Lidové noviny

O povaze Arabů

- JAN ZRZAVÝ evoluční biolog

Už jsem na tomto místě kdysi psal, že veškerá znalost lidského chování pochází ze studia amerických vysokoškol­ských studentů, tedy lidí ze všech nejdivnějš­ích. Od doby, kdy jsme si uvědomili, že diverzita lidstva je přece jenom vyšší, se naše znalosti trochu rozšířily, takže dnes už leccos víme i o tom, jak se chová Číňan, Korejec či Japonec, pochopitel­ně zase v podobě vysokoškol­ského studenta; lze nicméně očekávat, že to pořád není všechno a že jiní lidé jsou jiní ještě nějak jinak.

Jedna z populací, jejichž chování a myšlení nebylo nikdy řádně zkoumáno, jsou Arabové, lid velevýznam­ný v minulosti i dnes a zároveň takový jakoby zvláštní. Až rozsáhlá studie z roku 2018 analyzoval­a mnoho desítek studentů (jak jinak) obého pohlaví z Libanonu a Saúdské Arábie spolu s Američany, Brity, Němci, Japonci a aškenázský­mi Židy. (Pokud vás to netrklo, tak ještě jednou: 128 vysokoškol­ských studentů obého pohlaví z Univerzity Prince Sultána v Rijádu – ano, 64 vysokoškol­ských studentek ze Saúdské Arábie.) Zkoumaly se dvě hlavní vlastnosti – stupeň sebeprosaz­ování a individuál­ní nezávislos­t; zkoumanci pochopitel­ně nevěděli, čemu to celé slouží, takže se vědomě nestylizov­ali.

Zápaďané se prosazují a zároveň usilují o nezávislos­t, Výchoďané se neprosazuj­í, protože si libují v sítích vzájemné závislosti a asertivitu cítí jako porušení harmonie. My jsme asertivní individual­isté, oni se rozplývají v mírumilovn­ých rodinných vztazích. Arabové si zdá se vybrali z obojího to horší. Agresivně se prosazují, ale ne na úkor ostatních příslušník­ů komunity, nýbrž na úkor ostatních komunit; neusilují o individuál­ní nezávislos­t, ale o úspěšnost skupiny, v níž jsou pevně svázáni a provázáni. Sociální harmonie je pro ně základ štěstí, ale zároveň je třeba stále předvádět, kdo je víc chlap; v harmonické komunitě ovšem není komu, a tak nezbývá než se předvádět cizákům.

Je to pochopitel­ně zcela adaptivní reakce na socioekolo­gické podmínky, v nichž arabská kultura vznikla, vyvíjela se a víceméně dosud pobývá: strašlivé klima, řídká populace, nemožnost být ekonomicky soběstačný, a tedy nutné kontakty s cizáky při směnném obchodu, plus absence centrální autority, která by zajišťoval­a bezpečnost, a tudíž potřeba postarat se svépomocí. S Araby je zkrátka, jak známo, těžké pořízení.

... Ach ano, cítím jakýsi neklid v P. T. čtenářstvu – jako bych slyšel, „tak už napiš to hlavní“. Tak to, bohužel, nikoliv: arabské křesťany nelze vůbec rozlišit od arabských muslimů. Náboženstv­í nemá na chování lidí žádný vliv. Těžko nevzpomeno­ut bizarního pokusu o záchranu iráckých křesťanů, který skončil všeobecným podivem nad jejich neochotou integrovat se v Okrouhlíku u Jihlavy, ačkoliv jsou to přece křesťané, a v lednu na Vysočině by se tedy měli cítit jako doma, přinejmenš­ím mnohem líp, než by se tam cítil neintegrov­atelný muslim. Kupodivu si tehdy snad nikdo nepoložil otázku, zda je vhodným materiálem pro integraci ausgerechn­et irácký křesťan, který se ve většinově islámském prostředí neintegrov­al po tisíc let. Opravdu bylo tak těžké představit si, že kdo se vzpíral tam, bude se tím víc vzpírat i tady, když tady mu za to nic nehrozí?

Arabové vlastně nikdy neosídlili jiný typ krajiny než ten, kde vznikli – něco polopouštn­ě vyprahlého. Těžko říct, co by s nimi udělalo pár set let života v oblasti chladné a lesnaté, dejme tomu v Evropě. Však uvidíme. Stojí za zmínku, že aškenázští Židé, ač původu obdobného, se dnes v ničem neliší od Američanů; zpět do pouště se ovšem dostali právě oklikou přes Evropu, kde pobývali mnoho set let.

 ??  ?? VĚDECKÁ LEKCE
VĚDECKÁ LEKCE

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic