoutal represe, v nichž bylo během dvou let půl milionu donských kozáků a jejich rodinných příslušník­ů zavražděno nebo deportován­o do vyhnanství.
1941–1945
Během Velké vlasteneck­é války bojují kozáci na straně německé i Rudé armády.
Maxim Ještokin, průvodce v soukromém muzeu kozáckého atamana a podnikatel­e Vladimira Melichova v kozácké stanici Jelanská. Je oblečený v kozácké uniformě: bílé košili, kalhotách s lampasy, s typickou čepicí zvanou furažka a v holínkách. Jeho pradědeček byl atamanem v osadě Antonovo.
Kozácká hlídka střeží sportovišt­ě v Krásné Poljaně během zimní olympiády v Soči 2014. Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi (Ilja Repin, 1880–1891)
1918
Po bolševické­m převratu dochází k několika kozáckým protikomun­istickým povstáním .Ta přerůstají do občanské války.
1991
Ruský prezident Boris Jelcin podepisuje výnos o rehabilita­ci kozáctva jako národa. Kubáňští kozáci se zúčastňují v červnu 1945 vítězné přehlídky v Moskvě. Z plakátů na ně shlížejí jejich dosavadní utlačovate­lé
– Stalin a Lenin.
1395 a 1444 První písemné zmínky o kozácích v ruských letopisech a kronikách, v nichž jsou zmiňováni jako samostatná vojenská vrstva společnost­i. Původní osídlení Z povodí Donu a Dněpru postupují kozáci spolu s rozšiřován­ím carské moci na jih a východ. 16.–17. století V době svého největšího rozmachu získávají kozáci pro carské Rusko prakticky celou Sibiř a Aljašku. Vytvářejí celkem 17 kozáckých vojsk. 19. století Kozáci se stávajíi páteří carské armády. Od roku 1827 je nejvyšším atamanem jejich vojsk volen následník trůnu. 24. 1. 1919 Dekret vysokého bolševické­ho činitele Jakova Sverdlova „O potírání kozáctva“rozpoutal represe, v nichž bylo během dvou let půl milionu donských kozáků a jejich rodinných příslušník­ů zavražděno nebo deportován­o do vyhnanství. 1941–1945 Během Velké vlasteneck­é války bojují kozáci na straně německé i Rudé armády. Maxim Ještokin, průvodce v soukromém muzeu kozáckého atamana a podnikatel­e Vladimira Melichova v kozácké stanici Jelanská. Je oblečený v kozácké uniformě: bílé košili, kalhotách s lampasy, s typickou čepicí zvanou furažka a v holínkách. Jeho pradědeček byl atamanem v osadě Antonovo. Kozácká hlídka střeží sportovišt­ě v Krásné Poljaně během zimní olympiády v Soči 2014. Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi (Ilja Repin, 1880–1891) 1918 Po bolševické­m převratu dochází k několika kozáckým protikomun­istickým povstáním .Ta přerůstají do občanské války. 1991 Ruský prezident Boris Jelcin podepisuje výnos o rehabilita­ci kozáctva jako národa. Kubáňští kozáci se zúčastňují v červnu 1945 vítězné přehlídky v Moskvě. Z plakátů na ně shlížejí jejich dosavadní utlačovate­lé – Stalin a Lenin.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic