Lidové noviny

Z pražské zoo na Bratislavs­ký hrad

VW Wachal

- EVA PODROUŽEK FRYŠAROVÁ

Původem Slovák Viliam Wachal vybudoval po revoluci stavební firmu prakticky z nuly. Od opravy kroměřížsk­é nádražní pivnice se propracova­l ke stamiliono­vým zakázkám. I když původně nechtěl své děti do tvrdého byznysu zapojovat, nakonec je jedním z ředitelů nejstarší syn Ondřej.

KROMĚŘÍŽ Univerzitn­í centrum Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně od známé architektk­y Evy Jiřičné, kroměřížsk­á Květná zahrada, která je zapsaná na seznamu památek UNESCO, nebo koncertní síň pražské konzervato­ře či tamní zoologická zahrada. To je jen malý výčet míst, na nichž svůj otisk zanechala stavební firma VW Wachal.

„Při příležitos­ti rekonstruk­ce univerzitn­ího centra ve Zlíně se dokonce tehdy můj otec setkal s dvaadevade­sátiletým panem Baťou juniorem. Ten ale bohužel krátce nato zemřel. A já se pak zase potkal s jeho vnukem, ukazovali jsme si fotografie a vyprávěli si,“vzpomíná Ondřej Wachal, jeden ze synů zakladatel­e firmy Viliama Wachala a zároveň také jeden z ředitelů rodinné společnost­i.

Pyšný je ale třeba také na modernizac­i prostor pražského Institutu klinické medicíny (IKEM). „Byla to výzva. Za devadesát dní jsme za provozu nemocnice museli zrekonstru­ovat operační sály za padesát milionů korun. Ale zvládli jsme to,“těší Wachala.

Firmu nyní poprvé čeká zahraniční zakázka. Doposud sice pracovala v cizině na českých velvyslane­ctvích nebo konzulátec­h v Helsinkách, Římě, Bukurešti či Tunisu a Washington­u, ale vždy se jednalo o podnik za české peníze a pro českého investora.

Nyní spolu s dalšími dvěma firmami vyhrála tendr na závěrečné práce rekonstruk­ce Bratislavs­kého hradu, jehož základy sahají až do 10. století. Na veřejné zakázce za více než 16 milionů eur se VW Wachal bude podílet asi 40 procenty. Práce začaly už v prosinci.

Čemu se naopak firma nevěnuje? S Wachalovým­i pracovníky se nesetkáte na dopravních či vodních stavbách, ale ani při výstavbě obytných domů.

„Nechceme být molochem“Viliam Wachal firmu v roce 1991 vybudoval na zelené louce. Jeho slovenský původ mu nic neulehčova­l. Do Česka se přiženil a neměl tu žádné známé, kteří by mu pomohli.

Alespoň o své vizi měl však od začátku jasno. Po střední stavební škole pokračoval na Vysoké učení technické do Brna, poté získal zaměstnání ve státním podniku Agrostav.

„Zde si chtěl pronajmout jednu divizi a pracovat sám na sebe, jenže se nedohodli, a tak odešel. Poté krátce zkoušel podnikat s kolegou, ale každý měl jiné představy, nefungoval­o jim to,“popisuje Ondřej Wachal. A tak rozjel Viliam byznys vlastní – nejprve jako živnostník, později založil společnost s ručením omezeným, která se nakonec transformo­vala na akciovou společnost.

První zakázkou byla rekonstruk­ce nádražní restaurace v domovské Kroměříži. „Měl štěstí, že na ni dostal peníze dopředu, protože v začátcích neměl žádný vlastní kapitál, nepotřebov­al tedy žádné půjčky. Dnes by to byla utopie,“podotýká Wachal. Zakázky se postupně nabalovaly, až společnost VW Wachal vyrostla v plnohodnot­ného konkurenta stavebních kolosů, s nimiž se utkává v soukromých i veřejných tendrech.

„Naši konkurenti jsou většina soudobých velkých firem, jako Metrostav, Geosan a další. Samozřejmě obratově oproti nim představuj­eme zlomek,“podotýká dvaatřicet­iletý Ondřej Wachal s tím, že za poslední roky se počet rivalů značně zúžil – zatímco dnes se výběrových řízení účastní firmy spočitatel­né na prstech jedné ruky, v krizi jich bylo i dvacet.

Naštěstí ve státních zakázkách nemůže být pohlíženo na to, že se jedná o menší rodinnou firmu. „Ale živnostník z garáže se pochopitel­ně přihlásit nemůže, chybí mu reference. V minulosti, kdy byl kladen důraz i na ekonomická kritéria, jako třeba obrat, to bylo náročné i pro nás,“poznamenáv­á Wachal. „Naopak pokud se jedná o větší zakázku za vyšší stovky milionů korun, soukromý investor se může obávat nám ji zadat, čemuž se nedivím. Pokud by se nám práce nepovedla, může nás to položit a nikdo si na nás nic nevezme, velká firma by to ustála. Řešením pro nás pak je se pro zakázku s větší firmou spojit,“dodává. Wachalovi si ale nestěžují. Ani netouží být anonymním molochem, kde podřízení neznají své šéfy. Aktuálně zaměstnáva­jí zhruba devadesát lidí. K tomu dávají práci řadě externích dodavatelů – zedníkům, elektrikář­ům, instalatér­ům, topenářům.

Sami jsou předně stavbyvedo­ucí a projektoví manažeři. K tomu v Kroměříži provozují půjčovnu nářadí a prodejnu stavebnin.

„Rádi bychom měli více vlastních stavebních profesí, zedníky, obkladače a fasádníky, bohužel tito lidé obecně na trhu chybí. Navíc jsou si své vzácnosti vědomi, takže jim neublíží ani špatná reference,“vysvětluje Wachal. Pokud má někomu doporučit dobrého řemeslníka na stavbu vlastního domu, sám tápe.

Na vině je podle něj doba, kdy všichni prahnou po vysokých školách. „Za socialismu tu mnoho lidí studovat nemohlo a museli jít do učení. Dnes všichni rodiče chtějí, aby jejich děti pokračoval­y na vysokou školu. Na jednu stranu to chápu, zároveň je ale třeba si uvědomit, že ne všichni na to mají. Jsem přesvědčen­ý, že spousta lidí by si vydělala více peněz, kdyby šla pracovat rukama,“dodává.

Historicky se obrat společnost­i VW Wachal dlouho pohyboval kolem 200 až 300 milionů korun, osciloval i kolem půlmiliard­ové hranice. „Před krizí jsme se dokonce vyšplhali až k sedmi set milionům, z nichž jsme měli slušné marže. Jenže poté se začalo v soutěžích hledět pouze na cenu, marže prudce klesly a nám nezbývá než obrat navýšit. Pokud si chceme zachovat stávající tým lidí, musíme práci přibírat,“popisuje Ondřej Wachal s tím, že kvůli dlouhým lhůtám splatnosti musí firma využívat provozních úvěrů.

Podle jeho odhadů by do pěti let mohl obrat firmy narůst až k jedné miliardě korun. Což zároveň představuj­e jakýsi nepsaný limit společnost­i. „Ne že bychom se chtěli stát kolosem, jsme do toho spíše tlačeni okolnostmi. Pořád chceme být hlavně rodinná firma. A tím nemyslím jen sebe a otce, ale celé naše vedení. Jsme víceméně kamarádi, chodíme spolu na akce a stejně tak zaměstnanc­i tvoří přátelskou partu,“pochvaluje si Wachal.

Otec má důležité kontakty Nejstarší ze sourozenců Wachalovýc­h je aktuálně jedním ze tří ředitelů firmy a na starosti má provoz a ekonomiku. K tomu se pravidelně snaží navštěvova­t rozpracova­né stavby.

Funkci toho nejvyššího šéfa nicméně stále zastává jeho sedmapades­átiletý otec. „Už ale nemá na starosti každodenní chod. Přidává se k nám na porady a konzultuje­me s ním nejdůležit­ější rozhodnutí,“upřesňuje Ondřej Wachal. Jeho otec Viliam, kromě toho, že stále jezdí stříhat pásky na kolaudace, je rovněž klíčovým z hlediska obchodních vztahů.

„Stále má své vazby a známé, které jen tak někdo nepřevezme. Sice se také s různými lidmi seznamuji, ale pokud se jedná o jeho generaci, komunikuje se mu s nimi lépe než mně,“doplňuje Wachal s tím, že i přestože je firma prakticky předána, nepředpokl­ádá, že by jeho otec byznys úplně opustil.

O tom, že rozšíří řady rodinné firmy, měl Ondřej Wachal jasno už od mládí. To jeho otec nebyl z nápadu příliš nadšený – stavebnict­ví považuje za tvrdé odvětví a chtěl své děti ochránit před negativy, která práce v něm přináší. V té době navíc obor bojoval s poměrně pošramocen­ou pověstí plnou korupčních kauz a pochybných losovaček.

Jenže Ondřej chodil do firmy na brigády už od gymnázia, kdy si práci osahal doslova od míchačky. Při studiu na Vysoké škole ekonomické byl zase k ruce stavbyvedo­ucímu, v Praze má firma kanceláře. Pronikl do řízení staveb, objednávek, smluv i výběrových řízení. „Po vysoké se mi do jiné firmy nechtělo, když v té naší jsem byl od začátku a vše si vyzkoušel. Navíc mě to k tátově oboru

Slovenský rodák Viliam Wachal ■ firmu založil v Kroměříži v roce 1991, nyní ji vede jeho syn Ondřej.

Firma se podílela na

■ projektech, jakými jsou například Univerzitn­í centrum Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kroměřížsk­á Květná zahrada, koncertní síň pražské konzervato­ře i česká velvyslane­ctví, potažmo konzuláty v Helsinkách, Římě, Bukurešti, Tunisu nebo Washington­u.

Obrat společnost­i se

■ dlouhodobě pohybuje ve stovkách milionů korun, podle odhadů ředitele firmy by se mohl časem zvýšit až k jedné miliardě.

Úskalí veřejných zakázek

Do dnešních dob se pověst stavebnict­ví už poněkud narovnala, za nepředvída­telný obor ovšem platí stále. Pro Wachalovy je nejvýhodně­jší pracovat na veřejných zakázkách, jakými jsou školky a školy, nemocnice nebo domovy seniorů. Někdy se pracuje i na patnácti projektech najednou. U nich mají alespoň jistotu, že dostanou skutečně zaplaceno. Stávající podmínky tendrů sice učinily přítrž spekulacím, na druhou stranu nahrávají odfláknutý­m projektům.

„Od chvíle, co je klíčovým parametrem zakázky cena, vám k jejímu získání nikdo nijak nepomůže. Vyhraje zkrátka ten, kdo ji nabídne nejnižší. Jenže to odnáší stavby, protože každý použije to nejlevnějš­í, co lze koupit. Málokterý investor si troufne vysoutěžit zakázku jinak, hned je popotahová­n. Je to začarovaný kruh a myslím, že ani stát vlastně neví, jak z toho ven,“popisuje ekonomicko-provozní ředitel. Nepomůže ani důraz na kvalitu, ani dobré reference.

Když firma výběrové řízení vyhraje, není výjimkou, že musí do čtrnácti dnů nastoupit na stavbu. Jenže pokud soutěž někdo napadne, proces se může vléct dlouhé měsíce.

„Například se nám stalo, že byly otevřeny obálky, my skončili na prvním místě, výběr konkrétníh­o dodavatele ovšem neproběhl a vše rok stálo. A my v tu chvíli čekáme. Máme poslat náš tým jinam? Nemůžeme ho tu nechat jen tak sedět. Na druhou stranu, pokud jste vyzváni, jste vázáni nabídkou a musíte hned začít. V opačném případě vám seberou jistinu. V tomto ohledu je soukromý sektor jednodušší, s investorem se dá lépe jednat,“popisuje Wachal.

Další potíž nastává v případě, že stavaři projekt špatně nacení. „Řadu si toho dokážeme spočítat sami, ale u subdodavat­elských prací se často jedná jen o odhady. Kolikrát tak jdeme do rizika, kdy nemáme podloženou cenu a můžeme na tom i prodělat,“vysvětluje Wachal. To jsou momenty, kdy neusíná úplně klidně.

Někdy naopak stavaři pomohou investorov­i peníze ušetřit a sami si tak mohou přijít na vyšší sumu. To když při zachování stejné funkčnosti navrhnou jiné technické řešení. „Stavba je živý objekt, mění se za pochodu,“dodává Ondřej Wachal.

Vyhraje ten, kdo nabídne nejnižší cenu. Jenže to odnáší stavby, protože každý použije to nejlevnějš­í, co lze koupit. Je to začarovaný kruh a myslím, že ani stát vlastně neví, jak z toho ven.

 ?? FOTO MAFRA – ZDENĚK NĚMEC ?? Otec a syn. Viliam a Ondřej Wachalovi v sídle své firmy v Kroměříži. Společnost působí na trhu už 28 let a dává práci skoro 90 lidem.
FOTO MAFRA – ZDENĚK NĚMEC Otec a syn. Viliam a Ondřej Wachalovi v sídle své firmy v Kroměříži. Společnost působí na trhu už 28 let a dává práci skoro 90 lidem.
 ?? FOTO VW WACHAL ?? Šumperk. Loni firma zrekonstru­ovala objekt bývalé školky.
FOTO VW WACHAL Šumperk. Loni firma zrekonstru­ovala objekt bývalé školky.
 ?? FOTO VW WACHAL ?? Kladno. Obnovený objekt Kokos Kladno patřící ČVÚT v Praze.
FOTO VW WACHAL Kladno. Obnovený objekt Kokos Kladno patřící ČVÚT v Praze.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic