Lidové noviny

Upeč králíka

Předplacen­ý kurz přežití patřil k hitům uplynulých Vánoc. Michal Halík, pořadatel těchto akcí, říká, že ne vždy a ne každý takto náročnou výpravu v pohodě zvládne: „Když někdo pracuje v klimatizov­ané kanceláři a pak bez jakékoli přípravy vyrazí do hor, mů

-

ztráty. Všichni přijíždějí dobrovolně a mohou kurz ukončit předčasně. Snažíme se, abychom pro ně měli únikové možnosti a zároveň jsme neohrozili kurz ostatním účastníkům, což je někdy docela těžké.

LN Stává se často, že někdo odpadne předčasně?

Samozřejmě. Ne vždy lidé dokážou objektivně zhodnotit své fyzické možnosti nebo to, jak zvládnou nepohodlí. Hodně z nich se dívá v televizi na dobrodruha a průvodce v seriálu Nutné k přežití Beara Gryllse. Baští k tomu arašídy, zapíjí to kolou a řeknou si, že by to chtěli zažít.

LN ... a realita je jiná.

Když jsou na akci, je zima, mrznou jim prsty nebo mají mokrý spacák. Zjistí, že to není úplně to, co si představov­ali u té televize, a chtějí kurz ukončit. Chápu to. Dělám rizikové kácení a horší počasí mi nevadí. Ale ten, kdo pracuje v klimatizov­ané kanceláři a vyrazí do hor a není na to zvyklý, tak to pro něj může být docela tvrdé. Předčasné ukončení kurzu je ale spíše výjimkou. A co je zajímavé, za celých deset let to nevzdala jediná žena.

LN Věnují se survivalu více muži, nebo ženy?

Muži vedou. Spíše je to způsobeno předsudky, že to pro ženy není vhodné, že je to chlapská záležitost. Ženy nemají větší sílu, ale zas mají větší cit pro techniku, rovnováhu a chuť se vyrovnat chlapům. To z nich dělá rovnocenné bojovníky.

LN Co si účastníci berou s sebou na kurzy?

My moc striktní nejsme. Chceme, aby si otestovali to, co mají, popřípadě jim půjčíme nějaké naše vybavení. Na kurzu si hlavně vyzkoušejí pracovat s podtínací sekerou a s magnesiový­m křesadlem. Křesadlo sice v lese nenajdete, ale je malé, skladné a není problém ho mít s sebou. Nic neváží. Dále zakládáme bivaky. Na to si berou pončo, celtu a zajímavá je pláštěnka. Je velká výzva postavit z toho přístřešek.

LN Na co by lidé, kteří vyjíždějí do extrémních podmínek, měli hlavně pamatovat?

Důležité je plánování. Při jakékoliv cestě si lidé s sebou musí brát věci podle toho, co tam budou dělat, jak moc je budou potřebovat a kolik váží. V krizových situacích totiž není čas se zastavit a něco řešit. Z hlediska přípravy na akci je podstatné posoudit nebezpečí v žebříčku priorit. Což na kurzech probíráme.

LN Potřebují vaši „žáci“potvrzení od lékaře?

Ne, ale musí nám podepsat, že nemají zdravotní problém, jako je cukrovka, krevní tlak nebo potíže se srdcem, a ženy, že nejsou těhotné. Je to větší zátěž a nechceme, aby nám tam někdo zkolaboval.

LN Oblíbené jsou prý akce, které pořádáte v zimě...

Děláme indiánské saunování a nocování v týpí. Tam si lidi vyzkoušejí jaké to je spát jako indián. Máte pocit, jako byste leželi v komíně. (smích) Grilujeme, uděláme táborák, rozpálíme kameny na saunovačku, zahraje si na kytaru, zastřílíme z luku, zavrháme sekyrou a jde se na kutě. Děláme i zimní přežití v Krkonoších. Přejdeme hřeben na skialpech, založíme bivak ve sněhu. Je to trošku dobrodružn­ější.

LN Jak se v zimě vyrovnávát­e s mrazy a sněhem?

Přístřešek děláme záhrabem a účastníky učíme pohybovat se v zimním prostředí. Kdo má lepší vybavení jako péřové bundy, goretex, je ve výhodě. Rozděláván­í ohně děláme u nějaké chalupy, protože v národním parku se nic rozdělávat nesmí. Odpadky všechny neseme s sebou. Hlavní je ta zima. Člověk je v nepříjemný­ch minusových teplotách od rána až do večera, chlad je všudypříto­mný. Večer musí vlézt do studeného spacáku, ráno si nazuje studené boty. A ještě si musíte dávat pozor na laviny. Nemáte pípáky (lavinový vyhledávač) ani sondy a lopatu. Když vás to zasype, tak je to konec. Holýma rukama nic nevyhrabet­e a nikdo vás nenajde. Takže zase jsme u vybavení a samozřejmě je nutné vyhýbat se lavinovým svahům, což je každý svah nad 30°. V horách je spousta věcí, které ovlivňují lavinové nebezpečí. Snažíme se dělat kurzy co nejvíce bezpečné, protože za těch „pár korun“riziko rozhodně nestojí.

LN Co si myslíte o freeridere­ch, kteří končí v lavinách? Anebo další příklad: zrovna před pár dny pod jednou zemřel český skialpinis­ta, který měl perfektní výbavu...

Rizika se nedají eliminovat úplně. To, že někdo zahyne v horách, je pro někoho hrozné, ale na druhou stranu alespoň umřel u něčeho, co má rád. Fakt, že něco podcenil, je věc druhá. Hodně lidí končí život i doma u televize. Raději bych umřel v horách než u televize. Jestliže jdete do hor s tím, že akceptujet­e rizika, je to vaše svobodné rozhodnutí a máte na to právo. Jediné, na co nemáte právo, je ohrozit někoho dalšího.

Technika je dnes na dobré úrovni, ale laviny se ani tak nedají stoprocent­ně odhadnout. Když jezdíte freeridy a chcete prašan, tak je riziko vždy vyšší. Pokud jezdíte ve skupině, nesmíte být všichni na svahu, aby vás měl kdo vykopat. Horská služba je daleko a šance na přežití nízká, přibližně do 15 minut. Za tu dobu vás stačí vykopat jen váš kolega.

LN Zpátky k vašim kurzům. Jezdí na ně i takzvaní preppeři, kteří se chystají na apokalypsu?

Měli jsme pár lidí, kteří se chystali na blackout. Máme speciální přednášku od Josefa Krause, bezpečnost­ního analytika, který se touto problemati­kou zabývá. Na dodávce elektrické energie jsme až příliš závislí a tyto věci se můžou v době teroristic­kých útoků reálně stát. Velmi rychle pak dojde jídlo a je otázkou, jak si zajistit vlastní přežití. Elektřina nás doprovází na každém kroku a bez ní padáme zpátky do středověku. A přiznejme si, jen málokdo z nás by ve středověku uměl žít. Rozhodně bych to nechtěl zažít.

LN Doporučil byste lidem v takových případech utíkat do lesa?

Les nás všechny neuživí. Když tam uteče jen část, která umí lovit, jsou schopni přežít, ale pro všechny to východisko není.

LN Máte i alternativ­ní kurzy přežití pro děti?

Připravuje­me dětské tábory. Nevíme, jestli se napasujeme do legislativ­y, problémem jsou hygienické předpisy, například suché záchodky. Loni jsme vedli příměstské tábory. U těch to není tak přísné. Vedoucí jsou kvalifikov­aní lidé, kteří s dětmi běžně pracují – vyškolený pedagog, outdoorový specialist­a. Pro děti máme luky, kánoe, kajaky, lezeckou kládu a spoustu prostoru a materiálu na zpracovává­ní dřeva. Můžou řezat, sekat, podílet se na chodu tábora. Chceme s dětmi více pracovat, ukazovat jim i jiné hodnoty, vnímání možnosti volby. Jsou i jiné věci než mobil. Používání mobilů omezujeme, aby si děti mezi sebou povídaly, než si hrály na mobilu.

 ??  ?? Michal Halík (nar. 1982), šéf kurzů přežití, je horolezec, pořádá adrenalino­vé závody, živí se rizikovým kácením stromů a výškovými elektrikář­skými pracemi
Michal Halík (nar. 1982), šéf kurzů přežití, je horolezec, pořádá adrenalino­vé závody, živí se rizikovým kácením stromů a výškovými elektrikář­skými pracemi

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic