Migrace je vaše vina! spílá Řím Paříži
Podle místopředsedy italské vlády Luigiho Di Maia Francie „nikdy nepřestala kolonizovat Afriku“,aje tak zodpovědná za příval Afričanů do Evropy. Jeho tvrdá slova jsou však spíš produktem předvolebního boje v Itálii.
ŘÍM/PRAHA Jste to vy, Francouzi, kdo je zodpovědný za zbídačení afrických států, a proto také můžete za ty statisíce uprchlíků, kteří většinou končí na našem (italském) území. Navíc vámi podporovaná měna zvaná západoafrický frank udržuje i dnes africké státy v umělé chudobě.
To není výkřik z nějaké bezvýznamné sešlosti salonních ultralevicových intelektuálů, ale shrnutí nedávných výroků aktuálně jednoho z nejmocnějších mužů italské politické scény, místopředsedy vlády a šéfa populistického Hnutí pěti hvězd (M5S) Luigiho Di Maia. Jeho nactiutrhačná prohlášení, pronesená na adresu Francie v průběhu posledních dvou týdnů, nebyla první svého druhu. Di Maio například podpořil hnutí takzvaných žlutých vest, jehož protagonisté již řadu víkendů po sobě protestují v ulicích francouzských měst proti politice prezidenta Emmanuela Macrona. Tentokrát ale pohár zřejmě přetekl. Zatímco při předchozích italských atacích zachovávali Francouzi ledový klid, teď si v Paříži předvolali italského velvyslance k vysvětlení.
Válka vedená přes hřebeny Alp z toho ale zjevně nebude a protifrancouzské výroky, zaznívající z Apeninského poloostrova, je třeba číst jako „zaujímání pozic“na italské politické scéně před květnovými volbami do Evropského parlamentu. Di Maiovo hnutí M5S totiž sice loni v březnu italské parlamentní volby drtivě vyhrálo ziskem přes 32 procent hlasů, jenže teď je na koni jeho koaliční partner (a současně mocenský soupeř), ultrapravicová Liga (Lega) vedená výrazným ministrem vnitra Matteem Salvinim. Ten se dlouhodobě vymezuje proti imigraci Afričanů do Itálie a soudě podle průzkumů veřejného mínění mu tato sázka vychází: Liga má aktuálně podporu asi 36 procent potenciálních voličů, zatímco M5S o deset procentních bodů méně.
Di Maio to ví, a tak vyrazil do protiútoku s francouzskou kartou. Ani jeho mediálně zdatný soupeř Salvini ovšem na této frontě nezaostává. Podle Salviniho prý Francie „nemá žádnou snahu stabilizovat Libyi“(zemi, odkud do Itálie vyplouvá většina běženců – pozn. red.), údajně kvůli zájmům francouzských energetických firem, které se snaží ovládnout libyjská ropná pole.
Pohled na fakta ovšem tvrdým výrokům italských politiků příliš nepřisvědčuje. Statistika migrantů, kteří se v roce 2018 vylodili v italských přístavech, totiž ukazuje, že nejvíce těchto lidí pochází z Tuniska (paradoxně jednoho z hospodářsky nejvyspělejších afrických států), následují Eritrea (někdejší italská kolonie) a Irák. Prvním státem v tomto žebříčku, kde se platí západoafrickým frankem (měnou, která podle Di Maia přispívá ke „zbídačování“Afriky), je Pobřeží slonoviny na 9. místě. A celkově proud běženců výrazně oslabil: v roce 2018 jich do Itálie dorazilo něco přes 23 tisíc, to je ve srovnání s rokem 2017 jen asi pětina.
„Di Maio a Salvini nemohou dávat Francii lekce z kolonialismu,“řekl podle serveru Politico Godwin Chukwu, zakladatel Federace afrických diaspor v Itálii, a připomněl italskou koloniální historii v Africe, která se týká zejména Libye, Eritreje, Etiopie a Somálska. S tím souhlasí i Raffaele Marchetti, profesor mezinárodních vztahů na univerzitě LUISS v Římě, a dodává: „V Itálii to teď chodí tak: ukažte voličům – nebo to aspoň předstírejte –, že se staráte o migraci, a získáte politické body.“
Politika není karaoke
Proti výrokům šéfů vládních stran se vymezila italská opozice, zatlačená po výprasku v loňských volbách do hlubokého útlumu. „Krátkodobě na tom asi mohou vydělat, ale celkově je to cesta do pekel,“uvádí expremiér a šéf středolevé Demokratické strany Matteo Renzi. „Škody, napáchané na vztazích s naším historickým spojencem (Francií), jsou už teď nezměrné. Zahraniční politika je vážná věc, a ne amatérské karaoke.“
S tím souhlasí i Renziho stranický kolega, senátor Alessandro Alfieri, a připomíná, že to byla Francie, která stála na straně Itálie při nedávném sporu s Evropskou unií kvůli příliš deficitnímu italskému státnímu rozpočtu. „Sledujeme radikální změnu naší zahraniční politiky, která zrazuje italské národní zájmy,“doplňuje senátor.