Luxus, jejž si můžeme dovolit K
Budou čistší a bezpečnější auta dražší? Když se technologie stanou standardem, zlevní
oncern Volkswagen varoval, že kvůli ambiciózním klimatickým cílům v budoucnu auta výrazně zdraží, lidé je nebudou chtít a trh s nimi se může zhroutit. V médiích se uvádělo, že to bude kvůli elektromobilům. Na sociálních sítích z toho velmi rychle vzniklo nadávání na Brusel. Jenže celé je to trochu složitější.
Nebyla totiž ani tak řeč o elektromobilech, jako spíše o obyčejných levných autech, která budou muset dostat složité technologie. Dnes jedou za pět šest litrů na sto kilometrů, kdo jezdí jen kolem komína, toho to opravdu netrápí. V budoucnu to bude ale nepřípustně obří spotřeba. Proto i do malých aut, jako je v českých podmínkách třeba Škoda Citigo, nebo do základní fabie bude muset zamířit složitější a dražší spalovací motor nejspíše doplněný o pomocný elektromotor a baterii. A tohle bude na ceně u těch nejlevnějších aut – včetně třeba dacií – opravdu znát. A to logicky může zájemce o auta odradit a zůstanou raději u ojetin.
Samozřejmě to nedává valný smysl, když taková auta mnoho kilometrů nenajedou. Problém ale je, že nikdo neví, zda si někdo pořizuje fabii v základu pro cesty k doktorovi do vedlejší vesnice, nebo na pravidelné štreky mezi Prahou a Košicemi. Kdo si dnes kupuje dobře vybavenou naftovou octavii, tomu se v ceně auta, které si koupí za deset nebo dvacet let, dražší technologie neprojeví tolik jako zákazníkům těch nejlevnějších vozů.
Trh už zvládl leccos
Na druhé straně je ale třeba se podívat do historie, kde najdeme spoustu důkazů, jakým zásadním vývojem automobilový průmysl prošel. Před třiceti lety byla bezpečnost i emise naprosto na okraji zájmu. Auta ale postupně dostala výztuhy karoserie, airbagy, stabilizační systémy nebo brzdové asistenty. Všechno to, co bylo dříve luxusní položkou výbavy, je dnes standard. I běžná fabia má dnes v sobě technologie, mezi nimi několik airbagů, za které by se ještě v relativně nedávné minulosti připlácelo víc než sto tisíc korun. A co se děje? Prodeje aut za poslední dekády v Evropě rostou, v Česku dokonce výrazně.
Stejně tak automobilky společně se zákazníky dokázaly zvládnout i náklady na stále přísnější emisní normy. Dnešní motory jsou nesrovnatelně složitější než ty dřívější. Dostaly třeba drahé přeplňování. Turbodmychadlo je mimochodem extrémně zatěžovaný díl, který byl dříve jen ve sportovních autech, a moc se nepočítalo, že vydrží dlouho. Dnes už je ve většině prodávaných aut. Další věcí jsou filtry pevných částic. Ano, i před jejich příchodem se varovalo, že zabijí naftové motory. Tento díl stál desítky tisíc korun, navíc přidusil motor, a logicky tak vzrostla spotřeba.
Co na to zákazníci? Pár let se nadávalo, hodně se o tom psalo, ale nakonec se z toho stal standard, který už nikdo neřeší. V posledních letech jde pak o močovinu, která pomáhá snižovat škodlivé emise. Auta potřebují další nádrž, další doplňování, další náklady. Také to se dnes stalo běžnou součástí téměř všech naftových aut a už to přestalo být téma.
Podívat se můžeme i na hybridní auta. Původní Toyota Prius byla opravdu drahá. Dnes stojí hybridní auto stejně jako jeho naftová konkurence. I elektromobily ušly neuvěřitelný kus cesty. Před deseti lety šlo za částku blížící se milionu koupit jen spartánské miniautíčko, které nikam nedojelo a dobíjet šlo jen extrémně pomalu. Dnes se za stejné peníze dá pořídit dobře vybavené prostorné elektroauto, které už někam dojede. Vývoj ale zdaleka nekončí.
Výztuhy karoserie, airbagy, stabilizační systémy, brzdové asistenty. Všechno to, co bylo dříve luxusní položkou výbavy, je dnes standard.
Mělo to smysl
Auta se za poslední dekády stala mnohem bezpečnějšími a mnohem čistšími. Automobilky to stálo spoustu peněz ve vývoji, zákazníci si také museli něco připlatit. Prodej aut kvůli tomu ale neklesl. Naopak se ukazuje, že si Evropa podobný luxus dovolit může. Ukázalo se, že když se technologie stanou standardem, citelně zlevní. Hlavně je ale vidět, že celá ta pracná cesta opravdu měla smysl. Evropské silnice jsou bezpečnější, lepší auta zachrání desítky tisíc životů ročně. Výrazně se zlepšilo i ovzduší, což je znát i v českých městech. Je to vidět na číslech měření škodlivých látek, doporučit se ale dá i výlet do chudších částí světa, kde si lze snadno připomenout, jaké to v Evropě bylo před nástupem přísnějších emisních norem. Bez tlaku Evropské unie by takto čistá auta nepřišla.
Nyní samozřejmě nevíme, zda automobilový průmysl zvládne i normy, které ho teprve čekají. Nikdo neví, zda celá elektromobilita nebude nakonec slepou uličkou. Studie a prognózy si často dost odporují. Čistá a bezpečná mobilita je ale cíl, který se jen těžko rozporuje. Bohužel debata v Česku je často spíše bojem za starý dobrý černý kouř za dieselovým kombíkem. O ekologických autech se pak mluví s despektem. Minulost ukázala, že automobilky i zákazníci vždy zvládli mnohem víc, než se původně zdálo, a že benefity této cesty nakonec získáváme všichni.