Věrozvěsti jídla

Potraviny jsou snadnou cestou k „osvícení“

Máme pečivo bez chemie! Naše jídlo je bez éček! Podobné slogany potkáváme každý den a jejich nesmyslnost už nám vlastně nevadí, protože víme, že neoslovují náš rozum, ale psýchu. Ještě poválečné generace věděly, jak vypadá nedostatek potravin, a zažily pocit euforie při konzumaci některých exotických jídel. Dnešní odchovanci civilizace vyspělého konzumu mají jiné a nové zážitky i problémy. Jedním z nich je třeba ortorexie, tedy patologická touha jíst zdravě a „správně“. Takový nemocný musí mít vše bio a eko a nesmíte mu přinést nic, co by obsahovalo umělá barviva, aromata či konzervanty. A to přes skutečnost, že u nás v EU jsou veškeré potraviny dostupné v nevídané kvalitě a podléhají mnohastupňové kontrole. O takto zdravých a kvalitních potravinách se našim předkům nesnilo, přesto si nedovedli představit, že bychom něčemu tak nepodstatnému jako jídlu věnovali velice podstatnou část svých životů.

Některým z nás jídlo nahradilo náboženství, svým jídelníčkem tu zachraňují planetu, tu chtějí přesvědčit ostatní, že dosáhli vyšší úrovně osvícení. Anebo jen tak prohlašují nějaké úplně běžné jídlo za jedovaté. Například rafinovaný řepný cukr je dnes módní označit za bílý jed, přitom někteří bojovníci jsou zároveň ochotni doporučovat konzumentům hnědý třtinový cukr, jehož složení je velmi podobné a vzniká stejnou metodou rafinace. Dospělí lidé s pamětí vědí, že dietní doktríny se pravidelně co deset let radikálně změní a najdou se nové jedy a nové „superpotraviny“, jen ten kritický odstup od výživových věrozvěstů se tak nějak nedostavuje.

Současné postižení společnosti „správností“stravy, řeči či sebeprezentace je opravdu pokřivené, ale vlastně zcela přirozené. Je totiž mnohem snadnější nakoupit si jídlo dle přísné soustavy návodů a zákazů a věřit, že mé tělo i duše budou spaseny, než se změnit a třeba nahlédnout některá špatná životní rozhodnutí. Myslet na zdraví a jíst zdravě je určitě správné, ale nesmí se z toho stát umanutý „světonázor“.