Venezuela balancuje: Západ, či Rusko?
Země se zmítá v krizi už šest let
CARACAS/PRAHA Celý sled událostí se v ekonomicky zdevastované Venezuele rozjel jako lavina. Minulou středu se teprve 35letý opoziční vůdce a předseda parlamentu Juan Guaidó prohlásil úřadujícím prezidentem. „Přísahám, že oficiálně přebírám pravomoci státní exekutivy jako úřadující prezident Venezuely, abych docílil ustavení přechodné vlády a svobodných voleb,“pronesl Guaidó. Vzápětí ho za hlavu státu uznal lídr USA Donald Trump a Organizace amerických států (OAS). Oficiální prezident Nicolás Maduro, jenž se ale ke svému právě začínajícímu dalšímu mandátu dostal ve volbách nesplňujících ani základní standardy, přerušil s USA diplomatické styky a vypověděl ze země americké diplomaty. Později sice obrátil a povolil jim zůstat, konflikt už je však v plném proudu. Přidaly se i klíčové země EU: Španělsko, Francie, Německo a Británie, které jsou Guaidóa připravené uznat také, pokud Maduro do osmi dnů nevyhlásí nové prezidentské volby. Postoj jádra EU pak podle ministra Tomáše Petříčka (ČSSD) podporuje i česká diplomacie.
V podpoře Venezuely je ale svět rozdělený podobně jako v postoji k většině dalších problémů mezinárodní politiky. Na stranu USA a EU se přidala i Kanada a většina Latinské Ameriky, za Venezuelou stojí Čína, Turecko, Írán, Rusko a Kuba.
Námluvy Venezuely s Kubou začaly v roce 1999 ještě za vlády Madurova předchůdce Huga Cháveze a jeho o několik generací staršího kubánského protějšku Fidela
5. března 2013 – Prezident Hugo
■
Chávez zemřel na rakovinu. Vedení země převzal viceprezident Nicolás Maduro. O měsíc později jen těsně zvítězil v prezidentských volbách nad kandidátem opozice.
21. května 2018 – Prezidentské
■
volby vyhrál Maduro. Jeho hlavní vyzyvatel Henri Falcón řekl, že volby postrádají legitimitu. Velká část opozice je bojkotovala, Západ v čele
Castra. „Byli si velmi blízcí, asi jako otec a syn,“řekl deníku The New York Times Richard Feinberg, profesor univerzity v San Diegu a specialista na kubánskou ekonomiku. Vřelé vztahy vydržely do dneška, přestože Chávez i Castro už zemřeli. Luis Almagro, generální sekretář OAS, prohlásil před dvěma lety při slyšení před americkým Senátem, že ve Venezuele je 15 tisíc Kubánců s USA a i řada latinskoamerických zemí je označily za nedemokratické a nesvobodné.
8. listopadu 2018 – Mezinárodní ■ organizace pro migraci (IOM) a Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) informovaly, že z Venezuely utekly v posledních několika letech kvůli ekonomické krizi a Madurovu autoritářskému režimu tři miliony lidí. čtk
„připomínajících okupační armádu“. Venezuela pak na oplátku štědře zásobuje Kubu ropou a Havana poté své přebytky prodává.
Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel označil americké uznání Guaidóa za faktický státní převrat a vyjádřil Madurovi solidaritu. Podobnou rétoriku zvolilo i Rusko, i když z jiných pohnutek. Ruské firmy modernizovaly venezuelský těžařský průmysl, a nerady by přišly o svůj zisk. Pak jsou tu geopolitické ambice, kdy Moskva pošilhává po Venezuele jako po možné vojenské a letecké základně. Do Venezuely přiletěly v minulých deseti letech už třikrát ruské strategické bombardéry. Naposledy to byly loni v prosinci dva stroje Tu-160, schopné nést jaderné zbraně, které si v rámci cvičení zalétaly nad Karibikem i s Madurovým letectvem. Objevily se také informace, že ve Venezuele je už „předvoj“ruské vojenské přítomnosti – několik stovek žoldnéřů z takzvané Vagnerovy skupiny, bezpečnostní agentury s dobrými vztahy s Kremlem.
Boj o armádu
Západ se netají tím, že chce odstřihnout Madura od zdrojů, pomoci v tom má ropné embargo a blokace finančních prostředků. Vydat Madurovi část zlatých rezerv jeho země v hodnotě 1,2 miliardy dolarů (zhruba 27 miliard korun) například dle agentury Bloomberg nedávno odmítla centrální banka Velké Británie (Bank of England). Tato taktika ale může mít jen částečný úspěch, protože zlato má Venezuela uložené i v Turecku, jež je Madurovým spojencem.
Nepřízeň Západu je pro Madura přesto citelnou ranou. V rozporu s pravidlem, že oporou režimu jsou armáda a policie, odmítl veřejně poslušnost venezuelský vojenský atašé v USA José Luis Silva. „Obracím se na venezuelský lid a především na své bratry v ozbrojených složkách země s výzvou, aby uznali prezidenta Juana Guaidóa jako jediného legitimního prezidenta,“prohlásil Silva na videonahrávce.
Právě na armádu se teď soustřeďuje i strategie Guaidóa. „Nabízí amnestii každému, kdo se dá na jeho stranu, ať už jsou to policisté, nebo vojáci,“řekla listu The Washington Post aktivistka Liliana Tintoriová. Pardon se podle ní může týkat i nejvyšších činitelů, a dokonce i Madura samotného.
Venezuelu drtí velmocenská hra – zatímco stávající hlavu státu Nicoláse Madura podporuje Kuba a Rusko, Západ vsadil na opozičního lídra Juana Guaidóa.