Alkoholové mlžení

Před pár lety se v Česku uskutečnila kampaň s názvem Alkohol zodpovědně. Zaplatili ji výrobci lihovin a podílelo se na ní třeba i ministerstvo dopravy. Jejím bohulibým cílem bylo upozorňovat na rizika zneužívání alkoholu. Zaměřila se proto na mladistvé a řidiče.

Jenomže součástí reklamní kampaně, která spolkla miliony korun, byl také vzkaz, že „alkohol je při odpovědné konzumaci přítelem člověka“. Varovala tedy před extrémy, jako je opíjení se do němoty či řízení v opilosti, ale zároveň vybízela k rozumnému popíjení. Vlastně si tedy vychovávala své konzumenty a zajišťovala lihovarům pravidelný budoucí odbyt. Trochu problém by ale někdo mohl vidět v tom, že Češi patří k největším evropským opilcům. Podle statistik pijeme víc než Rusové a problém s alkoholem má už každý pátý Čech. Ve světle těchto faktů je taková kampaň poněkud cynická.

Její autoři proto nelenili a rozhodli se současně rozptýlit tzv. mýty o spotřebě alkoholu. Mezi ně prý patří především negativní obraz, který o tuzemských sklonech k alkoholismu šíří Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo OECD. Právě podle nich mají tuzemští pijáci jeden z největších splávků na světě vůbec.

Korunu tomu pak nasadil nezávislý agrární analytik Petr Havel, když napsal, že WHO ke svým datům dochází na základě spotřebitelských výzkumů a že Češi mají tendenci svoji konzumaci nadhodnocovat a chlubit se tím, kolik vypijí.

Ve skutečnosti, což ukazují data Státního zdravotního ústavu, Češi svou spotřebu výrazně podhodnocují a přiznají v průzkumech jen každý druhé pivo. Naopak data WHO vycházejí z čísel tuzemského „staťáku“. Rozdíl je jen v tom, že počty vypitých frťanů nerozpočítají na celou populaci včetně právě narozených miminek, ale jenom na mladistvé a dospělé. Zahraniční data tak odrážejí profil tuzemského pijana věrněji než domácí statistiky.

Nedávno si ostatně nechala vláda udělat studii, podle které důsledky pití alkoholu vyjdou stát na 60 miliard korun ročně. Vybraná spotřební daň přitom pokrývá jen asi desetinu této částky. Kabinet tak má v ruce pádné argumenty, proč nechat alkohol zdražit, což je jediný recept, který může jeho nadměrnou spotřebu snížit.

Jenže autoři studie hned začali s přípravnou palbou ke zdražování tím, že poukázali na nulovou spotřební daň u vína. Zapomněli se však podívat, že Německo, Rakousko, Maďarsko ani Slovensko, kde se pěstují podobné odrůdy v obdobných klimatických podmínkách, také žádnou spotřební daň na tiché víno nemají.

Jejich hned první nápad, jak snížit konzumaci alkoholu, tak hraničí s hloupostí. Vždyť víno se u nás podílí na jeho celkové spotřebě jen asi pětinou. A kromě toho je to nápoj sice alkoholický, ale má také kulturní rozměr. Dobré víno dokáže v sobě uchovat otisk jedinečné krajiny a slunečný charakter daného ročníku. Není tedy správné redukovat ho jen na obsah alkoholu, který jistě škodí zdraví.

Poukazování na nulovou spotřební daň u vína hraničí s hloupostí. Vždyť víno se u nás podílí na celkové spotřebě alkoholu jen asi pětinou. A kromě toho je to nápoj sice alkoholický, ale má také kulturní rozměr.