Ateisté to mají těžké
LN Je ateismus v arabském světě novodobým fenoménem?
Určitě se nejedná o úplnou novinku, i když ve středověku nešlo o něco, co bychom mohli nazvat jako fenomén. Ale obdobně tomu bylo koneckonců i v křesťanské Evropě.
LN Co nejčastěji přivádí muslimy k ateismu?
Cest k němu je v dnešním muslimském světě mnoho. Může se jednat o následek traumatických zážitků – například z občanské války v Sýrii nebo z krutovlády takzvaného Islámského státu v iráckém Mosulu. V mnoha lidech obdobné zkušenosti zanechaly pocit, že Bůh nemůže existovat. Jiné cesty vedou přes větší interakce obdobně smýšlejících lidí prostřednictvím sociálních médií a přístupu k nenáboženské literatuře západní provenience.
A konečně nárůst sekulárních pozic často vedoucích až k ateismu mají na svědomí i politiky mnoha blízkovýchodních režimů. Jako jsme byli za dob SSSR svědky nucené sekularizace a „vědeckého ateismu“, stejně nyní postupuje například Čína v případě Ujgurů a jejich nucené převýchovy v internačních táborech v Sin-ťiangu. Obdobné je to i v případě Egypta či dalších autoritářských režimů, které se ještě nedávno snažily islamisty zneužívat pro své domácí či zahraničněpolitické cíle, aby je dnes považovaly za největší hrozbu své moci a tlačí právě na sekularizaci.
LN Jak moc je těžké v arabském světě přiznat, že nevěříte v Boha?
Většina lidí v muslimském světě o své nevíře nemluví. V posledních letech ale přibývá těch, kteří se o svoje zkušenosti dělí a poskytují rady ostatním. Klíčovou úlohu v tom sehrávají moderní technologie. Z druhdy neviditelných individualit se stávají slyšitelnější hlasy, které třeba podobně smýšlejícím lidem na Blízkém východě dávají konkrétní návody, jak ze svých zemí utéct. Z těch nejznámějších zmíním třeba uskupení Secular Jihadists, za nímž stojí Ali Rizvi, autor knihy The Atheist Muslim: A Journey From Religion to Reason, a Armin Navabi, autor knihy Why There is No God a zakladatel komunity Atheist Republic. Nicméně je pravda, že podobné iniciativy jsou zpravidla vedeny exmuslimy žijícími na Západě, v muslimských zemích to bývá spíše výjimkou. LN Proč vlastně mají Arabové s ateisty takový problém?
Neřekl bych Arabové, spíše muslimové obecně. Je také zapotřebí říct, že existuje široká škála mezi ateismem, agnosticismem, deismem, sekularismem, pochybovačností… Může jít o teologickou pozici, či metafyzický náhled. Víra i nevíra samotné mají své stupně, není to pouze dichotomie věřící–nevěřící. Je také rozdíl, jestli se člověk stane nevěřícím, což obnáší proces osvojení si nových poznatků a praktik, nebo víru ztratí bez nalezení něčeho nového, k čemu se lze upnout. Nicméně pro spoustu muslimů není víra v Boha čistě náboženskou otázkou. Je to celkový kulturně-morální balík. Proto je pro běžné muslimy představa bezbožství nepochopitelná, protože člověk se tím nezříká pouze Boha, ale dobrých mravů, kulturních návyků...
LN Jak se žije ateistovi v muslimské společnosti?
Veřejně se profilovat jako ateista ve společnostech, v nichž náboženství představuje důležitou složku identity, kultury, politiky i morálky, je velmi obtížné. Rozhodně se jedná o velmi silné společenské tabu, o němž je nebezpečné mluvit, minimálně v arabštině. Toho, kdo to udělá, rodina zpravidla zcela odstřihne. Neobvyklé nejsou bohužel ani případy, kdy se je zbylí členové rodiny pokouší najít a zabít. Veřejné hlásání ateistických pozic je považováno za trestuhodnou provokaci a narušování veřejné morálky.
Lidí bez víry v muslimském světě přibývá. Za bezvěrectví se jim však často mstí režim i vlastní rodina, říká Ondřej Beránek, ředitel Orientálního ústavu české Akademie věd.
LN Je to důvod, proč je arabských ateistů tak málo?
Nemyslím, že by jich bylo tak málo. Spíše mnohé z nich není vidět. Na Blízkém východě se dodnes spíše než o hnutí jedná o idiosynkretickou a neorganizovanou množinu lidí. Nicméně podle nejrůznějších indikátorů jejich počet roste. Podle průzkumů Arab Barometer například v Egyptě počet těch, kdo podporují zavedení islámského práva, klesl z 84 % v roce 2011 na 34 % v roce 2016. Stejně tak výrazně klesá podpora islamistických uskupení. Na druhou stranu by bylo nebezpečné usuzovat, že je tomu tak všude a půjde o trvalý trend. V jiných zemích – Alžírsku, Jordánsku či Palestině – průzkumy totiž ukazují, že sympatie s islamistickými hnutími zůstávají vysoké či nadále rostou.